Po jednání VV FAS AČR a následných komisí Svazu rallye a nabídky Asociace jezdců rallye byl úspěšně uveden v realitu projekt předjezdců nominovaných AJR, kteří by se letos měli objevit na všech podnicích MMČR i MČR. Na Mogul Šumava Rallye tuto úlohu obstarala posádka Jiřího Volfa a jeho spolujezdce stejného jména, na prvním rallysprintu v sezóně v Lužických Horách se tohoto úkolu ujali Vojtěch Štajf a Tomáš Singer.
Na obou soutěžích se předjezdecké posádky zúčastnily jednání sportovních komisařů před samotnou soutěží a diskuzí na dispečinku soutěže si ujasnily svoje úkoly. Na vozidla byl instalován maják s mluvícím zařízením, na vozidlo použité v Lužických horách již byly umístěny standardizované magnetické vizuály Asociace jezdců, které budou na všech soutěžích identifikovat vozidlo předjezdců AJR. Jak na Rallye Šumava, tak v Hrádku nad Nisou se ukázala činnost posádek AJR jako opodstatněná, díky neustálému spojení s dispečinkem soutěže posádky informovaly o dění na trati 15 minut před průjezdem prvního soutěžního vozidla. Velmi dobře s vozidlem s posádkou AJR spolupracoval Štěpán Vojtěch, který pilotoval rychlejší druhý vůz předjezdce. Také jsme se zástupci AJR měli možnost přesvědčit, že dispečink fungoval dobře a všechny problémy se snažil řešit rychle a efektivně. Autorita jezdců je mnohdy potřebná pro upozornění neukázněných diváků, často posádka AJR musela i na trati zastavit a vyžádat si spolupráci traťového komisaře. Kromě toho na Šumavě upozornila posádka AJR na vyteklý olej na trati jedné z RZ, na Rallye Lužické hory zase měli předjezdci připomínku k činnosti některých časoměřičů. Celkově je třeba říci, že Asociace jezdců rallye považuje tento projekt za příklad konkrétní činnosti, zlepšující nejen úroveň bezpečnosti českých rallye, ale také vzájemnou spolupráci mezi jezdci a pořadateli.
Tento oblíbený městský crossover prošel v loňském roce spolu se Scalou drobnou omlazovací kúrou. Dnes se zaměříme na Kamiq a to hned v nejvyšší výbavě Monte Carlo. Proti svým konkurentům boduje vnitřní prostorností, snadným ovládáním a také nízkou spotřebou. Vše má ovšem svou cenu, která v tomto případě není zrovna nízká. Otázka tedy zní, zda-li není lepší volbou Scala, která je ve stejné výbavě a motorizaci levnější.
Zvýšené kombíky jsou fantastickým příkladem toho, jak jsou vlastně všechna SUV zbytečná a právě proto je mám tak rád. Dnes testované Volvo nabídne kvalitnější materiály uvnitř, než minule testovaný Mercedes GLE, světlá výška je vyšší než u Kodiaqu a výbavou dokáže konkurovat luxusním německým limuzínám. To vše za podobnou cenu ekvivalentně ojetého trojkového Superbu Scout, který je o úroveň níž. Má to vůbec nějaký háček?