Lukáš Křenek: „Na dědinu dobré!!!“

Když se řekne tvé jméno, jen pár lidí ví, kam tě zařadit. Ale kdo je Lukáš Křenek, představ se nám…

„Dobrý den, jmenuji se Lukáš Křenek a je mi 23 let. Pocházím z Karolinky nedaleko Vsetína a především jsem předjezdcem v rally v Česku a na Slovensku. Jsem šťastně rozvedený a úspěšně zadaný (smích). Pracuji jako automechanik a s mým otcem vedeme autoservis v Karolince. Naše už tak úspěšné portfolio hodláme rozšířit v budoucím roce o další službu. Budeme doplňovat bublinky do vodováh, abychom mohli lépe financovat naše závody (smích).“

Jak ses dostal k automobilovým soutěžím, respektive k předjezdcování?

„K automobilovým soutěžím jsem se dostal hlavně díky mému tátovi Břetislavu Křenkovi, kterému jsem za to nesmírně vděčný. Taťka dělal předjezdce od roku 1999 a občas si zajel nějaký amatérský závod, jako bylo například Ve stopě valašské zimy a podobné akce. Už jako malí kluci jsme s mým bráchou chodili podporovat taťku na závody a samozřejmě se dívat na všechny ty legendární piloty a auta. Úplně nás to vtáhlo. Vůně benzínu nám začala hodně „chutnat“. Když taťka pochopil, že se nám tento sport moc líbí, tak nás začal učit jezdit na motokárách, v bugynách a také na motorkách. Později, když jsme trochu povyrostli a konečně dosáhli na pedály auta, šlo vše stranou a zůstali jsme pouze u aut a motokár. Moje první soutěž na místě spolujezdce vedle táty se uskutečnila v roce 2013 na Valašské rally, kde jel jako předjezdec v jeho upravené Octavii II RS 3,2. To byl pro mne osudový moment a bylo to jako droga. Ihned jsem se do automobilových soutěží zamiloval ještě více, než jsem byl dřív, a začal je více a více vyhledávat. Avšak následně se v českém mistrovství změnila pravidla pro předjezdce, kdy posádky musely být starší osmnácti let a oba jezdci museli vlastnit řidičský průkaz. Tím se pro mne v Česku odstřihla role spolujezdce. Naštěstí táta už řadu let jezdil i na Slovensku a tam tato pravidla nebyla. Tudíž jsem mohl plně nabírat zkušenosti na slovenských soutěžích. Následně mi táta dovolil v 16ti letech řídit auto na několika rychlostních zkouškách, aby zjistil, jak to vše budu zvládat. Pokaždé jsem naštěstí dojel v pořádku a bez jediného škrábance na autě. Když jsem v 18ti letech konečně udělal řidičský průkaz, mohl jsem už jezdit soutěže i v České republice, ze začátku na pozici „trojnulky“.“

Na jaké úrovni je podle tebe zabezpečení českých soutěží?

„No, jak bych to jenom řekl… „Na dědinu dobré!!!“ (smích) Ne, dělám si legraci.

Určitě 10/10. Pro bezpečnost na rally se tady dělá maximum a podle mého názoru jsou české soutěže skvělým příkladem pro ostatní zahraniční soutěže. Je to také kvůli českým zákonům, kdy pořadatel nese odpovědnost za diváky podél tratí. Nesmírně si cením a vážím veškerých lidí, kteří připravují tyto soutěže na takové bezpečností úrovni a dělají pro to maximum. Chtěl bych moc poděkovat všem organizátorům za veškerou práci v rally. A tady to platí od ředitele až po posledního traťového komisaře na erzetě.“

Když projíždíš erzetu těsně před ostrými soutěžními vozy, vidíš diváky ukázněné, nebo se stává často, že řešíš různé problémy?

„Ano i ne. Každá situace je jiná a za mých přibližně padesát odjetých soutěží jsem toho zažil hodně. Může být závod, kde jsou všichni diváci ukáznění a stojí na bezpečných místech, ale také kde si stoupnou přímo do únikové zóny nebo do zakázaného prostoru. Vždy se to snažíme řešit s klidem, vysvětlit jim situaci a rozumně to vyřešit. Jezdíme přibližně 15 - 10 minut před prvním ostrým vozidlem a občas se nám stává, že potkáváme pochodující diváky na rychlostní zkoušce. V tu chvíli je musíme upozornit na nebezpečí a vykázat je mimo silnici do bezpečných prostorů, ale naštěstí vždy poslechnou našich pokynů. Děkujeme, že respektujete naše pokyny.“

O tobě je známé, že si rád užíváš jízdu dveřmi napřed… V prosinci nám napadlo dost sněhu, řádil jsi?

