Filip Ocelka „Abych mohl závodit, musel jsem si doma „dupnout““

Než se podíváme na tvé závodění, představ se nám prosím… Kdo je Filip Ocelka?

„Filip Ocelka je devětadvacetiletý jezdec rally, který by to rád v automobilových soutěžích někam dotáhl. Jinak jsem naprosto normální kluk ze Zlína. Pracuji u taťky ve firmě, která je i můj hlavní partner a díky němu vlastně závodím. Rád trávím čas s přítelkyní a rodinou. Mezi mé koníčky patří především motorsport všeobecně. Dále pak kolo, tenis, lyže, lození po skalách, běhání a v rámci příprav na závody mám svého osobního trenéra, se kterým zhruba třikrát týdně trénujeme, což mě taky moc baví.“

Co tě přivedlo k automobilovým soutěžím?

„V rodině nemáme žádné historické pouto k automobilovým soutěžím. Proto jsem si cestu k rally vlastně našel sám. Jako malý kluk jsem se s tátou chodil dívat na Barumku a tak nějak mne to k tomuto sportu přirozeně táhlo. Přibližně v pěti letech jsem si trochu vyřval, že se chci svézt v motokáře. Proto jsme šli s tátou na motokárovou dráhu, kde půjčovali káry a já jak jsem byl lehký, tak jsem tátu porážel. Táta tehdy usoudil, že bych možná mohl mít závodnické vlohy a sporadicky jsem do motokáry usedal. Až později, přibližně ve třinácti letech, se koupila první kára, se kterou jsem objel více závodů. Následně přišla větší pauza a na jejím konci bylo moje „dupnutí“, kdy jsem vzal našetřené rodinné úspory a začal závodit v Opel Adam cupu.”

Upřímně, ten styl „vzal jsem si naspořené peníze a sám jsem si hradil…“, to se dnes už moc nevidí…

„Jsem takový ten blázen, který když se pro něco zapálí, tak jde za tím, dokud nedosáhne svého. Já jsem si závodění v rally vysnil, a když tady byla ta možnost, tak jsem do toho prostě šel. Samozřejmě, že jsem se zeptal partnerky, zda souhlasí s mými kroky… Tady musím říct, že mne přítelkyně strašně moc podporuje a byť to byly naše společné peníze, tak neváhala. Jednoduše - nebyla dovolená u moře, ale byly závody.“

Začínal jsi v Opel Adam cupu, je to podle tebe ten správný start pro začínajícího jezdce?

„Rozhodně ano. Za mne je cupové závodění výborné v tom, že začínající jezdec nemusí moc hledat různá nastavení auta. V seriálu totiž mají v podstatě všichni identické vozy. Jsou tam samozřejmě malé rozdíly, ale vesměs je to stejné. Tím pádem se jezdec může soustředit na vše ostatní, co lze zdokonalit. U mne to byl v prvním případě rozpis, protože v motokárách a na okruzích rozpis jednoduše nepotřebujete. Tam se naučíte okruh nazpaměť. Najednou mi do řízení někdo začal kecat… To vše jsem znal z počítačových her, ale realita je něco jiného. Chvilku mi trvalo, než jsem pochopil, jak vnímat a poslouchat spolujezdce. Z počátku jsem měl ze spolujezdce docela respekt a viděl jsem ho v roli takového “učitele", postupně jsem pochopil, že je to jinak. Na začátku mi s rozpisem hodně pomohl Honza Mikulík a Dominik Stříteský, za což jim patří díky. Takže pro začínající jezdce je cup skvělou průpravou do rally.”

Ty jsi v Opel Adam Cupu závodil dvě sezóny a při té poslední to bylo celkově třetí místo. Nebyla touha dobýt absolutní vítězství?

