Zářivý lak našich automobilů bereme jako bereme samozřejmou jako věc, která musí vydržet stovky tisíc kilometrů. Během těch je však vystaven působení nepříznivého počasí, chemických látek, fyzického poškození a v neposlední řadě i agresivním kartáčům automatických myček. Aby to všechno lak vydržel, je potřeba ho podstoupit důkladnému testování.
Vývoj a testování laků má řadu podmínek a fází, ovšem v Nissanu se technici zaměřují i na specifické poškození, které způsobují kartáče automatických myček. Za tím účelem si v Technickém centru v Michiganu vybudovali speciální zmenšenou kopii automatické myčky, kde všechny nové laky testují.
Myčka využívá speciální trysky a kartáče, které při rotaci cca 180 otáček za minutu dávají laku pořádně zabrat. Podobné poškození však Nissanu nestačilo, proto k testu přidává i speciální jemnou směs nečistot, kterou nazývá "Arizonská testovací špína". Ta by měla simulovat běžné znečištění, které se na vůz v reálném světě nabaluje.
Během testování laků však Nissan nepoužívá modely, jako je sytě červená 370Z na obrázku, ale lakované kusy plechů. Jeden takový, žlutě lakovaný, můžeme vidět na jedné z fotek pod modelem.
Tento oblíbený městský crossover prošel v loňském roce spolu se Scalou drobnou omlazovací kúrou. Dnes se zaměříme na Kamiq a to hned v nejvyšší výbavě Monte Carlo. Proti svým konkurentům boduje vnitřní prostorností, snadným ovládáním a také nízkou spotřebou. Vše má ovšem svou cenu, která v tomto případě není zrovna nízká. Otázka tedy zní, zda-li není lepší volbou Scala, která je ve stejné výbavě a motorizaci levnější.
Zvýšené kombíky jsou fantastickým příkladem toho, jak jsou vlastně všechna SUV zbytečná a právě proto je mám tak rád. Dnes testované Volvo nabídne kvalitnější materiály uvnitř, než minule testovaný Mercedes GLE, světlá výška je vyšší než u Kodiaqu a výbavou dokáže konkurovat luxusním německým limuzínám. To vše za podobnou cenu ekvivalentně ojetého trojkového Superbu Scout, který je o úroveň níž. Má to vůbec nějaký háček?