Per Nedbal: Milý Ježíšku, prosím o 130 RS a rukavice ...

V kategorii historických vozů už startuješ šest let, přesto tě poprosím o představení …

„Naše posádka Petr Nedbal - Bořivoj Mozola se dala dohromady v roce 2007, kdy jsme měli vedle sebe garáže a Bob tam skrýval svůj skvost, Škodu 1000 MB. Po Barumce, kterou jel se synem Ondrou, jsme se rozhodli, že si postavíme vozidlo našeho mládí, a to Škodu 130 RS. Stavba se začala realizovat před Vánocemi v roce 2008 a první start s tímto vozem jsme uskutečnili na Kopné 2010. Jinak jsem 52letý, ženatý a pohodový člověk. Někdy jsem ovšem nervák, hlavně když s Jakubem řešíme, jako otec se synem, technické věci. Už ale raději nechávám na něm naše spory ohledně auta, protože škodovku dobře zná hlavně ze slalomů a tak ví, co potřebuje. Musím přiznat, že Jakub dělá s autem velké pokroky a dokazuje mi, že auto umí jezdit rychle. Ostatně jeho druhé a třetí místo ze slalomu Vyškov hovoří samo za sebe. Taky mi pomalu naznačuje, ať jdu už do závodního důchodu a volant předám jemu. A pokud se chlubím dětmi, tak nesmím zapomenout na dceru Petru, která letos při svém prvním startu ve zlínském slalomu, ve svých 28 letech, dojela se sériovým autem třetí mezi holkami. Pokud se doma podívám na pohárové poličky, musím konstatovat, že oba mají víc pohárů, jak já za šest let závodění.“

Poprosím i Bořivoje Mozolu:

„Láska k závodům v rally je v naší rodině tradicí, která začala již v mém dětství. Jako dítě jsem si stavěl závodní modely aut a snil jsem o tom, že si alespoň jednou sjedu závodní rampu na Barum rally. Nevynechal jsem žádný závod Barumky a hltal okamžiky mých oblíbených závodníků jak na trati, tak i v depu. Po návratu z vojny jsem se přihlásil do automotoklubu a snažil se vyjezdit své první body v soutěžích BOAS, abych mohl jet závody v rally. Po vyjetí licence jsem jezdil závody rally s vozem Škoda 120 GLS. Potom přišla rodina a mé závodní aktivity musely jít stranou. S klukama jsem chodil na závody a sledoval závodní legendy v soutěžích. Jednoho dne se kolem našeho domu proháněli závodníci ve starších typech aut. Zjistil jsem, že tyto závody jsou součástí Barum rally, a tak jsem začal střádat plány na to, že další rok již budu aktivním účastníkem těchto závodů. Koupil jsem Škodu 1000 MB a za rok jsem opravdu jel svůj první závod veteránů. Závod dopadl velmi dobře, vyhráli jsme. Druhý a třetí závod Barumky veteránů jsem absolvoval jako spolujezdec se svým synem Ondřejem. Oba dva synové se aktivně zúčastňovali Barumky jako techničtí komisaři. Po setkání s Petrem Nedbalem jsme se rozhodli, že si postavíme naši velkou lásku Škodu 130 RS. Stavbě vozu jsme se věnovali celý rok a absolvovali první Barumku se 130. V letošním roce to byla již má desátá Barumka. Od roku 2009 se pravidelně zúčastňujeme Rallysprint série. Jelikož tisícovka zahálela v garáži, tak jsem se rozhodl, že ji věnuji svým synům. V roce 2015 se zúčastnili své první Barum rally jako závodníci. Už se těšíme na další sezónu, kdy se nás budou snažit v rally porážet. Chtěl bych poděkovat našim sponzorům a všem našim fanouškům.“

Petře co tě přivedlo k soutěžím?

„Asi jako každého kluka ze Zlína, to byla Barumka a Valašská zima. I když už to je řada pátků, tak si živě vybavuji událost z roku 1972, kdy mne vzal kamarád na erzetu Maják při Barum rally a od té doby jsem nevynechal jediný ročník zlínské soutěže. A to ani v době, kdy jsem trávil dva roky na vojně. Na Barumku jsem musel být prostě doma za každou cenu. Poprvé jsem byl v Bratislavě a dostal jsem třídenní vycházku. Tehdy jsme i s Jirkou Hasíkem trošku porušili hranice útvaru, ale snad nás vojenská policie už nebude nijak popotahovat :-) . Druhý rok vojny jsem cestoval pro změnu až ze Strakonic, kdy jsem přijel ve čtvrtek večer a v neděli jsem se vracel zpět, abych v pondělí ráno mohl s lopatou v ruce bránit svou vlast. Po vojně jsem strávil dlouhé období u několika týmů jako mechanik. I díky Mirovi Mikulenkovi se v patnácti letech přidal do rallyové rodiny i můj syn Jakub. U Miry se toho syn hodně naučil. V roce 2009 jsme měli pronajatou dílnu, kde míval Jakub praxi, a právě tady vznikla naše závodní škodovka. Tehdy nám kromě Jakuba pomáhali i Bobův syn Ondra, a také David Nohál, který si tam s námi stavěl svou Škodu 130 LR. Nesmím zapomenout ani na Láďu Machoně, který nám hodně pomáhá s přípravou auta i v servisu během závodů. Všem spolustavitelům tímto zpětně moc děkuji a obzvláště synovi.“

