Václav Stejskal jun. měl k titulu mistra 2WD blízko

Každý rok máš alespoň dva starty v zahraničí. Dají se soutěže, kde jsi startoval, porovnat s těmi českými?

„Úroveň zahraničních závodů je velmi rozdílná. Český mistrák je velmi kvalitní, a to jak z pohledu organizace, tak z pohledu obsazenosti a rychlosti posádek. O něco kvalitnější, co se posádek týče, je šampionát ve Francii.Organizace tamních závodů je podobná s tou českou, tedy na velmi vysoké úrovni. Ostatní země, ve kterých jsme startovali, pak rozhodně takovou úroveň nemají. Ale všude jsme startovali rádi, každý závod má své specifické tratě, což člověka přiměje pracovat s autem, více vše vnímat, přemýšlet nad nastavením. Pro vývoj jezdce to tedy považuji za velmi přínosné.“

Kde se ti v zahraničí líbilo nejvíc a proč?

„Velmi se mi líbí právě závody ve Francii, kde jsme se pasovali s identickými vozy v rámci značkového poháru. Své kouzlo má i Rally Poreč, která se jede na sklonku léta a servis se nachází v okolí přístavu tohoto krásného chorvatského města. Rád vzpomínám taky na Rally Velenje ve Slovinsku. To byl náš úplně první zahraniční start, i přes to se nám dařilo vyhrát pár RZ mezi dvoukolkami skupiny N, celkový výsledek bohužel poznamenal defekt na jedné z RZ.

Jediné, kam bych se nerad vracel, je Rakousko. Tam se nám nikdy nedařilo, ani jsem se tam nikdy moc necítil. Na Rally Weiz 2016 do nás dokonce na uzavřené trati, byť při volném průjezdu, nabouralo civilní auto, které tam pořadatel pustil. Do teď není vyřešená škoda, která nám vznikla, a přístup pořadatele rozhodně nebyl a není optimální. Druhý start v Rakousku pak byl na šotolinové RallyWaldviertel. Tady bylo organizačně vše v pořádku, ale jednalo se o můj dosud jediný šotolinový závod, který jsme zakončili na páté rychlostní zkoušce koly vzhůru.“

Váš souboj s Reném Dohnalem o vítěze ve 2WD byl letos ozdobou MČR. Jak jsi tento souboj prožíval ty?

„Jsem rád, že jsou naše souboje i „zvenku“ vnímány jako ozdoba letošního MČR. Já jsem si je velmi užíval, hlavně první závody měly neuvěřitelný náboj vždy až do posledních metrů. Ani po projetí poslední fotobuňkou jsme nevěděli, jestli to stačilo, nebo ne. Právě tohle jsou situace, kdy ze sebe posádka dostává to nejlepší, zjišťuje, co by ještě šlo zajet lépe. S Rendou a Romanem si sedíme i lidsky, takže i přes to, že jsme si na trati nedali ani desetinku, mimo RZ jsme často o všem v pohodovém duchu diskutovali. Věřím, že naše letošní souboje tedy obě posádky nejen posunuli jezdecky, ale zároveň velmi bavili.“

Nakonec jste ze souboje vyšli jako druzí, ale podařilo se vám obhájit titul ve třídě 5. Jak těžká byla obhajoba? Je to pro vás alespoň malá „náplast“ za druhé místo mezi dvoukolkami?

„Popravdě jsme se po úvodních úspěšných soutěžích soustředili hlavně na dvoukolky. Souboj o titul ve třídě jsme samozřejmě také sledovali, ale těch už pár máme, takže titul ve 2WD byl větším lákadlem.  Před Barum Rally pak paradoxně byla reálná situace, kdy bychom vyhráli celkově 2WD, ale nemuseli být nutně mistry třídy 5. Ve 2WD nám stačilo dojet před Rendou, na jakékoliv pozici, ve třídě jsme ale museli získat plný počet bodů, jinak by nám to na Lukáše Fránu nestačilo.

I když se nám nepodařilo vyhrát dvoukolky, jsme s celkovým výsledkem spokojeni. Myslím si, že jsme našimi výkony mnohé velmi překvapili. Sám jsem rád za to, jak se nám letos dařilo jet, z pěti startů jsme třikrát vyhráli české dvoukolky. Jen mne mrzí má chyba na Rally Hustopeče, která, spolu s neúčastí na Valašské Rally a problémech na Barumce, rozhodla o titulu ve 2WD.“

S Renaultem Clio R3T jezdíš skoro pátým rokem, neláká tě usednout do nějaké čtyřkolky?

„No, první dva roky jsme se Cliem hodně prali, nebylo to úplně jednoduché období. Když jsem přecházel z Logana 1,4 do Clia Ragnotti, bylo to v pohodě. Byť se jednalo o poměrně velký skok, neměl jsem s tím problém a byli jsme od začátku rychlí. Při přechodu do R3T to tak nebylo, stálo nás hodně úsilí si auto doladit a sžít se s ním. První dva roky byly spíše trápení. V loňské sezoně už to šlo dobrým směrem a s letošní rychlostí jsme spokojeni. Ale stále je před námi velký prostor pro vývoj. Tohle auto je hodně komplexní, chceme s ním dál pracovat.

Zároveň je to hranice, kterou jsme schopni finančně a technicky zvládnout. Přestup do čtyřkolky tedy v plánu není. Produkční vozy mne moc nelákají, ani by to moc nedávalo smysl, a R5 je nad naše možnosti.“

Co plánuješ do příští sezony?

„Příští rok je pro nás zatím s otazníkem. Clio R3T Trophy France letos končí, příští rok se ve Francii pojede pohár s novým Cliem páté generace. R3T Trophy pak bude pokračovat v „Alpském poháru“, tedy na závodech ve Švýcarsku, případně ve Francii blízko Alp.

V tuto chvíli tedy zvažujeme účast v některém z uvedených pohárů. V MČR  se patrně taky ukážeme, v jakém to bude rozsahu, to se teprve uvidí. Každopádně již nyní se těšíme na náš nový domácí „velký“ závod – Rally Pačejov 2020. Věřím, že to bude kvalitní a náročná soutěž. Tam bychom nechtěli chybět, rádi bychom na start postavili všechny naše vozy.Se spolujezdcem jsem spokojený, Standa je zkušený a v autě nám to klape. V tomto ohledu tedy žádná změna není v plánu.“

Jak bude u tebe probíhat zimní příprava na novou sezonu?

„Zimní příprava bude tradiční. Pokusíme se oslovit nové partnery ke spolupráci, proběhne důkladná údržba na autě. Fyzické přípravě se snažím věnovat po celý rok, takže tady to bude spíš o tom nepolevit.Taky se budeme věnovat tomu, na co není moc čas v průběhu sezony. Zbývají k dořešení nějaké projekty v rámci advokátní kanceláře a taky plánujeme udělat nějaké inovace na dílně. Když to půjde, rád bych taky na pár dní vyrazil někam do tepla.

Vzkaz fanouškům, poděkování…

„Fanouškům bych rád poděkoval za podporu, které se nám od nich dostávalo. Přeji všem, ať si užijí konec roku a budeme se těšit v nové sezoně.Dále děkuji hlavně taťkovi, celé rodině a klukům z týmu. Všichni toho dělají spoustu, abychom mohli závodit na této úrovni. Děkuji rovněž všem našim partnerům, jejichž podpory si velmi vážím a bez kterých by to nešlo.“