Právě jízdní test dokáže odhalit mnohé nedostatky, které při pouhé statické kontrole poznat nelze. „Pokud zákazník pořizuje vůz na inzerát či v autobazaru, nabízí se tak příležitost zjistit, jak s ním nejspíš současný majitel zacházel. I to může být při rozhodování podstatné,“ uvádí Petr Vaněček provozní ředitel AURES Holdings.
„Našim zákazníkům umožňujeme přivést si svého vlastního mechanika a necháváme jim prostor k důkladnému otestování vybraného vozu,“ dodal. Zkušený mechanik je schopen rozpoznat skutečný stav automobilu, a proto se vyplatí si jeho přítomnost při výběru zajistit. „Lidé bohužel často testovací jízdu podceňují. U výkupu vozu naopak dbáme na to, aby měli co možná největší množství relevantních informací,“ zakončuje Vaněček.
Každý automobil může být náchylný k jiným problémům, avšak řadu běžných opotřebení lze u všech vozidel odhalit stejně. Určitě nejdůležitější součástí každého vozu je jeho motor. Ten by měl být před zkouškou studený. Kupující by měl začít pomalým rozjížděním. Chod motoru by měl být plynulý, bez jakéhokoliv škubání. Je dobré zrychlit až do maximálních otáček. V záběru motoru by neměly být žádné prodlevy nebo ztráty výkonu. Pokud je motor vybaven turbodmychadlem, chvíli trvá, než začne působit. Potom by měl být znatelný plynulý nárůst výkonu. Motor nikdy nesmí při zkušební jízdě vařit. Teplota se musí držet v normálu.
Pokud vybíráte vůz s manuální převodovkou, rychlosti musí jít zařadit lehce, plynule a přesně. Řazení je dobré vyzkoušet při pomalé, klidné jízdě i při sportovní jízdě s vytáčením otáček do maxima. U automatické převodovky se při řazení se nesmí ozývat žádné zvuky, které by signalizovaly, že reakce nebyla okamžitá. Přechody mezi jednotlivými stupni by měly být plynulé, bez rázů. Pokud se rázy objeví, je problém se spojkou nebo s mechanickým systémem v převodovce.
Sbíhavost je termín, který příliš řidičů nezná, ale právě ta je určena geometrií kol. Kupující by měl na rovném úseku za jízdy dát na moment ruce z volantu, aby viděl, zda auto „netáhne“ bez jeho zásahu do stran. Tento postup je dobré zkusit při zvyšování a snižování rychlosti.
Účinnost brzd ověříte při prudkém brzdění z vysoké rychlosti. Pokud se ozvou nezvyklé zvuky, nebo dokonce rány či vibrace, očekávejte velkou investici do opravy. Důležité je zjistit, zda brzdy „nevadnou“, tedy jestli se při opakovaném brzdění nesnižuje jejich účinnost. Na rovném úseku na chvíli uvolněte volant a brzděte. Pokud auto „nedrží stopu“, jsou na vině špatné brzdy, uchycení náprav, vadná geometrie nebo sjeté pneumatiky.
Ještě před jízdou zkuste jednoduchý test. Zatlačte na blatník v místě nad tlumičem, jako byste chtěli auto rozhoupat. Rozhodně by nemělo v houpání pokračovat! Při prudkém zastavení by v žádném případě nemělo dojít ke zhoupnutí vozidla a k tendenci zpětného pohybu vozu. Rázy nebo vibrace způsobené nerovností vozovky by se neměly přenášet do samotného řízení. Tento jev může být způsoben opotřebením závěsů ramen, čepů řízení, stabilizátorů apod.
Na test poloos je třeba vybrat místo, kde je možné zatáčet na obě strany. Od pomalého rozjíždění do kruhu přejděte k razantnějšímu přidávání plynu. Neměly by se ozývat žádné neobvyklé zvuky, zejména byste neměli slyšet zvuky podobné přeskakování řetězu na ozubeném kole. Pokud se tak stane, poloosa je vadná.
Opotřebení ložisek kol se projeví slyšitelným „hučením“. Za jízdy pozvolna otáčejte volantem tak, aby se váha vozu přenášela na jednu stranu. Poslouchejte rozdíl mezi zvukem při zatížení a odlehčení – opotřebované ložisko začne při zatížení výrazně „hučet“.
Na připadnou závadu výfuku nebo katalyzátoru by vás mělo upozornit „zvonění“ - kovový, cinkavý zvuk. Signalizuje, že jsou poškozeny vnitřní části (vůz neprojde při STK).