„Ty plány samozřejmě byly. Ale nejprve jsem si do tohoto plánu zasáhl sám a později covidová opatření. Na začátku sezóny pochopitelně byla velká touha vyhrát cup. Ale hned v Příbrami jsem na druhé zkoušce havaroval. Tehdy za Jardu Blažka zaskakoval Ondra Krajča, a vše nám sedlo perfektně. Úvodní zkoušku se nám povedlo s náskokem vyhrát a ani jsme se nechtěli v druhé nikam hnát. Ke konci erzety, jsem byl ale moc rychlý a projel jsem příkopou, což nám znemožnilo pokračovat dál v soutěži. Nakonec právě body z Příbrami chyběly v konečném hodnocení Opel Adam cupu. Pak přišel Kowax rallysprint a závod ve Vyškově, kde jsem byl vždy druhý a nejrychlejší v rámci cupu v Šternberku. Hodně jsem se těšil na poslední sprint do Vsetína, kde jsem si věřil. Ale tím, že přišla covidová opatření a sprint se vůbec neodjel, tak nám zůstalo třetí místo s odstupem jednoho bodu na druhou příčku. Do hry tedy nezasáhlo ani škrtání výsledku, které by nám v případě havárie z Příbrami velmi pomohlo. V další sezóně jsem se chtěl již posunout dál. V rámci Opel Adam cupu se jezdí jednodenní závody, což je pro mladé a začínající kluky super. Mne ale velké soutěže hodně lákají, proto jsem udělal další krok ve své sportovní kariéře.“

Proč padla volba právě na vůz Rally 5?

„No to je dobrá otázka… Původně to měl být vůz Peugeot 208 R2, který je podle mne pocitově lepší závodní auto. Na začátku roku 2021 byla situace okolo soutěží docela nejistá, a tak z 208 sešlo. Později přišly informace, že na trhu je nový Renault Clio, který vypadá dobře a jsou za ním výsledky. A hlavně provoz tohoto francouze je oproti Peugeotu poloviční. Auta jedou hodně srovnatelně a ve volbě vozu sehrála roli jak finanční stránka, tak i „stará“ vs nová, i když sériovější technika.“

Sezónu jsi začal až na Barum rally. Proč jsi nezačal dřív a jak se z tvého pohledu odvíjela zlínská rally?

„Vše bylo tak nějak spojeno. My jsme na začátku roku čekali, co bude, a tím jsme promeškali úvod sezóny. Když už jsem byl málem přihlášený na Šumavu s Peugeotem, tak jsem neprošel na test covidu a byl jsem na dva týdny zavřený doma. To už jsme pomalu nakousávali otázku Clia, že bychom si jej mohli od někoho zapůjčit. Ale to už byla sezóna pro mne rozbitá, proto jsme se rozhodli nikam nespěchat a zakoupili si vlastní auto. Nový Renault přišel, byla kolem toho spousta vyřizování a papírování, a tím pádem jsem nestihl ani sprint ve Fulneku. A tak přišla premiéra až s nejtěžším závodem u nás. Byl to pro mě jeden velký test. Auto bylo pro mne velmi surové, seděl jsem docela nízko a moc jsem z něj neviděl. Kde se dalo jet, tam jsem moc daleko od Evropanů ve třídě nebyl, a kde jsem se necítil, tam jsem úseky lehce prodával. Českou třídu jsem vyhrál, neboť Rally 5 je výkonnější než ostatní auta sem zařazená. Clio bylo nastavené z Francie na jejich silnice, které nejsou tak uskákané, jako ty naše a auto bylo hodně tvrdé. Já do této doby závodil pouze s Adamem, a tak jsem byl z Clia zpočátku trošku zklamaný, neboť Renault není až tak závodní auto. On není ani Adam… Clio je opravdu sériové auto, kde je zapojený například i posilovač brzd nebo celkem citlivý elektronický posilovač řízení. Je pravdou, že se v něm jezdec tolik nezapotí, ale chybí mu tady ten surový dojem závodničky, který třeba najdete v již zmiňované 208 R2.“

Následovala rally v Pačejově, kde jsi zajel třetí místo ve dvoukolkách. Jak vzpomínáš na tuto soutěž?

