1.ledna 2011 odstartovala Rallye Dakar 2011. Většina účastníků by zřejmě řekla konečně odstartovala, protože těch několik dní před startem, kdy se zas tak moc nedělo, si účastníci rallye příliš neužili
Hned dopoledne prvního dne nového roku se všechny závodní a asistenční posádky zúčastnily společného briefingu, na kterém organizátoři hovořili o obecných i konkrétních tématech. Tradičně byly zdůrazněny hodnoty Dakaru, bezpečnostní aspekty rallye, navigace, organizace bivaků atd.
Odpoledne to konečně všechno vypuklo. Jako první se do spojovací etapy vydali čtyřkolkáři a hned po nich v opačném pořadí motorkáři, přičemž ti nejlepší jeli jako poslední, aby se hned za nimi objevila nejlepší auta. Kamiony tradičně dakarskou karavanu uzavíraly.
"Dnešek byl tak trochu na rozcvičení," uvedl Marek Spáčil krátce poté co jeho zelená Tatra opustila skandující Buenos Aires. "Skutečné závodění nás čeká až do zítřka, protože to je na programu první ostrá etapa. Diváci podél trati vytvořili tradičně skvělou atmosféru, i když jich přeci jen nebylo tolik jako minulý rok. Ve světle toho, že hovoříme o několika stovkách tisíc lidí bych si ale rozhodně nedovolil říci, že jich dorazilo málo."¨
Pozitivně působil i pilot druhé Tatry Martin Kolomý: "Těžko se to popisuje, ale atmosféra, která tady panuje, je prostě fantastická. Je zřejmé, že místní Dakar milují, protože nás opět fantasticky přijali. Už se nemohu dočkat, až se začne skutečný závod."
Nadšený z atmosféry v ulicích byl i kopilot Tatry Marka Spáčila David Vršecký: "Diváci na okruzích dokáží také vytvořit fantastickou atmosféru, ale tady jsou lidé daleko blíže auta a to více je to působivější. Rozhodně nelituji, že jsem se na Dakar vydal, protože už jen to co jsem viděl v ulicích Buenos Aires na mně velmi zapůsobilo."
I motorkář Jan Veselý si atmosféru na startu užil: "Z mého pohledu to byla hlava na hlavě a tradičně vřelé jihoamerické přijetí. Opravdu jsem si to užíval, protože něco podobného člověk rozhodně nezažívá každý den. Zítra nám to začne, na což se osobně moc těším."
Dakar konečně začal. Držte nám palce. Děkujeme.
Mezi prémiovými sedany nižší střední třídy máte stále poměrně široký výběr. Pravděpodobně vás jako první napadne německá trojice v podobě BMW řady 3, Mercedes-Benz třídy C a Audi A4. Jsou to skvělá auta, která nabídnou velmi dobré zpracování, technologie i komfort, ale u běžných motorizací často postrádají jednu důležitou věc – emoce. Pokud ale hledáte auto, které nebude jen perfektním dopravním prostředkem, ale při každém nastartování vám vykouzlí úsměv na tváři, možná by vás měla zajímat Alfa Romeo Giulia.
Nové BMW třídy 5 je klasickým reprezentantem vyšší střední třídy. Ačkoliv na nejnovější generaci stále nahlížím pohledem, že se jedná o nedávno představenou novinku, čas neúprosně letí a od zahájení prodeje utekly už tři roky. Začíná se tedy objevovat i na sekundárním trhu mezi zánovními vozy. Jeden takový kus jsme si vybrali do dnešní recenze a to především proto, že stojí téměř stejně, jako zánovní Superb čtvrté generace.