Karel Kupec míří do juniorského mistrovství Evropy

Na konci loňské sezony jsi uspěl v talentové soutěži, ale pak se něco zadrhlo. Můžeš nám prosím vysvětlit danou situaci?

„V květnu 2015 jsem měl dopravní nehodu. Jel jsem ve městě po hlavní silnici, když mi zprava vyjela paní v důchodovém věku v osobním vozidle bez zastavení na značce STOP. Havárie skončila těžkým zraněním řidičky a drobným poraněním mne a mého spolujezdce. Bylo proti mně zahájeno trestní stíhání pro ublížení na zdraví z nedbalosti kvůli vyšší rychlosti. Následně jsem vyhrál soutěž ART, podepsal smlouvu o spolupráci na rok 2016 a spolu s Karolínou Jugasovou v březnu zvítězil na Schneerosen rally v Rakousku. Když se paní dozvěděla, že jezdím rally a že bych měl mít nějakou podporu od AČR, neváhala a napsala prostřednictvím své dcery dopis na AČR. Následoval telefonát z autoklubu a víceméně okamžité ukončení spolupráce. Na celé věci mne mrzí fakt, že nikoho nezajímala presumpce neviny. Mimochodem, dodnes nejsem odsouzen a vůbec není jasné, jak celá věc dopadne. Ale to už je teď jedno, rozhodnutí autoklubu jsem byl nucen respektovat, ale určitě mne posunulo dál. Sehnal jsem si vlastní auto a vytvořil kolem sebe tým schopných lidí, kterým moc děkuji za to, jak perfektní je s nimi spolupráce.“

I to byl ten důvod, proč jsi kromě březnové rakouské soutěže a Žíželic rozjel sezonu až v druhé polovině roku?

„Ano, jakmile došlo k ukončení spolupráce s autoklubem, začali jsme ihned řešit pořízení vlastního vozu. Naštěstí se nám to podařilo celkem rychle, když jsme si plácli s Kevinem Evesem z Irska.“

Jakoby ti pozdější rozjezd do sezony obzvláště na domácí půdě prospěl. V Pačejově třetí a ve Vsetíně jsi vyhrál RSS. Jak jsi vnímal tyto dva sprinty?

„Do Pačejova jsem jel bez jakéhokoliv očekávání, jednalo se o můj první ostrý start s vlastním autem a vůbec jsem nevěděl, co od toho čekat. Navíc jsem seděl v autě s novým spolujezdcem (pozn.red.Martin Zigler), kterého jsem poprvé viděl krátce před startem závodu. Samotná rally se nám ale povedla, neudělali jsme žádnou větší chybu a snad jediné mínus bylo, že jsme v autě ještě neměli krátký převod.

Vsetín byla úplně jiná písnička. Tam jsme jeli už jako sehraná posádka s Ondrou Krajčou a tajně jsme pomýšleli na příčky nejvyšší. Že by to ale mohlo dopadnout tak skvěle, jak nakonec dopadlo, to nás před závodem ani ve snu nenapadlo. Ve Vsetíně to miluju, startoval jsem tam podruhé a podruhé to vyšlo :).“

Tyto dva starty ti „stačily“ ke konečné bramborové příčce v RSS a stříbru ve třídě 6. Tady asi vládne spokojenost…

„O konečném stříbru jsem se dozvěděl až od Rendy Dohnala, který mi po vsetínském závodě psal a gratuloval, že jsme ho přeskočili a jsme druzí. Určitě jsme s celkovou bednou spokojeni, ale vzhledem k tomu, jak letos celá RSS dopadla, to nebereme jako kdovíjak světoborný úspěch.“

Snem každého jezdce je absolvovat zlínskou Barum rally a ty sis tento sen splnil. Umístění, byť nebylo na bedně, bylo velmi slušné. Jaká byla Barumka z tvého pohledu?

„Barumka byla jedním slovem PARÁDA. Už od seznamovacích jízd jsem pociťoval to, co všichni předtím říkali. Na seznamovačkách nás fanoušci zastavovali a chtěli podpisy, všichni byli usměvaví a pozitivně naladění. Celý závod jsme si s Martinem Ziglerem užili a celkový bronz ve třídě 6 bereme jako velmi dobrý výsledek, zvláště když uvážíme, že jsme z celé špičky byli jediní, kdo na Barum rally v předchozích letech nestartoval. Pro mne to navíc byl úplně první velký mistrák, takže všechno bylo nové. Jsem moc rád, že jsme dokázali držet krok s evropskou juniorskou špičkou.“

V průběhu roku se z tebe stal i malý cestovatel. Lotyšsko, Německo a Rakousko jsou tři země, kde ses postavil na start rally. Byla možnost větší konfrontace se zahraniční konkurencí, ovšem dokončená zůstala pouze nejvzdálenější soutěž…

„Po Barumce padlo rozhodnutí, že bychom měli startovat ještě na nějakých šotolinových podnicích, abychom získali zkušenosti na tomto povrchu. Ačkoliv jsem jezdil deset let autokros, musím říct, že rally na šotolině nemá nic společného s autokrosem. Vše se odehrává v úplně jiných rychlostech a v úplně jiném prostředí, takže zejména lotyšská Liepaja rally pro nás znamenala obrovskou školu. Na Lausitz rally jsme po bezkonkurenčně vyhrané páteční etapě ve dvoukolkách museli hned v ranním servisu odstoupit pro technickou závadu. No, a aby toho nebylo málo, tak se nás technické problémy držely i na Waldviertel rally, do které jsme málem neodstartovali, protože při najíždění na startovní rampu nám odešel spojkový válec a my museli hodně bojovat, abychom vůbec byli schopni dojet do servisu. Tady ovšem naši mechanici odvedli skvělou práci, když dokázali vyměnit během patnáctiminutového servisu celý spojkový válec. Sice jsme na první RZ nabrali ztrátu, ale v dalším průběhu se nám ji dařilo úspěšně likvidovat a až do RZ 8, na které jsme havarovali, jsme měli velmi dobré tempo. Na osmé RZ jsme bohužel chybovali a naše účinkování skončilo kontaktem se zábradlím. Naštěstí vozidlo neutrpělo nějaké extrémní škody, a tak doufám, že se nám vše podaří opravit, abychom se stihli se sezonou rozloučit na Mikulášské rally ve Slušovicích.“

S celkovým hodnocením sezony jsi tedy spokojen, či nespokojen?

„Jak jsem už psal dříve, hodně mne zklamalo rozhodnutí autoklubu, což mi sezonu hodně znepříjemnilo, ale na druhou stranu jsme se stali soběstačnými a s odstupem času můžu říct, že se sezonou můžeme být spokojeni.“

Už se ti jistě promítají nápady pro sezonu 2017. Zkus nám prosím naznačit kde a s čím tě příští rok uvidíme?

„V roce 2017 bychom se s Ondrou rádi zúčastnili kompletního programu juniorského mistrovství Evropy a Mitropa rally cupu. Vše bude záležet na tom, kolik partnerů seženeme a jestli se na našem závodění bude nějak spolupodílet AČR.“

Poděkování…

„Závěrem bych chtěl velmi poděkovat všem partnerům, fanouškům a rodině za jejich obrovskou podporu během celého roku, mechanikům za obětavou práci na každém závodě a spolujezdcům za důvěru a neskutečné zážitky!“