Co je lepší, automat nebo manuál?

Odpovědět si na otázku, která převodovka je lepší, není vůbec jednoduché. Jak manuální tak automatické převodovky mají své skalní příznivce, výhody i nevýhody. Zajímavé je ale sledovat naprosto rozdílný přístup Evropy a Spojených států, kde odjakživa automatické převodovky drtí ty manuální.

Situace je dokonce natolik „extrémní“, že spousta řidičů ve Spojených státech ani neví, co si se třemi pedály počít. Toho si všimli i výrobci automobilů, kteří oba automobilové trhy rozdělili. Zatímco v Evropě je manuál standardem, ve Spojených státech je symbolem něčeho výjimečného. Manuál zde najdeme většinou jen u drahých a výkonných sportovních aut či jiných sběratelských kousků. Nikoho zde ani nenapadne, že jsme se v Evropě mohli celá ta dlouhá léta na manuál dívat jako na volbu levnější.

Navíc, dětské nemoci, kterými první automatické převodovky trpěly, jsou již dávno vychytány. Rozdíly v pořizovacích cenách nejsou tak veliké, stejně jako kvalita, přesnost a rychlost řazení, ve srovnání s manuální převodovkou. Pokud samozřejmě nezanedbáme údržbu a pravidelnou výměnu kvalitního oleje, dokáže se nám automatická převodovka odvděčit dlouhou životností. Výrobci automobilů ušli velký kus cesty, a každý si „ladí tu svoji“. Pojďme se tedy blíže podívat na nejčastější typy automatických převodovek:

CVT – variátorová automatická převodovka

Tato převodovka se také označuje jako bezstupňová, neboť oproti ostatním automatům nemá rychlostní stupně. Převodový poměr se mezi vstupní a výstupní hřídelí mění plynule, což umožňuje využít maximální výkon motoru. Nevýhodou variátoru je ale monotónnost zvuku, kterou můžeme znát například ze slabých skútrů, které princip variátoru taktéž využívají. Monotónní zvuk může některým řidičům vadit a tak se jej automobilky snaží vyřešit vytvořením „pseudo“ zvuku. Mezi další nevýhody patří nákladné opravy a neschopnost této převodovky spolupracovat se silnějšími motory. Výhodou variátoru je pak nižší hmotnost, účinnost a dobrá dynamika.

Hydromechanická převodovka

Jedná se o nejznámější typ automatické převodovky, používaný již od dob prvních „automatů“. Typické pro tuto převodovku je, že mezi koly a motorem neexistuje přímé spojení. O přenos točivého momentu se stará nízká viskozita hydraulické tekutiny. Výhodou této převodovky je plynulé řazení převodových stupňů a změna točivého momentu, dokonce i u vysoce výkonných motorů. Navíc se hydromechanické převodovky vyznačují i dlouhou životností. Mezi nevýhody pak patří vyšší spotřeba paliva a vysoká hmotnost.

Robotická převodovka

S robotickou převodovkou se můžeme setkat u každé automobilky pod jiným názvem. U Škody a VW je označovaná jako DSG, u Audi jako S-Tronic, Porsche ji například označuje jako PDK. Tato převodovka je hlavně poslední dobou velmi oblíbená, neboť nabízí nízkou spotřebu paliva, přijatelnou cenu a velmi vysokou rychlost řazení. Navíc svou strukturou v mnohém připomíná manuální převodovku.

O přenos výkonu z motoru na kola vozu se stará spojka (či dvě) a hřídel. Pokud je převodovka vybavena dvojicí spojek, jedna z nich se stará o řazení sudých, druhá o řazení lichých převodových stupňů. Jakmile elektronika rozhodne, že je potřeba přeřadit, kotouč jedné spojky se rozpojí a druhý se naopak spojí. Hlavním rozdílem od manuální převodovky je tak plně „robotické“ řízení.

Bohužel ani tato oblíbená verze převodovky není bez chyb. Mezi ty patří zejména nákladné a složité opravy. Zejména u prvních verzí to pak bylo nepříjemné cukání při řazení v některých jízdních režimech.

Jak je tedy vidět, i když mají "automaty" svoje slabá místa, jejich vývoj jde neustále kupředu. Jízda s nimi je určitě pohodlnější než dříve a navýšení spotřeby už dnes nehraje takovou roli. Co myslíte, bude jednou i u nás "automat" tak oblíbený, jako ve Spojených státech?