„Tohle je moc krásná otázka. Tento rok jsem bohužel ještě sníh nestihl, neboť jsem lehl s chřipkou v době, kdy napadla bohatá nadílka sněhu. Mám takové pravidlo: Musí být pořádné bariéry, ať se od nich můžu odrážet. S taťkou jsme sice Yarise chtěli vytáhnout, ale nebyly dobré bariéry a tak jsme si řekli, že počkáme. Kdyby nám Toyota někde ujela, ať ji zbytečně nepoškodíme, neboť dodací doba náhradních dílů je přeci jen pár měsíců. Ještě mám na zimu druhý ,,winter pekáč“ (smích). Tím je Škoda Favorit, kterého jsem obul na pneumatiky s hroty a můžu s ním fakt jezdit, co to dá. Má mocných a šílených 50 kw (smích). No jenže Fávo „letí“ jedině z kopce a k tomu potřebuji právě ty bariéry, aby mne mohly vrátit „zpátky do hry“.“

Jinak jízda dveřmi napřed přináší i komplikace…

„Přesně vím, na co narážíš. Ach ano, má osudná Šumava… To ale byla moje první nehoda za těch padesát závodů. Příčinou byla moje jezdecká chyba, neboť jsem si nedal pozor na studené pneumatiky. Ten den jsem měl narozeniny a taťka mi dal dárek, že se můžu svézt na 1. RZ v Yarisu na Rally Šumava Klatovy. Jeli jsme tam před historikama a já měl na Fiestě označení 00H. Naše dohoda byla, že se kousek před zkouškou prohodíme a zatímco já s nadšením usedal do Toyoty s označením 0H, táta si to zamířil k Fordu. Přijeli jsme dříve do časové kontroly a čekali nějakých patnáct minut na startu. Na Yarisu byla obutá tvrdá směs pneumatik a venku bylo přibližně 12˚C. Gumy vychladly a my vjeli do erzety. S přibývajícími metry jsem si zkoušku užíval, až přišlo legendární místo „Čínovský vracák“ a já jsem potáhl za ruční brzdu, což byla chyba. Yaris se na studených gumách přetočil více, než jsem čekal. Tím pádem jsem nestihl dobrzdit a sjeli jsme do vysoké „škarpy“, neboť jsem to vzal moc vnitřkem. Příkopou jsem ještě ujel pár metrů, než jsem pochopil, že se z ní sám nedostanu. Moc děkuji všem fanouškům, kteří nás odtamtud dostali a my mohli pokračovat dál v soutěži. Byla to má jezdecká chyba a nesmírně jsem se z toho poučil. První bleskové ponaučení bylo od táty, který přijel po chvíli za mnou a jeho pohled na vzniklou situaci mne bude strašit ještě hodně dlouho (smích). Druhý „pohlavek“ jsem pak dostal na ředitelství, kde jsem na „koberečku“ zpytoval svědomí. Tady jsem se už fakt nesmál.

Ale teď už vážně. Vždy se snažíme jet bezpečně, ale také i trochu pro oko diváka, abychom navodili tu správnou atmosféru. Mému spolujezdci vždy dávám za úkol, aby důkladně prohlédl divácká místa tak, aby byla v pořádku a já se mohl případně soustředit na atraktivní průjezd. Když je něco v nepořádku, okamžitě mi to hlásí, ihned zastavíme a řešíme to. Každou soutěž se snažíme jet s rozumem, abychom neudělali žádný průser, nehodu auta a hlavně nezpůsobili organizátorům problémy.“

Ale pojďme od komplikací k užívání a vyplavování adrenalinu. Na Mikuláš rally jsi jezdil spolu s tátou, střídali jste se za volantem? Nebál se táta?

„Už minulý rok jsme se s taťkou domluvili, že si Mikuláše zajedeme spolu, a že se budeme střídat v autě. Nakonec to dopadlo tak, že nechtěl řídit a nechal celou soutěž řídit mne. Z toho jsem byl neskutečně nadšený a stále nevím, jak mu to co nejlépe oplatit. A jestli se bál? Myslím, že byl první kolo trochu nervózní, ale pak mě začal „popohánět“ a oba jsme si jízdu užívali! Byl to nádherný a nezapomenutelný okamžik. Když jsme dojeli erzetu a oba jsme měli úsměv od ucha k uchu a jen jsme si říkali „Ještě jednou, prosím!“ (smích).“

Jak se ti líbila celkově atmosféra ve Slušovicích?

„Jak bych to jen zhodnotil, „tož na dědinu dobré!“ (smích). BYLO TO PORNO! Omlouvám se za ten výraz, ale ta atmosféra, fanoušci, auto, trať a všechno kolem bylo naprosto neskutečné. Chtěl bych moc poděkovat organizátorům za pozvání na krásnou soutěž na konec sezony, ale také mému taťkovi a fanouškům, kteří fandili, co to jen šlo. Bylo to úžasné!!

Tuto soutěž jsme pojali spíše víc na pobavení. Rychlostní zkouška okolo dostihové dráhy byla perfektně nachystaná, ale přesto jsme měli pokyny na určité věci dohlédnout a kontrolovat. Před námi jela spousta organizačních vozů, které udělaly veškerou důležitou práci. Naštěstí všechno bylo v naprostém pořádku, takže jsme se snažili pobavit co nejvíce lidi. RZ Bernardýnskou jsme pak pojali jako každou jinou a důkladně jsme kontrolovali postavení všech pořadatelů a diváků.“

No a co ty dál? Zůstaneš u „nulek“ nebo okusíš i ostrou rally?

