1.ledna 2011 odstartovala Rallye Dakar 2011. Většina účastníků by zřejmě řekla konečně odstartovala, protože těch několik dní před startem, kdy se zas tak moc nedělo, si účastníci rallye příliš neužili
Hned dopoledne prvního dne nového roku se všechny závodní a asistenční posádky zúčastnily společného briefingu, na kterém organizátoři hovořili o obecných i konkrétních tématech. Tradičně byly zdůrazněny hodnoty Dakaru, bezpečnostní aspekty rallye, navigace, organizace bivaků atd.
Odpoledne to konečně všechno vypuklo. Jako první se do spojovací etapy vydali čtyřkolkáři a hned po nich v opačném pořadí motorkáři, přičemž ti nejlepší jeli jako poslední, aby se hned za nimi objevila nejlepší auta. Kamiony tradičně dakarskou karavanu uzavíraly.
"Dnešek byl tak trochu na rozcvičení," uvedl Marek Spáčil krátce poté co jeho zelená Tatra opustila skandující Buenos Aires. "Skutečné závodění nás čeká až do zítřka, protože to je na programu první ostrá etapa. Diváci podél trati vytvořili tradičně skvělou atmosféru, i když jich přeci jen nebylo tolik jako minulý rok. Ve světle toho, že hovoříme o několika stovkách tisíc lidí bych si ale rozhodně nedovolil říci, že jich dorazilo málo."¨
Pozitivně působil i pilot druhé Tatry Martin Kolomý: "Těžko se to popisuje, ale atmosféra, která tady panuje, je prostě fantastická. Je zřejmé, že místní Dakar milují, protože nás opět fantasticky přijali. Už se nemohu dočkat, až se začne skutečný závod."
Nadšený z atmosféry v ulicích byl i kopilot Tatry Marka Spáčila David Vršecký: "Diváci na okruzích dokáží také vytvořit fantastickou atmosféru, ale tady jsou lidé daleko blíže auta a to více je to působivější. Rozhodně nelituji, že jsem se na Dakar vydal, protože už jen to co jsem viděl v ulicích Buenos Aires na mně velmi zapůsobilo."
I motorkář Jan Veselý si atmosféru na startu užil: "Z mého pohledu to byla hlava na hlavě a tradičně vřelé jihoamerické přijetí. Opravdu jsem si to užíval, protože něco podobného člověk rozhodně nezažívá každý den. Zítra nám to začne, na což se osobně moc těším."
Dakar konečně začal. Držte nám palce. Děkujeme.
Zvýšené kombíky jsou fantastickým příkladem toho, jak jsou vlastně všechna SUV zbytečná a právě proto je mám tak rád. Dnes testované Volvo nabídne kvalitnější materiály uvnitř, než minule testovaný Mercedes GLE, světlá výška je vyšší než u Kodiaqu a výbavou dokáže konkurovat luxusním německým limuzínám. To vše za podobnou cenu ekvivalentně ojetého trojkového Superbu Scout, který je o úroveň níž. Má to vůbec nějaký háček?
Prémiová SUV jsou u nás velice oblíbená a na silnicích jich vídáme opravdu mnoho. Pořizovací ceny ovšem běžně atakují hranici 3 milionů korun, což není úplně málo. Není tak divu, že se lidé rozhlíží i na trhu ojetých automobilů, kde jsou ceny podstatně příznivější. Jak jezdí tento bílý kousek z roku 2020?