Otakar Zenkl „Užívám si každý kilometr rychlostní zkoušky.“

Když se vysloví tvé jméno, většině fanoušků se vybaví nejprve táta. Kdo je Otakar Zenkl mladší, představ se nám prosím…

„Ahoj, jmenuji se Otakar Zenkl, je mi 25 let a živí mě různé činnosti okolo aut a sportu, který už od mládí miluji. Krom práce mi na koníčky nezbývá tolik času, ale když už se nějaký najde, potkáte mě například na nějaké motokárové trati, na kole anebo pěšky po kopcích. Nebo samozřejmě na závodech.“

Říká se, že děti slavných jezdců mají cestu do rally mnohem jednodušší. Jak tomu bylo u tebe?

„Určitě jsem to měl jednodušší v tom, že můj táta ví, co by se mělo dělat pro to, abychom byli úspěšnější než ostatní, protože si tím prošel s více jezdci. Na druhou stranu bylo složité ho vůbec přesvědčit, abychom něco zkusili. Myslím, že ho přesvědčil až pan Kopecký a my začali na motokárách, kde jsem byl ze začátku opravdu nemotorný, ale byla to ta nejlepší škola. Po prvním protrápeném roce jsem potkal pár skvělých lidí, kteří mě toho opravdu hodně naučili. Následně přišly závody do vrchu a pak už rally.“

Ty sis vyzkoušel i post spolujezdce, kdy jsi četl rozpis i tátovi. Neměl jsi už v té době chuť mu ukázat, že ti to jde dobře i za volantem?

„S tátou jsme se účastnili především orientačních soutěží, takže opravdového rozpisu jsem si tam moc neužil, ale bavilo nás to. Občas mi to i půjčil, ale nebyl ve své kůži na sedačce spolujezdce. Takže tou správnou volbou, kde jsem mohl prosadit mé řidičské schopnosti, byly až závody do vrchu.“

Nyní již usedáš pouze za volant, znamená to, že čtení rozpisu u tebe odzvonilo?

„Neřekl bych, že je konec. Jen dlouho nepřišel tak bláznivý nápad, jako ten Tomáše Uhera, se kterým jsem si to zkusil v asi nejrychlejší naftové Fábii, co kdy jezdila. Bylo to na ČMPR při Rally Železné hory 2020, kde jsme museli odstoupit ve čtvrté erzetě pro poruchu motoru. Když se zpětně ohlížím, tak musím říct, že mě to hodně bavilo a bylo mi líto, že jsme tenkrát kvůli technice nedojeli až do cíle. Nebráním se sedačce spolujezdce a třeba na to ještě někdy dojde. Baví mě rozpis a práce na něm. Stále zkouším ten svůj zjednodušovat a zrychlovat, takže by mě to určitě bavilo i na druhé sedačce.“

Závodíš v kategorii historiků, soudobé vozy tě nelákají?

„Jasně, že lákají. Není to však bohužel jen o sympatiích. U našeho Favorita dokážeme naprostou většinu věcí opravit, vyrobit nebo upravit sami a za zlomek ceny oproti vozům soudobým. Spíše než nejnovější soudobá auta mě lákají stroje, které se nyní nacházejí v propasti mezi soudobou a historickou technikou. Další věcí jsou určitě emoce, které u malých turbomotorů marně hledám, kdežto například u vozů kategorie Kit Car, S2000 nebo S1600 o ně není nouze.“

Loňská sezona historiků byla rozdělena na dva šampionáty, jak se díváš na toto rozdělení? Není škoda, že tím trošku utrpěla obsazenost soutěží?

„Určitě to vnímám jako plus pro jezdce, kterým se nepodaří poskládat finance na velký mistrák, nebo jim to nedovolí pracovní vytížení. Takový člověk pak může jet ucelený šampionát v jednodenních soutěžích. Ohledně obsazenosti to nebude jen rozdělením šampionátů.“

Pojďme už ale na tvé výsledky. Máš za sebou dvě ucelené sezony a podle výsledků vychází lépe ta loňská. Vidíš to stejně?