„Samozřejmě, že bych moc rád zkusil i ostrý start. Několikrát už to bylo v plánu svézt se s něčím silnějším, než je má Fiesta ST. Lákal mě Renault Clio R3, ale bohužel stálo by to trochu větší finance, na které jsem bohužel nesehnal dostatek sponzorů a musel jsem pošetřit na mé „předjezdcování“. Dal jsem tedy přednost jízdě s „nulami“, neboť tak můžu zajet přibližně šest závodů za cenu jednoho ostrého závodu s vozem R2 nebo R3. Ale slibuji, že budu dělat maximum pro to, abych se mohl v roce 2023 svézt v něčem ostřejším. Uvidíme, jak to dopadne…“

Která soutěž se ti u nás nejvíc líbí a v jakém autě bys ji chtěl absolvovat?

„Každá soutěž je pro mě krásná a vzácná. Tímto nedokážu říct, která by byla nejvíce oblíbená. Ale mojí srdcovkou je prostě Rallysprint Kopná a Mikuláš. Tyto soutěže disponují velice atraktivními a náročnými erzetami, jako jsou Kameňák, Kopná, Hvozdná a Dostihovka, kde jsou velice oblíbená místa, jak pro diváky, tak i pro jezdce. Hodně jsem si oblíbil také Hustopeče, které jsou specifické svými tratěmi mezi vinicemi a na šotolině. Tam to prostě za tu „ručku“ vzít musím, potáhnout a sklouznout se (smích). Určitě nesmím zapomenout ani na Rally Vsetín a Valašku. To jsou závody okolo „baráku“, kde jsem se jako malý chodíval vždycky dívat na legendární RZ Vesník, Bystřičku, nebo Semetín. Také nesmím zapomenout na Rally Tatry na Slovensku. Minulé ročníky přinesly spoustu nových a velice náročných rychlostních zkoušek, které byly obrovskou výzvou. Například jet erzetu v podhůří Tater, kde se jelo na ledových cestách na slickách a v Lanceru… To je prostě nezapomenutelné!

A v jakém autě? Nejlépe v mém Favoritu, abych se mohl krásně kochat atmosférou (smích). Kecám. Rád bych si to zajel v Octavii WRC nebo Fabii WRC. Byl by to neskutečný zážitek se v jednom z těchto vozů svézt. Určitě bych to nejel na čas, ale pro co největší pobavení, jak diváků, tak i nás. Něco ve stylu legendárního Emila Trinera. Tam, kde by to šlo, tak rozhodně bokem. Rád bych spíše bavil diváky, než naháněl sekundy.“

I u zabezpečování rychlostních zkoušek jistě dochází k veselým momentům, dáš nám nějakou historku?

„Historek mám spoustu, ale to by bylo spíše na knížku (smích).

První co mě napadlo, tak je z Rally Košice, kde jsem tátovi dělal spolujezdce a v jednom ostřejším „vracáku“ nás zastavil fanoušek. Pozdravil nás, my jeho a na to nám hodil přes okénko čerstvě udělané klobásky s chlebem a dvě vychlazené plechovky nealkoholického piva. V tu chvíli jsme byli zaraženi, co se děje, ale vzhledem k tomu, že nás tlačil čas, tak jsme slušně poděkovali, rozloučili se a jeli dál. Jenže nejhorší bylo, že nás čekalo přibližně dalších deset kilometrů erzety a já se snažil udržet klobásky a piva, aby nezačaly létat po celém autě. Jenže, jak klobásky krásně voněly, tak nás úspěšně rozptylovaly od řízení a navigování. Ale dojeli jsme v pořádku do cíle zkoušky i s celým pokrmem (smích).

Nebo ještě je sranda, když si v klidu jedete rychlostní zkoušku, je tam krásná lesní technická pasáž a proti vám se objeví auto plné lidí a dřeva. V tu chvíli je to celkem šok a až později vám to přijde vtipné.

Takových historek a zážitků je spousta, ale pro mě jsou stejně nejkrásnější chvíle mimo erzety, kdy společně najíždíme, anebo večer v restauraci, kdy vzpomínáme a vyprávíme si různé historky. Potkáváme se s lidmi spojenými s tímto sportem a můžeme s nimi spolupracovat. Pomáhat jim.“

Vzkaz fanouškům…

„Především bych moc chtěl poděkovat všem fanouškům podél tratí. Je pro nás a posléze i pro vás důležité, že respektujete naše pokyny a také pokyny pořadatelů. V dnešní době je nesmírně těžké uspořádat závod. Takže respektujte je, prosím. Je krásné fandit co nejblíže trati, zažít tu atmosféru a adrenalin, být co nejblíže autu, ale bohužel české zákony jsou složité. Kdyby se něco stalo, tak je to obrovský problém pro všechny. Takže, prosím, buďte skvělí a poslušní tak, jak jsem doposud zažil. Mějte pochopení pro naši práci a práci pořadatelů. Ale abych nekončil kázáním… Všem přeji krásný rok 2023 plný těch nejkrásnějších sportovních zážitků. Užívejte si rally a bavte se soutěžemi tak, jako se jimi bavíme my.“