Ačkoliv Nissan GT-R oplývá schopností zesměšnit i dvakrát dražší sportovní vozy, jeho vozy nepatří mezi nejnižší a pro řadu lidí je zkrátka nedosažitelným snem. Někteří se s tím však nehodlají smířit a tak vzniká řada replik. Pokud si odmyslíme nesrovnatelné technické schopnosti, pak některé vypadají poměrně zdařile, ovšem jiné - jako například tato, nikdy neměly vzniknout.
Majitel této postarší Toyoty Celica se ale nehodlal smířit s nedosažitelností svého vysněného Nissanu, a tak se rozhodl do jeho podoby upravit alespoň svůj vůz. Při prvním pohledu je jasné, že to byla chyba. Při druhém pohledu však člověku dochází, že to musela být hodně drahá chyba.
Na Toyotě se totiž objevila řada dílů, které z Nissanu bezpochyby pochází. Například zadní část vozu se tak skutečnému GT-R velice podobá - alespoň z dálky, neboť nárazník, světla a křídlo z vozu budou bezpochyby pocházet.
Horší je to však s přední částí, která je neskutečnou slátaninou dílů a laminátu. Přední světla připomínají svým tvarem originální lampy z Nissanu, ale přední nárazník je jakýmsi hybridem snažícím se podobat GT-R a totéž se dá říct i o blatnících.
Absolutně tím nejhorším je ale snaha o napasování tzv. widebody body-kitu, který vypadá neskutečně lacině a kola vozu jsou v něm pořádně utopena. Kdyby se konala soutěž o nejhorší repliku Nissanu GT-R, tahle Toyota by měla velkou šanci na absolutní vítězství.
V pokračování našeho dlouhodobého testu se vrhneme na to, jak „čtyřka“ po faceliftu jezdí a zda-li je motor důstojnou volbou do takto charismatického vozu s krásným interiérem. Nechybí ani nějaké ty vady na kráse a finální hodnocení.
Praha zpřísnila pravidla parkování pro elektromobily a plug‑in hybridy. Zvýhodnění zůstává pouze rezidentům s čistě elektrickým nebo vodíkovým pohonem, zatímco ostatní – včetně firem a živnostníků bez pražského sídla – platí plnou cenu i za svá elektrická vozidla. Parkování i dobíjení však mohou firmy vyřídit jedinou Energokartou v aplikaci, která zároveň umožňuje plug‑in hybridům pohodlně zaplatit i tankování.