Kvalifikace na Circuit of the Americas nabídla vzrušující podívanou. Nejrychlejší naměřený čas má hodnotu 1:45,703, což je o 0,315 sec. méně, než vloni.
V obou částech kvalifikace nebyla nouze o zajímavé momenty. Nejprve vyjely s nástrahami zdejší tratě bojovat Gétéčka.
Kategorie LMGTE Pro byla velmi vyrovnaná. O tom svědčí časy hned 8 jezdců, kteří pokořili hranici 2:05 min. Vůbec nejrychlejší kolo s časem 2:04,525 zajel Gianmaria Brunni (Ferrari #51), jeho týmový kolega Davide Rigon (Ferrari #71) byl jen o 0,024 sec. pomalejší. Na tyto úžasné výkony však jejich týmoví kolegové nedokázali navázat a obě Ferrari se díky tomu posunula pořadím. Nejrychlejší a zároveň nejvyrovnanější výkon předvedla dvojice Marco Sorensen a Nicki Thiim (Aston Martin #95), která tím završila čistý kvalifikační hattrick (kvalifikační vítězové ve 3 po sobě jdoucích závodech).
Kategorie LMGTE Am nebyla zdaleka tak vyrovnaná, na nejrychlejší časy pod hranicí 2:07 min. dosáhli pouze 2 jezdci. Nejrychlejším byl vítěz kvalifikace závodu IMSA Ricky Taylor (Corvette #50), který dosáhl času 2:06,986 min., druhým nejrychlejším byl Paul Dalla Lana (Aston Martin #98) s časem 2:06,999 min. Dalla Lana tímto časem získal pro Aston Martin kvalifikační vítězství také mezi amatérskými posádkami.
Druhá část kvalifikace je tradičně vyhrazena prototypům.
Tovární kategorie LMP1 patřila týmu Audi Sport Team Joest. Oba vozy dosahovaly od počátku velmi vyrovnaných výkonů, a bylo jasné, že tato kvalifikace bude hlavně o tom, která z posádek Audi bude rychlejší. Tuto přetahovanou nakonec ve svůj prospěch získalo Audi #7 s průměrným časem 1:45,750 min., Audi #8 dosáhlo čas o 0,233 sec. pomalejší. Porsche #1 získává 3. místo nejvyrovnanějšími časy 1:46,527 a 1:46,593 (rozdíl pouhých 0,066 sec.). Z pilotů Toyoty je nejrychlejší Kamui Kobayashi s časem 1:46,953 min.
Soukromé prototypy LMP1 jsou ve zbytku sezóny asi nejméně atraktivní kategorií, protože zde mezi sebou soutěží pouze 1 vůz týmu Rebellion Racing a 1 vůz týmu ByKolles. V Austinu se prosadil Rebellion #13. Jeho jezdci předvedli vůbec nejvyrovnanější kvalifikační výkon, když se jejich nejlepší časy (1:53,642 min. a 1:53,650 min.) lišily o pouhých 8 tisícin sekundy!!!
Kategorie LMP2 je nejpočetnější a to se mimo jiné projevuje i hustotou provozu na trati. Na to nejvíce doplatil vůz #26 (G-Drive Racing), kterému se stala osudnou zatáčka č.9. Zde tento vůz několikrát po sobě opustil trať a nakonec musel z kvalifikace odstoupit. Jediný, kdo si z této posádky připsal měřený čas, byl René Rast. Jeho čas 1:57,208 patřil v této kategorii mezi nejrychlejší, ale byl to jediný měřený pokus této posádky, což znamená poslední místo na startovním roštu. Bruno Senna stanovil na začátku druhé poloviny kvalifikačních jízd nejrychlejší čas 1:55,754 a to znamenalo první poleposition pro RGR Sport #43 v letošním roce. S tím se však nehodlal smířit Nicolas Lapierre a 3 minuty před koncem svým časem 1:55,645 min. posouvá na čelo LMP2 vůz Signatech Alpine #36.
Kompletní výsledky kvalifikace v Austinu naleznete ZDE.
Zvýšené kombíky jsou fantastickým příkladem toho, jak jsou vlastně všechna SUV zbytečná a právě proto je mám tak rád. Dnes testované Volvo nabídne kvalitnější materiály uvnitř, než minule testovaný Mercedes GLE, světlá výška je vyšší než u Kodiaqu a výbavou dokáže konkurovat luxusním německým limuzínám. To vše za podobnou cenu ekvivalentně ojetého trojkového Superbu Scout, který je o úroveň níž. Má to vůbec nějaký háček?
Prémiová SUV jsou u nás velice oblíbená a na silnicích jich vídáme opravdu mnoho. Pořizovací ceny ovšem běžně atakují hranici 3 milionů korun, což není úplně málo. Není tak divu, že se lidé rozhlíží i na trhu ojetých automobilů, kde jsou ceny podstatně příznivější. Jak jezdí tento bílý kousek z roku 2020?