Fuji: Toyota vítězí s nejtěsnějším rozdílem v historii WEC

Závod byl odstartován za polojasného počasí, nic nenasvědčuje tomu, že bychom se dnes mohli dočkat dešťových kapek. Ovšem ve Fuji nikdo neví... O největší vzrušení na začátku závodu se překvapivě stará vůz #4 (ByKolles), který zdolává své soupeře ve voze #13 (Rebellion). Mezi továrními týmy se krátce po startu Benoit Tréluyer dostává před Toyoty na 3 místo a pomalu stahuje i rozdíl na druhého Marka Webbera (Porsche #1).

Nádherná bitva zuří mezi pomalejšími prototypy. G-Drive #26 udržel po startu pozici nejrychlejšího vozu kategorie LMP2 před Alpinou týmu Signatech #36, ve které má Nicolas Lapierre plné ruce i nohy práce s odrážením útoků ze strany Filipe Albuquerqeho (RGR Sport #43), na kterého je nalepený Antonio Giovinazzi (ESM #30). Nádherná bitva zvedá diváky ze sedaček.

Přibližně po hodině závodu začíná stávkovat Audi #7, Benoit Tréulyer krotí vůz po celé šířce dráhy i v únikových zónách poslední části okruhu. Mechanikům se nedaří přimět vůz k poslušnosti a Audi # 7 odstupuje ze závodu. Pořadí na čele závodu je však poměrně těsné, jezdce dělí jen malé rozestupy. Je to dáno i tím, že zdejší okruh je poměrně krátký (cca 4,5 km) a závodní pole je rozprostřené po celé jeho délce.

Po druhých zastávkách v boxech se krátce na čele objevuje Toyota #6 (Mike Conway), ale Oliver Jarvis (Audi #8) si hned po výjezdu z boxů ve tvrdém souboji bere první místo zpět. Celý jeden stint se tito dva jezdci drží pohromadě, odstup se po celou dobu drží na konstantní hodnotě 3 s. Po dvou hodinách je pořadí na čele Audi #8, Toyota #6, Porsche #1, Toyota #6, Porsche #2.

Závod je poměrně rychlý a vozy jsou rozprostřené po celé délce trati. Po odjetých 2 hodinách závodu zůstává v boxech stát vůz ByKolles #4 a v závodě tak od této chvíle osamoceně krouží jediná soukromá LMP1 týmu Rebellion Racing. Mezi tím to vypadá, jako by tovární týmy LMP1 mezi sebou hráli hru na kočku a na myš. Dokládá to rozdíl pouhých dvou sekund!!! mezi prvním Audi #8 a třetím Porsche #1, mezi kterými je vklíněná Toyota #5. Timo Bernhard tvrdě útočí na Stéphana Sarrazina a oba vozy si několikrát vzájemně vymění pozice, než se úřadující mistr světa definitivně usadí na 2. místě po krásném předjížděcím manévru v nájezdu do první zatáčky.

Po 4 hodinách závodu je rozdíl mezi prvním (Loic Duval, Audi #8) a druhým (Timo Bernhard, Porsche #1) v pořadí necelých 5 sekund. Za nimi, s 30 sekundovou ztrátou, jezdí Kazuki Nakajima (Toyota #5). Závod se láme do své poslední třetiny a jednotlivé posádky postupně zajíždí k doplnění paliva, výměně pneumatik a  výměně jezdců. S probíhajícími zastávkami souvisí i přechodné změny v pořadí závodu. V jednu chvíli se v souboji o druhé místo kategorie LMP2 ocitají Richard Bradley (Manor #44) a Gustavo Menezes (Signatech #36). V nájezdu do první zatáčky se Menezes ocitá v únikové zóně, ale s plynem na podlaze dál krouží oblouk zatáčky. Asfalt únikové zóny končí a Menezes se ladným skokem přes trávu vrací na trať a přistává těsně vedle Bradleyho ve výjezdu na krátkou rovinku. Menezes však po doskoku nemá potřebnou trakci a v brzdné zóně před zatáčkou č. 2 se řadí těsně za svého soupeře. Byl do skutečně vzrušující moment, který bude figurovat v mnoha sestřizích z automobilových závodů letošní sezóny.

Tento souboj byl pomyslnou pozvánkou na poslední půlhodinu závodu, ve které se odehrává strhující dění v obou kategoriích závodních prototypů. V kategorii LMP2 doslova zuří souboj o prvnenství mezi vozy G-Drive #26 (Will Stevens) a RGR Sport #43 (Bruno Senna). Oba vozy jedou v těsném závěsu v pořadí #43 - #26, když přibližně 10 kol před koncem závodu se Will Stevens snaží po pravé straně cílové rovinky prosmýknout před svého soupeře. Při tom se dostává až za limity trati a sportovními komisaři je vyzván, aby takto nabytou pozici opět přepustil ve prospěch svého soupeře, což mladík za volantem G-Drive #26 okamžitě udělá. Zdá se, že Bruno Senna má díky tomu vítězství na dosah, ale Will Stevens se nevzdává a rychle svou strátu na soupeře eliminuje, aby jej po dalších 5 kolech zdolal znovu. Tentokrát je to již čistý souboj a posádka G-Drive #26 (Roman Rusinov, Alex Brundle, Will Stevens) se raduje z vítězství mezi pomalejšími prototypy.

V kategorii LMP1 je po posledních zastávkách pořadí Toyota #6, Audi #8, Porsche #1, Toyota #5, Porsche #2. Zdá se, že Kamui Kobayashi má před Loicem Duvalem pohodlný náskok přes 15 sekund, ale u Audi jsou jiného názoru. Svému jezdci poskytnou maximální podporu ve formě svolení k využití agresivního módu pohonného ústrojí a francouzský jezdec ve službách německého týmu se začíná rychle blížit. Japonci sice stačí zareagovat, ale Duval řadí další rychlost a opět se ke svému soupeři blíží tempem přibližně 1 - 1,5 sekundy na kolo. Pohodlný náskok se viditelně tenčí a v předposledním kole oba vozy dělí několik málo desítek metrů. Všechny oči na okruhu napjatě sledují, zda se v nájezdu do poslední zatáčky podaří japonskému jezdci prosmýknout mezi pomalejšími gétéčky bez výrazné ztráty. Znovu je vidět rytířkost a solidarita jezdců vytrvalostních závodů, kteří v pomalejších vozech zbytečně nezasahují do soubojů rychlých prototypů, byť sami bojují o pozice a mistrovské body. Audi se ani na popáté nedaří získat japonské vítězství, naopak Toyota na své domácí trati znovu vystoupá na stupínek nejvyšší.

 Závod v Japonsku poskytl několik zajímavých rekordů:

nejtěsnější rozdíl v cíli mezi 1. a 2. vozem  pořadí v závodech WEC první závod od SPA 2015, který nebyl přerušený žlutými vlajkami vozy 3 značek projeli cílem v nejtěsnějším rozdílu v absolutním pořadí závodu nejvíce odkroužených kol na této trati a druhý nejvyšší počet kol absolutně v 6ti hodinových závodech (o 5 méně, než v Interlagos 2014) první letošní vítězství vozu Toyota TS050 Hybrid první vítězství v závodě WEC pro Kamuie Kobayashiho a Andy Priaulxe

Oficiální pořadí v závodě 6 hodin ve Fuji naleznete ZDE.