Václav Dunovský - po 13. letech spolu s tátou v autě

Na úvod dnešního povídání jednoduchá otázka. Jak hodnotíš svou právě skončenou sezonu?

„Za mě, a co se výsledků a předvedených výkonů týká, panuje maximální spokojenost. Kromě soutěže v Českém Krumlově, kde nás spláchla průtrž mračen a brali jsme bronz, jsme ve třídě vše vyhráli a obhájili mistrovský titul. Nic na tom nemění ani smůla v Příbrami a proklouznutí obhajoby titulu ve 2WD doslova mezi prsty.“

„Navíc se povedla ještě jedna obhajoba, a to v poháru Pirelli, který jsme také vyhráli. Toho si cením hodně, protože díky odlišnému bodování jedeme vlastně všichni v jednom absolutním pořadí.“

Do jaké míry se naplnily cíle, které jste si v týmu kladli na jaře?

„Věřím, že v týmu i mezi našimi partnery panuje stejná spokojenost. Těžko jsme mohli udělat více. Pracovali jsme a připravovali se dle nejlepšího vědomí a svědomí. Uspěli jsme, i když naši soupeři seděli v autě výrazně více.“

Upřímně, kvalita posádek ve třídě, kde jsi letos startoval, byla hodně vysoká…

„Říkal jsem to dlouho před startem samotné sezony, a proto jsem nebyl překvapen, jak se jelo rychle a jakou práci dalo urvat každou vteřinu ve svůj prospěch. Kluci jsou mladí, šikovní, přitom mají již něco odjeto, testují a jdou do toho po hlavě. Není důvod, aby se pohybovali někde v hloubi výsledkové listiny.“

„I když, jedna výjimka, která mě opravdu překvapila, tu je. Byla to velká rychlost Janka Kundláka. Toho jsem, přiznám se, do letoška neznal.“

Jedno jediné odstoupení, jak moc tě mrzelo?

„Štvalo – to je to správné slovo, protože jsem mu nemohl nijak zabránit.“

„Jestli mě to mrzelo, tak kvůli Peugeotu ČR, partnerům a mechanikům i Petrovi, který z toho byl hodně smutný.“

„Na vysokou kvalitu poděbradské i zlínské rozlučkové party to ale rozhodně vliv nemělo :-).“

Jedna sezona skončila, co plánuješ do té nastávající?

„Teď už nic konkrétního. Začátkem kalendářního roku se postupně rozhodnu, jestli se někde svezu.“

Jak budeš trávit zimní přestávku a vánoční svátky?

„Kromě práce věnuji většinu volného času sportu. Mám v hlavě nějaké nové cíle, tak musím makat. O Vánocích trochu vysadím, ale hned po Novém roce budu pokračovat v nastaveném režimu. A pokud čas a sněhové podmínky dovolí, vyrazím určitě někam na lyže.“

Co bys rád našel pod stromečkem?

„Stačí mi, když budeme doma všichni zdraví. Nic jiného nepotřebuji.“

„Jeden předčasný dárek jsem ale přeci jen dostal – s taťkou jsme jeli Mikulášskou Rallye ve Slušovicích. Po 13 letech jsme se sešli v jednom soutěžním autě, jen jsme si prohodili pozice. Tenkrát jsem s ním totiž jel jako spolujezdec Labskou Rallye 2003, abych zjistil, o čem jsou soutěže na rozdíl od závodů do vrchu, které jsem do té doby sem tam jezdil.“

„Dostal jsem tak příležitost ukázat v reálných podmínkách, co jsem se za tu dobu naučil a částečně mu tak za vše poděkovat. Nikdy ani na jeden z těch dvou startů nezapomenu. Oba byly obrovsky silný zážitek.“

A co bys naopak nadělil ty osobně čtenářům?

„Kromě zdraví a osobních úspěchů bych čtenářům a fanouškům obecně, nadělil sezónu, ve které by nerozhodovaly peníze nebo politika.“

Poděkování…

„Chci poděkovat všem lidem, se kterými jsem letos pracoval a kteří tvořili náš tým. Vedení, skvělým mechaniků, spolupracovníkům, rodinným příslušníkům a samozřejmě partnerům, díky kterým jsme dostali možnost přidat ještě jeden zlatý zářez na pažbu. MOC DÍKY.“

„Zvlášť poděkovat musím Petrovi za jeho přednes na RZ.“

„Všem fanouškům bez rozdílu děkuji, že si našli cestu na RZ, do servisních zón, nebo sledovali soutěže třeba jen u počítače. Myslím, že sezóna nabídla spoustu skvělých momentů napříč startovním polem a že si přišli na své. Pokud jsme k jejich potěšení přispěli i my s Petrem a s Peugeotem, opravdu moc nás to těší. Děkujeme za podporu.“