Cesta k titulu mistra Evropy byla trnitá, odpovídá Mirek Janota

 První část rozhovoru ZDE.

RZ: Na Elbě jsi potvrdil vedení v ME a následovala domácí Vltava. Zde jsi  obhajoval absolutní vítězství a mohl jsi potvrdit i historický úspěch pro české barvy v ME historiků. Jak velký byl tlak na tebe před soutěží a během soutěže?  Loňská Vltava, to byl největší tlak, jaký jsem ve své kariéře zažil. Před Vltavou přišlo rozhodnutí jet na titul v ME v kategorii 2. Byli jsme druzí absolutně. Tým chtěl, abychom vyhráli, já chtěl vyhrát, bylo to na vodě a myslím, že jsem na to i měl. Harrach jel velice rychle, já jsem neudělal žádnou chybu a druhé místo na Vltavě bolelo, ale těm fanouškům a České republice radši uděláme ten titul, který tady nebyl, než bych se hnal za něčím a třeba bych to naboural a neměli bychom nic. Šel jsem po tom, dokázat urvat ten titul, a vlastně pro fanoušky, pro Česko, jsem dokázal vybojovat titul na úkor druhého místa, měl jsem z toho super pocit, ale celkově to hrozně bolelo a bolí. Protože, když je člověk třetí, je třetí, ale druhý, to je vlastně první poražený. Takže já jsem prohrál. Ale to je rally.   RZ: Jak si se už zmínil, na Vltavě jste vedení neobhájili, ale získal jsi titul mistra Evropy, jaké byly pocity po dojetí do cíle, nepřevážilo zklamání z neobhájení vítězství?  Do dojetí do cíle jsme věděli, že pojedeme na promo akci Opelu, takže ani žádná oslava ani nemohla proběhnout, v neděli jsme nakládali a v pondělí byla akce Oplu. Takže jsme to oslavili až po promo akci s celým týmem. Bylo to zklamání, protože spousta lidí za mnou chodilo a říkali: “ Míro vyhraješ, porazíš je,“, My jsme to ustáli a vyhrál zdravý rozum. Evropský titul je pro nás hrozně cenný a člověk si to moc užívá. 

 RZ: Tvůj bývalý spolujezdec Pavel Dresler odešel do továrního týmu Škoda Motorsport, jaká s ním byla spolupráce?  S Pavlem jsme odjeli komplet celou sezónu, poprvé jsme spolu startovali v roce 2010 na rally du Var. S Pavlem byla hezká spolupráce, padli jsme si do noty ihned. Před Rally du Var jsem neměl spolujezdce, protože Pavel Stráský si obnovil zranění.v Měl jsem seznam potenciálních spolujezdců a v tom seznamu byl Pavel poslední, komu jsem telefonoval. Tak jsme se smáli, že jsme se tak dlouho hledali, až jsme si na sebe zbyli. Fungovalo to v autě i mimo, Pavel je prostě špičkový spolujezdec, proto taky je tam kde je. Za to, co jsme spolu dokázali, mu patří obrovský dík. Protože Evropa je o posádce a ne o jednotlivci. Tím, že odešel do Škodovky, jsme jej, jako tým, oplakali a tleskáme mu ke splnění dalšího klukovského snu. Každý kdo dělá tento sport, je snem dostat se do továrního týmu. Spolu máme nadále perfektní vztah. RZ: Tvým novým spolujezdcem je nadějný Lukáš Vyoral. Byl výběr nového spolujezdce složitý, nebo jsi měl Lukáše vytipovaného dopředu? Výběr nového spolujezdce byl určitě těžký. Přiznám, že téměř od půlky sezóny jsem věděl, že Pavel spolupracuje se Škodovkou, že testuje. Věděl jsem skoro rok dopředu, že může eventuálně přejít k nim, takže ten přechod byl plynulý. Já od listopadu, když jsme dokončili Vltavu věděl, že jsem bez spolujezdce. Pavel už jel s Honzou Kopeckým Kypr, místo zraněného Petra Starého a čím víc jsem hledal, tím víc jsem si uvědomil, že jezdec je každý co nasadí helmu a zvedne ruce, ale spolujezdců opravdu špičkových je jako šafránu. Teď při návštěvě továrny Opel to nabralo ještě většího rozměru, protože se tam dohodla jistá spolupráce.

RZ: Kdo ti vlastně dal tip na Lukáše?

Lukáše nám doporučil Petr Starý. Takže jsme oslovili Karla Jirátka, u kterého je Lukáš v týmu, navštívili jsme ho. Celý tým nám vyhovoval, pěkně jsme si „sedli“, takže jsme to příjemně dali dohromady. Těším se na spolupráci a myslím, že s Lukášem odjedeme spoustu krásných kilometrů.

RZ: Nedávno jsi také, společně se Ctiradem Hájkem, navštívil sídlo továrny Opel, kde jsi měl možnost vyzkoušet si i Opel Ascona 400B se kterou jezdil Walter Röhl. Jaké pocity jsi tam zažíval?  Návštěva byla nad moje očekávání. Většina obyčejných smrtelníků zůstane maximálně na „vrátnici“. Bylo velice milé přivítání, bylo o nás velmi dobře postaráno. Velkou roli hraje také to, že jsme tam byli s panem Barčákem, ředitelem Opel ČR- Byl nám k dispozici celý deposit, mohli jsme se svézt s Asconou (ex Walter Röhl), sice jen v areálu, ale svezli jsme se. Potom nás přijali dva generální ředitelé Oplu, kteří nám dali na jevo, že jsou velmi rádi, že se nám povedlo získat titul. V letošním roce je 150 let Oplu a podle všeho by mohl někdy v létě opět vzniknout Opel Motorsport. Náš tým se jim moc líbí, líbí se jim, že jedeme Mistrovství Evropy, že propagujeme Opel po celé Evropě, takže nás vzali pod svá křídla a s tím budou souviset další kroky a další jednání o další spolupráci. Pro nás to znamená, že rozjíždíme další nasazení v ME a budeme se snažit jet co nejvyšší „level“ a nyní musíme jen dřít a mít štěstí. A zadarmo nám nikdo nic nedá. 

 

RZ: Jaké jsou tedy plány na letošní sezónu?

Pokud bychom se domluvili s Opel Deutschland, tak letos bude nultý ročník této spolupráce s fabrikou a s tím souvisí obhajoba titulu v kategorii 2. Pokud vše půjde tak, jak má a bude to k tomu směřovat, tak bychom chtěli po půlce roku přejí na Opel Ascona, abychom dvou tří let mohli jet o absolutní příčky a vybojovat tu Evropu v té nejvyšší třídě. RZ: V Německu jsi se svezl v Opelu Ascona. Jaká je vlastně Ascona vporovnání s Kadettem, teda jestli to jde porovnat po tak krátkém svezení?  Když to mám shrnout, tak za tu krátkou dobu jsem zjistil, že vlastně Kadett byl vývojovým autem pro Asconu, takže oni to, co fungovalo na Kadettu, aplikovali na Asconu a Ascona tak vznikla jako hotové závodní vozidlo. Veškerý vývoj absolvoval Kadet, ten náš má asi 230 koní a je to jediné, takhle skvěle fungující a celkově funkční auto na světě. A co se porovnání týče tak Ascona je vlastně o něco větší Kadett.