Od začátku své sportovní kariéry usedáš do 130 RS. Je to ten nejlepší vůz? Neláká tě vyzkoušet i něco jiného?

„Nechápu, jak se můžeš tak hloupě zeptat. To, že šest let závodím se Škodou 130 RS hovoří snad za vše. Je to naše velká láska! Co se týká soudobých aut, tak tady bych si troufl maximálně na nějakou enkovou fábii. Čtyřkolky mi připadají už moc rychlé a byla by hlavně velká ostuda, kdybych s tímto vozem dojel poslední :-) .“

Skupina historických škodovek… Jaká je úroveň v Česku?

„Naše auto vyloženě do historiků nespadá, protože není přesně podle dobové homologace. Tudíž nemůžeme startovat mezi historiky, ale patříme do třídy 17. Já to ovšem beru s humorem, naši pohárovou třídu by měli přejmenovat na třídu důchodců, jak rád s oblibou říkávám. Já jsem totiž ve svých 52 letech v této třídě nejmladší. Za soupeře máme například Jindru Štolfu (64 let), Mirka Julínka, Romana Vaňka nebo Karla Hocka (61 let). Ve třídě je samozřejmě i pár “mladých„, jako například Petr Krajča, Ondra Mozola, Tomáš Carbol a další, kteří snižují věkový průměr, a díky nim statisticky mládneme. Úroveň třídy se mi líbí, až na to, že skupiny, které jedou na konci startovního pole, jsou všeobecně hodně přehlížené!“

Šest roků s jedním spolujezdcem, u nás málo vídaný jev. V čem spočívá vaše kouzlo?

„Přece tady nebudu prozrazovat naše know-how :-) . Je to asi tím, že jsme si s Bobem od začátku sedli. Já se s Jakubem starám o auto a Bob o finance, polepy auta a vůbec vše, co se týká precizní a nimravé práce. Na to je Bob genius, já na drobné práce nemám ruce a hlavně nervy :-) . Vše ale začíná u toho, že se závody bavíme. Před soutěží hodíme práci za hlavu a vyloženě relaxujeme. Samozřejmě, že si porovnáváme časy mezi námi “důchodci„, ale rally je pro nás hlavně odreagování a zábava.“

Kterého závodu, respektive výsledku, si ve své kariéře nejvíce ceníš?

„Co může byt pro kluka ze Zlína víc, než stát na startu soutěže s neopakovatelnou atmosférou. A když se k tomu přidá druhé místo v kategorii Star rally s naší 130 RS, pak je tato nádhera násobena hned několikrát. Na Barumce jsem startoval celkem čtyřikrát a vždy mi doslova vstávaly chlupy na rukou při skvělé atmosféře, kterou vytváří diváci. To se popsat nedá, tu prostě musíte zažít. Mezi výsledky, kterých si hodně cením, patří i ten z letošního roku, kdy jsme s Bobem v rallysprintové sérii obsadili konečné druhé místo ve třídě 17, hned za Jindrou Štolfou. Cestu k tomuto úspěchu nám umožnil i ďábel z želechovických Pasek Petr Krajča svou neúčastí :-) . Co může být krásnějšího, než stát při slavnostním ceremoniálu na konci roku vedle soutěžácké legendy a bývalého továrního jezdce.“

Co bys chtěl najít pod stromečkem?

„Mám vysněný jeden model, samozřejmě, že se jedná o Škodu 130 RS. Ale jelikož dosluhují rukavice, tak ty by se sešly taky. To by byl měkký dárek, který by mi udělal velkou radost. Takže milý Ježíšku, aspoň jedno z toho prosím, ale kdyby byl model i rukavice, zlobit se nebudu :-) .“

Co bys popřál čtenářům do nového roku?

„Do nového roku bych chtěl popřát všem hodně zdraví, lásky a taky hodně sportovních zážitků a málo zrušených rychlostních zkoušek. A jedna prosba na pořadatele za diváky, aby fanoušci rally nemuseli sledovat své milované závody z moc velké vzdálenosti od trati.“