Bez kilometrů to nejde

Českokrumlovská rally bývá náročná především proměnlivými povětrnostními podmínkami. Letošek nebyl výjimkou a cenným vkladem do dalšího Patrikova jezdeckého růstu se staly například závodění v mlze, jízda na rozbahněných lesních cestách, potažmo nutnost adaptace na několikanásobnou změnu asfaltu při RZ Lipno. Týmovému Opelu Adam charakter krumlovských „erzet“ padl do noty a po většinu závodu to vypadalo na umístění v polovině startovního pole kategorie dvoukolek. Největší záludnost si však krumlovské „erzety“ na Patrika připravily v samém závěru. Malý „oplík“ se při jednom z mnoha brzdění na nanesených nečistotách poroučel mimo trať, vymetl příkopu a jen se štěstím netrefil žádný strom podél cesty. Návrat zpátky na trať za asistence diváků znamenal nejen minutovou ztrátu, ale především pokles ze sedmnáctého na jednadvacátou pozici v kategorii dvoukolek. Na konečné jedenácté místo ve třídě 6 však tento incident neměl vliv. „Krumlov je velice těžká a zároveň hezká soutěž, před kterou jsme měli velký respekt. Na to, že jsem ji jel poprvé, mám z dosažených časů dobrý pocit. Výlet mimo trať a lehká deformace karoserie na poslední „erzetě“ je ale přinejmenším k zamyšlení,“ zhodnotil závěr sebekriticky Patrik, kterému tentokrát četl noty Marek Topič.

Ve stejné sestavě jako v Krumlově se tým LB Trans Racing vydal do nedalekých Hustopečí, které jsou pro vyškovský mančaft druhým geograficky nejbližším závodem sezony. Zde čekaly na Patrika s Markem vinice, střídání asfaltu se šotolinou a v neposlední řadě všudypřítomný prach. Zvláště noční jízda „do bílé zdi“, kterou vyvolávalo spojení prachu a světelné rampy, bylo pro posádku novou zkušeností a odrazilo se na opatrnější jízdě. Sobota však přinesla pozměněný charakter tratí a malý opel se rázem svými časy pohyboval tam, kde by si Patrik představoval. „Hustopeče působily po Krumlově jako poněkud lehčí soutěž, ale tolik povrchů, co se vystřídalo na Bořetické „erzetě“, jsem ještě nezažil a asi jinde nezažiju. V pátek byl náš výkon opatrnější a udělali jsme také několik chyb. Zřejmě největší jsme vyrobili na RZ 1B ve stejném místě jako Slovák Kukučka, kde se nám podařilo u kapličky minout odbočku. Sobota už byla lepší – jako měřítko jsme si stanovili našeho stájového kolegu Vlastu Daňhela, kterého se nám podařilo dvakrát porazit, přičemž z tempa na nejdelší nikolčické „erzetě“ jsme měli velice dobrý pocit. Hodně rychle jsme se snažili jet i následující test, v jeho průběhu nám však nečekaně praskl čep na pravém předním kole, což bohužel znamenalo konec,“ vrátil se k účinkování v Hustopečích Patrik. Soutěž opouštěl z dvaadvacáté pozice v kategorii 2WD a z jedenáctého místa ve třídě 6, důležitější než případné umístění však byla skutečnost, že absolvoval prakticky celou trať a přišel jen o zhruba třicítku kilometrů.

Další zatěžkávací zkouškou nejen pro posádku, ale i celý tým měla být Rally Bohemia s centrem v Mladé Boleslavi. Její letošní formát kladl na soutěžící zcela odlišné nároky než ostatní podniky – závodilo se na pouhých osmi „erzetách“, které však byly oproti českému průměru výrazně delší. Pro Patrika Brtníčka, po dvou měsících opět navigovaného Rudolfem Kouřilem, to byla další cenná škola. Poprvé v kariéře si totiž mohl vyzkoušet „erzetu“ delší než 20 kilometrů. „Očekával jsem hodně náročné tratě a musím říct, že realita moje očekávání naprosto potvrdila. V sobotní etapě se podmínky měnily a na trati bylo hodně nečistot, proto jsme zvolili opatrnou jízdu, která nám měla zaručit, že pokud možno absolvujeme celou soutěž,“ prozradil vytyčenou taktiku Patrik. Jízda na jistotu není pro mladého dravce příliš záživnou disciplínou, zde však zapracoval týmový stratég Rudolf Kouřil, který svému „parťákovi“ v cíli jedné z „erzet“ řekl: „Letos tady nejsi, abys závodil naplno. Měl bys absolvovat především celou trať, pochopit její charakter a za rok budeš připravený jet tady rychle. Výsledky teď nejsou podstatné.“ Patrik se touto radou poctivě řídil a na časy konkurence se začínal po očku dívat až v nedělní etapě. V neoficiálním souboji cupových opelů (Opel Adam Cup se při této soutěži nejel) sedl první průjezd 32kilometrovým Radostínem o devět sekund lépe Filipu Kubovi, který tak rozmnožil třísekundový náskok po první etapě. Do druhého průjezdu nastupoval vůz týmu LB Trans Racing s novými pneumatikami a Patrik dostal volnou ruku jet tak, jak se cítí. První třetina „erzety“ vyšla Patrikovi s Rudou na výbornou a jejich rychlou jízdu doplňovala naprostá pohoda uvnitř kabiny. Porovnat svůj čas s Kubovým ale jihomoravské posádce nebylo přáno, při brzdění do jednoho z retardérů totiž Patrik prošlápl brzdový pedál a s nefunkčními brzdami nezbylo než vůz odstavit.

Navzdory dvěma předčasným odstoupením je však nálada v týmu dobrá. Patrikovi se vyhýbají havárie a nejdůležitější cíl, tedy sbírání závodních kilometrů, postupně plní. „Na „velkých“ závodech je hodně důležitá znalost tratě a při prvním startu se s výraznějšími úspěchy nedá počítat. Navíc se účastníme třídy 6, kde je nereálné bojovat s „erkovými“ speciály. Proto jedeme na „velkých“ závodech v trochu ekonomičtějším modelu, například dojíždíme staré pneumatiky, a na výsledek myslíme spíše na sprintech. Patrik zatím jezdí disciplinovaně a najel pořádnou dávku kilometrů. Nyní nás čeká Pačejov a myslím, že nastal pravý čas, aby dostal volnější ruku a mohl si se soupeři z Opel Adam Cupu zazávodit podle sebe. Druhá polovina sezony by tedy měla být ve znamení postupného zrychlování,“ naznačil aktuální taktiku šéf týmu a Patrikův otec Lubomír Brtníček.

Závěrem dodejme, že o náladě v kabině vozu, ať už sedí na navigátorské sedačce Marek Topič či Rudolf Kouřil, si mohou zájemci udělat představu z výběrů nejzajímavějších onboard záznamů, které se pravidelně objevují na facebookových stránkách týmu LB Trans Racing.