Lukáš Frána s Pavlem Odvárkou na Šumavě na bedně

Až při druhém letošním podniku z velkého mistráku se na start postavila klatovská dvojice Lukáš Frána s Pavlem Odvárkou. Před sezonou byl plán účastnit se všech vícedenních závodů, ale několik otazníků nad Valašskou rally zapříčinilo, že kluci první podnik „odpískali“. „To, že jsme se na Valašsko nevydali, nás pochopitelně velmi mrzelo. Od posledního závodu v roce 2020 uběhla spousta času a i my jsme se nemohli dočkat doby, kdy budeme opět moct závodit. Bohužel před Valaškou byla situace nejistá. Organizátoři se snažili uskutečnit podnik ze všech sil, ale proti nim stála spousta příkazů a omezení, které budily obavy, zda se podnik vůbec uskuteční. Navíc celou situaci umocňovaly uzavřené okresy. Do toho sám Autoklub ČR vydal prohlášení, že nedoporučuje pořádání soutěží a do poslední chvíle tedy nebylo jasné, zda Valaška bude, či  nebude. Proto jsme se rozhodli tuto soutěž vynechat a soustředili se na domácí Šumavu s vírou, že už svět bude aspoň trochu v pořádku. Zpětně oceňuji a smekám klobouk před týmem okolo Jaromíra Tomaštíka, že dokázal svou rally uskutečnit,“ vrátil se k neúčasti Frátherm rally týmu na Valašsku Lukáš Frána. 

Prodloužená pauza mezi jednotlivými sezonami nijak neovlivnila tým v přípravách na domácí soutěž. Technika byla připravena, natěšení bylo obrovské, jen Lukáš lehce laboroval se zdravotními problémy. „Přípravy na Šumavu nebyly nějak obzvlášť náročné neboť Dé eS trojka byla připravená již na Valašku a tak se jen „ladilo“. Složitější byla moje fyzická příprava, když jsem musel těsně před závodem navštívit neurologa pro problémy se zády a krční páteří, které mě tíží již delší dobu. Před závodem jsem dostal několik injekcí do zad a na start rally jsem šel zatejpovaný. Byl jsem dost nervózní a zvědavý jak to v závoďáku zvládnu. Naštěstí adrenalin byl hodně veliký a celkem mě podržel,“ přiblížil předstartovní atmosféru i mírný hendikep Frána.

Domácí soutěž je pro každého jezdce obrovskou výzvou, neboť na soutěž se přijede podívat spousta kamarádů a přátel. Proto ani Lukáš s Pavlem nechtěli zklamat své příznivce nějakou zbytečnou chybou. Před rally proběhl malý test, aby si posádka po dlouhé pauze osahala auto a šlo se na věc. Ještě malé svezení na shakedownu a posádka se startovním číslem 32 se postavila na start první sobotní zkoušky, kterou byl Čínovský okruh a ten Lukáši s Pavlem velmi sedí. Klatovská posádka zde zajela nejrychlejší čas mezi dvoukolkami a mezi všemi posádkami usilující o body do českého mistráku dojeli dvacátí. První etapa začínala rychlostkou, která Lukáši sedí a oblíbenou erzetou etapa i končila. Tou byla RZ Strašínská a Frána s Odvárkou si na ni hodně věřili, ale ani jeden průjezd nebyl podle jejich představ. A jak viděl sobotní část závodu „čahoun“ zpoza volantu? „Čínovský okruh se nám podařilo zajet stejně jako při poslední Šumavě 2019 a i letos jsme byli nejrychlejší dvoukolkou ve startovním poli. Bylo nám ale jasné, že až na dalších erzetách začne pořádné závodění. V harmonogramu byly nové těžké zkoušky - Mlázovská a Keply. Tam už to bylo pro nás horší, neboť byla znát neúčast na Valašce a po tolika měsících pauzy jsme se pomalu dostávali do tempa. I proto jsme zvolili ze začátku jízdu na jistotu a nechtěli riskovat zbytečnou chybu či defekt. To už ale neplatilo pro nejdelší RZ celé rally Strašínskou, která je nám na míru dělaná a víme, že na takové trati umíme být rychlí. Bohužel po více jak polovině rychlostky se nám začaly přehřívat brzdy a museli jsme zvolnit. Na vině bylo pravé přední kolo, které nás přibrzďovalo, navíc jsme zničili kotouč z důvodu špatné brzdové hadice. Tyto závady se nám povedly v servisu opravit. Hadici nám zapůjčil Dominik Brož, konkurent z dvoukolek, za což mu chci ještě jednou moc poděkovat. To už ale byly karty celkem jasně rozdané, kdy Honza Dohnal s René Dohnalem nám už dost odskočili. My si tak začali hlavně hlídat třetí místo ve dvoukolkách, protože za námi bylo dost rychlých jezdců, kteří se na nás tlačili. V závěru sobotní etapy jsme si chtěli zlepšit chuť a udělat si větší náskok před soupeři pro nedělní část rally. V plánu byl totiž druhý průjezd RZ Strašínská, ale ani tentokrát nám nebylo moc přáno. Kousek za Strašínem jsme totiž dojížděli Marcela Tučka, který se zdržel výměnou defektu a dlouhou dobu o nás nevěděl. Pustil nás před sebe až cca ve třetí čtvrtině rychlostky. Výsledný čas byl ještě o 7 vteřin horší než při problému s brzdami z prvního průjezdu. I přesto jsme šli spát s náskokem 22 vteřin na čtvrtého Vencu Stejskala.“