„Pačejov se mi velice líbil. Tady se sešla spousta věcí dohromady, kdy já si uvědomil, že turbové auto jede a funguje jinak než atmosféra. Navíc mi celá soutěž velice sedla, jak charakterem trati, tak i počasím. K výsledku přispěli i samotní soupeři, kteří z různých důvodů odstoupili. V cíli z toho tak byl parádní výsledek v rámci 2WD a vítězství ve třídě.“

Postavil ses i na start v Českém Krumlově, kde to bylo jako dudy a nebe…

„Ano bylo to takové dolů a nahoru. Nedokážu říct, zda se tady projevila kolize ze Vsetína, ale na první sobotní vložce nám kleklo čerpadlo. Mechanici ovšem dokázali závadu odstranit a já se svezl krásně v neděli. Legendární zkoušky této soutěže Malonty a Kohout jsem si tedy vychutnal v plné síle. Před nedělní etapou jsem dostal od týmu jasné instrukce jet opatrně, moc neskákat, aby opravené čerpadlo znovu neprasklo. Proto tam, kde se skákalo, jsem ubral a přesto se podařilo zajet pěkné časy.“

Ty máš za sebou i tři sprinty. Vyškov a Morava dle výsledku paráda…

„Vyškov bych moc velkou parádou nenazýval, tam to byl docela velký očistec. Vyzkoušeli jsme si, jaké to je jet na defektu, i ho dělat na vložce a k tomu jsme obdrželi i dvě penalizace. Zpětně to vidím jako docela fajn dobrodružství, ale v tu dobu to bylo hodně o udržení pevných nervů. Sprint v Šternberku se opravdu povedl, ten byl parádní. Ráno se jelo ještě na mokru a to mi sedlo, Dokonce jsem byl třetí ve dvoukolkách. S osychající tratí šli kluci se silnějšími vozy dopředu, ale s tím jsem počítal…“

Na posledním sprintu sezóny ve Vsetíně se ale něco nepovedlo…

„Zpětně hodnotím, že po předchozích sprintech jsem byl patrně ve Vsetíně namlsaný dobrých výsledků a chtěl jsem jet, což se zpočátku i dařilo. Pak ale přišla RZ Hošťálková a já přeslechl zatáčku. Výsledkem byl výlet do příkopy a dál se nedalo pokračovat.“

Jak by tedy mohlo znít tvé hodnocení první sezóny s Rally 5?

„Za mne jen samá pozitiva. Nebýt posledních dvou závodů, kdy jednou to byla moje chyba (Vsetín) a podruhé pro změnu technická závada (Český Krumlov), tak vše skvěle fungovalo. Ale to prostě k rally patří, je to motorsport. Byť byla sezóna poloviční, tak byla perfektní. Auto bylo skvělé.“

Logicky musí následovat otázka na nadcházející sezónu…

„V letošním roce bychom se chtěli zaměřit na domácí velký mistrák. A pokud by se podařilo vyjet ven někam za hranice, tak bychom byli velice rádi. Auto zůstává stejné, takže opět pojedu s Renaultem Clio Rally 5.“

Poděkování…

„Určitě bych chtěl velice poděkovat tátovi, mámě a celé své rodině za podporu. Díky patří i partnerce nejen za podporu, ale hlavně trpělivost a toleranci. Nesmím zapomenout ani na tým a mechaniky a také na Milana Kniefela. Také mému trenérovi Tomáši Masařovi. Poděkování míří i všem obchodním partnerům, bez kterých by to nešlo. Dušanovi z Avonetu a Ivarovi z Fasády Zlín. Dále pak přátelům a fanouškům, jenž nás doprovází na soutěže a drží nám palce. A největší díky patří Jardovi Blažkovi za perfektní diktát a pohodu v autě.“