Robert Kubica se po těžkém zranění ruky, které utrpěl počátkem roku 2011 v průběhu rallyového závodu, na který si odskočil v rámci příprav na další sezónu F1, dlouho zotavoval. Za volant závodního vozu se sice poprvé vrátil již rok a půl po své nehodě, ale od té doby mnoho ostrých závodních kilometrů nenajezdil. Veškerý čas se snažil věnovat rekonvalescenci a dalšímu léčení, aby se jednou mohl znovu naplno věnovat automobilovým závodům.
Polský jezdec se od loňské sezóny začal zase více objevovat i na závodních okruzích, kde absolvoval zkušebně několik závodů kategorie GT a v listopadu se objevil v Bahrajnu, kde si v rámci nováčkovských testů vyzkoušel jízdu v soukromém prototypu LMP1 týmu ByKolles. V průběhu ledna letošního roku potom německý tým oznámil Roberta Kubicu jako jednoho z pilotů, se kterými nastoupí do World Endurance Championship 2017.
„Vždy jsem chtěl být závodníkem a mé zranění na tom nic nezměnilo,“ prohlásil Robert Kubica a pokračoval: „závodníkem jsem zůstal a závodění chci i nadále dělat na profesionální úrovni. Nyní stojím na začátku své další závodnické etapy a musím být připravený se vyrovnat s různými okolnostmi. V uplynulých letech jsem dostal několik různých nabídek, ale vždy jsem si vyžádal alespoň jeden zvláštní test předem. Potřeboval jsem zjistit, jak se s tím vyrovná mé tělo a jak se budu ve voze cítit. Bez toho jsem nemohl nabídku přijmout. Potřeboval jsem zjistit, zda se nevyskytnou nějaké problémy v tomto směru a případně jak by se jim dalo předejít či jak se na ně připravit. Nyní cítím, že jsem připravený na svůj plný návrat na závodní dráhu.“
32 letý polský jezdec si těžce poranil pravou ruku, ve které má stále sníženou hybnost a to je velmi limitující pro závody ve formulových vozech. Jinak by se dle svých slov do F1 již dávno vrátil. Klíčový zlom pro Roberta Kubicu znamenal jeho loňský listopadový test v Bahrajnu. „V Bahrajnu jsem si vyzkoušel hlavně různé nastavení sklonu volantu a jeho ovládání,“ vysvětlil Kubica. „Vyšlo to dobře a ukázalo se, že v této oblasti již není problém. Nyní se cítím velmi dobře a jsem téměř připravený se znovu plně začít věnovat závodění. Jsem již na 90% fit a těch zbylých 10% není nic nepřekonatelného.“
Zvýšené kombíky jsou fantastickým příkladem toho, jak jsou vlastně všechna SUV zbytečná a právě proto je mám tak rád. Dnes testované Volvo nabídne kvalitnější materiály uvnitř, než minule testovaný Mercedes GLE, světlá výška je vyšší než u Kodiaqu a výbavou dokáže konkurovat luxusním německým limuzínám. To vše za podobnou cenu ekvivalentně ojetého trojkového Superbu Scout, který je o úroveň níž. Má to vůbec nějaký háček?
Prémiová SUV jsou u nás velice oblíbená a na silnicích jich vídáme opravdu mnoho. Pořizovací ceny ovšem běžně atakují hranici 3 milionů korun, což není úplně málo. Není tak divu, že se lidé rozhlíží i na trhu ojetých automobilů, kde jsou ceny podstatně příznivější. Jak jezdí tento bílý kousek z roku 2020?