V nedělní etapě byly v harmonogramu dvě zkoušky vždy po dvou průjezdech. Po sérií havárií a výjezdu sanity k jedné z nich byl první průjezd RZ Koráb zrušen. I tři zbývající zkoušky stačily k tomu, aby se boj o bronzový stupínek mezi dvoukolkami zdramatizoval. Po RZ Koráb 2 se totiž na třetí příčku dostal před Lukáše Fránu o 0,2 vteřiny Václav Stejskal junior. Vrcholem tak měla být závěrečná Zdebořická zkouška. „Druhá etapa nezačala moc dobře, neboť nám zrušili oblíbenou erzetu Koráb. My tedy pokračovali na zcela novou RZ Zdebořická, což byla nádherná trať, které nic nechybělo a navíc byla zkouška okořeněna dlouhým a rychlým úsekem šotoliny v lese. Při prvním průjezdu jsem zde jel až zbytečně s velkým respektem z obavy o možném defektu. Následoval Koráb II. a já si cestu za „bronzem“ zkomplikoval, když jsem krátce po startu udělal chybu a předkem auta skočil mimo cestu, kde jsme dost „zabagrovali“. Tím jsme nabrali hlínu do ráfků a špatně se nám jelo. Do toho přišly další drobné problémy, dost jsme ztratili a Venca Stejskal nás přeskočil o dvě desetiny. Na přejezdu na závěrečnou zkoušku závodu jsme opravovali, co to šlo a povedlo se. Bylo jasné, že i Venca půjde do zkoušky naplno, ale my chtěli naopak urvat naší pozici zpět. Jeli jsme hop nebo trop a v cíli z toho byl super čas. Když jsme pak uviděli dosažený čas Vency, radost byla obrovská,“ popsal infarktový závěr rally Lukáš Frána. Posádka Lukáš Frána – Pavel Odvárka si tak mohli převzít na cílové rampě poháry za 3. místo mezi dvoukolkami a vítězství ve třídě 5. V absolutní klasifikaci MČR obsadila posádka 16. příčku.

„Závěrem chci poděkovat hlavně tátovi a rodině za neskutečnou podporu, bez které to opravdu nejde. Dále chci poděkovat všem sponzorům, že i v této těžké době nás podporují. Díky patří i našim mechanikům Lukášovi a Honzovi a našim špionům Olinovi a Robertovi za skvělou práci. A nesmím zapomenout ani na velké množství „houbařů“, kteří nám fandili. Díky!!!“