„Začal bych tím, že se nám na začátku roku 2021 podařilo dostat do programu dealerských týmů Škody Auto. Společně s dalšími partnery jsme poskládali kompletní sezonu, s tátou auto a zároveň jsme se dali do kupy s Tomášem Střeskou. Tomáš mě toho hodně naučil a spolupracovali jsme spolu i v loňském roce, i když ne přímo v autě. Ten první rok nebyl úplně jednoduchý a celou sezonou nás doprovázely banální závady.

Do loňské sezony jsme šli s hodně vylepšeným autem a se staronovým spolujezdcem - Zdeňkem Omelkou. Nějaké závady se nám však nevyhnuly a to především dvě prasklé poloosy na Vltavě, které nás stály hezký výsledek v evropské konkurenci.“

Který závod ti letos nejlépe vyšel?

„Užil jsem si každý kilometr rychlostních zkoušek, snad krom nekonečných rovin a kopců, které nejsou úplně pro naše auto. Nicméně za nejlepší výsledky považuji dvě třetí místa v absolutním pořadí. A to na úvodní Valašské rally a potom Barum rally. Na obou soutěžích nám hodně seděl občasný déšť a tím pádem špinavé a uklouzané tratě. Na takovém povrchu se hodně maže rozdíl ve výkonu a my tak byly schopni držet krok. Krom konečných výsledků jsem pyšný také na pár vyhraných erzet, které se nám podařilo posbírat za celý rok.“

Zklamání bude patrně z českokrumlovské rally, co se přihodilo?

„Zrovna do Krumlova jsme se hodně těšili, protože profil tratí se mi hodně líbí a měl by svědčit našemu Favoritu. Moc daleko jsme však nedojeli a auto hodně poškodili. Byla to čistě moje chyba, když jsem v tréninku neodhadl, jak moc se auto dokáže na malé vzdálenosti rozjet a kam až na horizontu skočíme. Dopad do lesa byl hodně tvrdý a nenechal na autě jediný plech rovný. V té chvíli jsem obdivoval chladnou hlavu mého táty, který přesně věděl, co bude následovat. Já si myslel, že je to konečná, ale táta dokázal přesvědčit pár lidí, aby na autě udělali to, co jsme sami nezvládali, a my tak měli čtyři týdny na opravu auta. Jelikož nejsme žádný velký tým, tak jsme si opravdu sáhli na dno. Oba jsme dělali, co se dalo, aby auto bylo připravené na Rally Bohemia. Nejednou jsem se probudil v dílně pod autem. V závěrečných dnech příprav nám hodně pomohli naši kamarádi a my to opravdu stihli. K této kapitole nejspíš dám na naše sociální sítě nějaký fotoseriál, protože to bylo opravdu náročné a myslím si, že na sebe můžeme být pyšní. Po dokončení auta nebyl jednoduchý ani trénink, protože jsme toho se Zdendou moc nenaspali.“

Ve finále jsi obsadil ve třídě druhé místo o pouhé dva body, panuje u tebe zklamání?

„Trochu zklamaný jsem byl, jelikož ty dva body bych za tu sezonu našel například v poloosách na Vltavě, v příkopě na závěrečné zkoušce Barum rally a nebo na louce v Pačejově. Nicméně když se podívám na mou chybu v Českém Krumlově a následný maraton v dílně, tak mě zklamání přechází. Celou sezonu jsem si moc užil a jsem opravdu rád za to, jaká jsme na závodech parta i se soupeři, a kolik lidí okolo tratí zajímá i to historické pole.“

Už spřádáš plány, jak by mohla vypadat tvá sezona 2023? Dovolíš nám do ní nahlédnout?

„Co budeme v letošní sezoně dělat, máme v hlavách už od půlky té loňské. Stále však není nic jasné. Byla v plánu změna techniky, ale neradi bychom uspěchali stavbu auta a poté řešili neduhy během roku. Pokud se to však povede, tak se fanoušci mají na co těšit.“

Poděkování, vzkaz fanouškům…

„Velice rád bych chtěl poděkovat všem partnerům, rodinám a fanouškům za podporu, které se nám dostává. Samozřejmě zvláštní poděkování patří všem, kteří se jakkoliv podíleli na bleskové opravě auta v polovině sezony. A také mému spolujezdci, který to se mnou nemá vůbec lehké.“