Ačkoliv Nissan GT-R oplývá schopností zesměšnit i dvakrát dražší sportovní vozy, jeho vozy nepatří mezi nejnižší a pro řadu lidí je zkrátka nedosažitelným snem. Někteří se s tím však nehodlají smířit a tak vzniká řada replik. Pokud si odmyslíme nesrovnatelné technické schopnosti, pak některé vypadají poměrně zdařile, ovšem jiné - jako například tato, nikdy neměly vzniknout.
Majitel této postarší Toyoty Celica se ale nehodlal smířit s nedosažitelností svého vysněného Nissanu, a tak se rozhodl do jeho podoby upravit alespoň svůj vůz. Při prvním pohledu je jasné, že to byla chyba. Při druhém pohledu však člověku dochází, že to musela být hodně drahá chyba.
Na Toyotě se totiž objevila řada dílů, které z Nissanu bezpochyby pochází. Například zadní část vozu se tak skutečnému GT-R velice podobá - alespoň z dálky, neboť nárazník, světla a křídlo z vozu budou bezpochyby pocházet.
Horší je to však s přední částí, která je neskutečnou slátaninou dílů a laminátu. Přední světla připomínají svým tvarem originální lampy z Nissanu, ale přední nárazník je jakýmsi hybridem snažícím se podobat GT-R a totéž se dá říct i o blatnících.
Absolutně tím nejhorším je ale snaha o napasování tzv. widebody body-kitu, který vypadá neskutečně lacině a kola vozu jsou v něm pořádně utopena. Kdyby se konala soutěž o nejhorší repliku Nissanu GT-R, tahle Toyota by měla velkou šanci na absolutní vítězství.
Do další recenze dorazila spalovací verze aktuální generace „céčka“ v praktické karoserii kombi, navíc s nájezdem necelých 50 tisíc kilometrů. S podobným nájezdem se hravě dostává pod hranici milionu, přestože původní cenovka byla výrazně vyšší. Jak si ale vede moderní interiér s velkým displejem? A neubírá snížený podvozek na komfortu?
Mini Cooper S není nejlevnější ani nejrychlejší hothatch na trhu, přesto patří mezi ty nejžádanější. Důvod je jednoduchý – styl, charisma, tradice a jízdní projev. Nestojí málo, ale jako 2 roky stará ojetina s nízkým nájezdem už může začít dávat smysl.