Martin Kučera: „Rally jezdím pro zábavu.“

Byť nám nová sezóna pomalu ale jistě klepe na dveře, pojďme se ještě v krátkosti ohlédnout za loňskou. Jaká byla z tvého pohledu?

„I když byla jako na houpačce, tak si myslím, že byla vydařená. Konečně nás přestal zlobit motor, se kterým jsme se trochu trápili. A když to vezmu ze strany mé pracovní vytíženosti, tak jsem toho stihl docela dost odjet i s dobrými výsledky. Největší radost mi vloni udělala Barumka, kdy celkové umístění nebylo podle představ, ale chtěl jsem vzdát čest Christofu Klausnerovi, tak jsme si trošku zablbli na „autobusáku“. Největším zadostiučiněním pro mne pak byl druhý nejrychlejší čas na RZ Pindula. Ke konci soutěže přišla drobná technická závada, ale celkově se mi Barumka líbila.“

Ty jsi v loňském roce nejel nic uceleného, ale pouze vybrané soutěže, proč?

„Já beru rally hlavně jako zábavu, rozptýlení a koníček, ale nesmí mi křížit mé pracovní plány. Proto vycházím z toho, co mi pracovní vytížení dovoluje. Navíc už jsem v době, kdy musím uvažovat ekonomicky. Kdyby mi bylo dvacet, tak bych udělal vše pro to, abych odjel všechny závody a třeba si na to vzal i půjčku od Providentu. Dnes se ovšem podívám do peněženky a podle toho se rozhoduji, za co finance utratím lépe. Každou volnou korunu investuji do rozvoje firmy, kterou jsem před léty založil s kolegou. Neustále nakupujeme nové technologie a snažíme se více expandovat. Proto jsem ani neuvažoval o pořízení nového auta a od toho se odvíjela i ta loňská sezóna a stejně tak i ty následující.“

Předpokládám, že jsi se svými starty spokojený, neboť pokud jsi závod dokončil, tak to bylo vždy s pohárem…

„To je pravda, spokojeni jsme vždy byli, i když jak se říká, pokaždé může být i líp. Ale jak jsem již předeslal, já neumím jezdit rovně a spolujezdec už pomalu začíná být „závislý“ na Diazepamu, tak ty výsledky jsou, jaké jsou. Já z nich mám pochopitelně radost a velkou radost mi dělají i diváci podél tratí rychlostních zkoušek, kteří se naší jízdou baví.“

Ale druhá strana mince jsou nedokončené soutěže, respektive jejich závěry. Předposlední zkouška v Hustopečích a poslední na Moravě by mohly vyprávět…

„To už moc veselé není, ale beru to jako sport a odstoupení k němu jednoduše patří. Na Hustopečích nás zradila převodovka, kdy jsme odstupovali z celkem dobrého umístění. V Šternberku pro změnu vypověděl službu motor tak řádně, že v bloku byla pěkná díra. Tady ovšem beru odstoupení na svá bedra, protože jsem podcenil pravidelné repase. Říkal jsem si, že po sprintu půjde motor na repasi, holt chybělo pár stovek metrů. Na Šternberském sprintu jsme sváděli pěkný souboj s Pavlem Malaníkem a právě na poslední zkoušce jsem ho chtěl udolat. Nepodařilo se, přesto mám tento sprint moc rád.“

Ty jsi měl loňskou sezónu trochu zvláštní, neboť jsi startoval mezi soudobými vozy, ale na Barumce v kategorii Historik, proč?

„Kdybych měl vysvětlit proč tomu tak je, tak bych se začal rychle vztekat. Je to na popud opakovaných protestů, že jezdíme bezsynchronní převodovku, což je pravda a nikdy jsem tuto skutečnost netajil. Proto jsme byli přeřazeni z kategorie Historiků do soudobých a mezi moderními auty zůstaneme i pro letošní rok. Historici jsou fajn, jsou super. Ale už dávno neplatí, že je tady skvělá parta. I tady dorazily peníze, které jaksi rozpolcují kategorii. Je tady pár kluků, kteří při sobě drží, ale už to není, co bývalo. Pro letošek tedy pojedeme v hlavním startovním poli, ale ve které to bude třídě, díky podivným inovacím, to netuším.“

Tady musí následovat jednoduchá otázka.

„Nyní je jasné, že pojedeme v bavoráku. Chtěl bych začít sprintem ve Slušovicích a dál se uvidí. Já nemám žádný ucelený program a pojedu to, co mi čas a práce dovolí. Podle toho se budou odvíjet mé další starty.“

Ty neskrýváš rozladěnost z některých rozhodnutí Autoklubu, neláká tě vyrazit někam za hranice?

„Ta myšlenka zahraničních startů tady je. Přiznám se, že s výlety do zahraničí na rally si pohrávám delší dobu. V předchozích sezónách jsme si vyzkoušeli závody v Rakousku a Maroku. Lákají mne soutěže v Itálii. Tady uvidím, jak bude reagovat druhá posádka v týmu, kterou vede Aleš Jirátko. Možná spojíme síly a vyrazíme na pěknou italskou rally. Já jsem člověk, který když se ráno probudí a umane si nějaký plán, tak do toho jdu. Lákají mne i soutěže v Estonsku. Šotolina to je to, co se u nás nejezdí a já bych si jí rád vyzkoušel. Nejsem nijak vázaný sponzorům výsledky, takže pokud budou prostředky, tak proč to nezkusit.“

Vím o tobě, že jsi i „sběratel“ zajímavých vozů, co ti tam přibylo?

„Opět se vozový park rozrostl, ale nejedná se vyloženě o závodní vozy. Je tam toho dost. Je tam Lancie, BMW a pár dalších aut, ale ani jedno není ve stavu, že by mohlo hned začít závodit. Ale přece jen malé překvapení bude. Na tratě soutěží se vrátí ostřílený matador Otto Slezák. „Oťas“ vyrazí s historickým Nissanem Sunny Gti, prozatím ve skupině N, ale už pomalu pracujeme na jeho vylepšení. Vedle něj se posadí dcera Sabina, tak uvidíme, jak jim to bude fungovat. V každém případě půjde o oživení startovního pole HA a Legend.“

Poděkování…

Chtěl bych v každém případě poděkovat za trpělivost všem známým sponzorům a mechanikům. Konkrétně pak Petru a Jarovi Kulhánkům a mému tátovi, neboť ti asi trpí nejvíc. Velké dík pak rodině. Zvláštní poděkování pak míří Autoklubu ČR, za to, že mi otevřel oči, jak tato instituce funguje. Je tady ovšem Josef Stránský, který má ještě chuť a touhu našemu krásnému sportu se věnovat a narovnávat vztahy. Ale je sám proti velkému stádu.“

Vzkaz fanouškům…

„Hlavně přijďte a fanděte. Letos nás opět uvidíte v hlavním startovním poli, tak vydržte, ať nejezdíme po liduprázdných rychlostních zkouškách. My se naopak budeme snažit vaše čekání odměnit atraktivními průjezdy.“