LE MANS: Pohled do zákulisí - střídání jezdců

Pro automobilové (ale i jiné) závody je nastaveno mnoho různých pravidel v mnoha oblastech. Je to nutné z hlediska udržení a rozvoje atraktivity vlastní soutěže, ale jednou z hlavních oblastí je bezpečnost. I když je motorsport činnost, která si s sebou, jako jeden ze základních stavebních kamenů, nese určitou míru rizika, je na bezpečnost okolo závodů kladen zvláštní důraz.

Vlastní bezpečnost se dá jednoduše rozdělit na dvě základní skupiny: aktivní a pasivní. Mezi aktivní bezpečnostní prvky patří obecně ty, které vzniku rizika aktivně předcházejí, naproti tomu pasivní bezpečnost se stará o maximální zmírnění následků a škod ve chvíli, kdy již vzniknou.

Jedním ze základních prvků, na který je v otázce aktivní bezpečnosti kladen velký důraz, je samotný jezdec. A zde se zase setkáváme s množstvím různých podoblastí, na které se zaměřují různé další detailní předpisy. Jednou z takových suboblastí je i únava pilotů. Proto je například stanoveno, že závod Formule 1 může být vypsán na vzdálenost 305 km, ale časová délka závodu nesmí přesáhnout 120 minut. Vytrvalostní závody jsou omezeny pouze z časového hlediska a za vítěze se vyhlásí ten vůz, který za předem stanovený časový úsek ujede největší vzdálenost. Protože je závod v Le Mans vypsaný na celých 24 hodin, je tato problematika speciálně pro tento závod, ošetřena zvláštními předpisy.

Časové omezení jízdy - pro kategorie LMP1, LMP2 a LMGTE Am platí pravidlo o minimální době, kterou musí každý člen posádky strávit na trati. Tato doba nesmí být v Le Mans kratší, než 6 hodin. Toto pravidlo zajistí, aby se jezdci dostatečně prostřídali. V kategorii LMGTE Pro není minimální doba řízení nijak předepsána.

Pro všechny čtyři kategorie dále platí, že žádný z jezdců nesmí strávit za volantem dobu delší, než 14 hodin. Tyto časy, tedy minimální a maximální doba řízení se samozřejmě počítají kumulovaně, tedy počítá se do nich doba trvání všech jízd konkrétního jezdce za jeden závod. Kontrole podléhá i doba trvání jednotlivých stintů. Žádný jezdec nesmí sedět za volantem nepřetržitě déle, než 4 hodiny. Do těchto časů se nezapočítává čas, po který vůz stojí v boxech a je v péči mechaniků. Jedná se tedy, podobně, jako např. v hokeji, o čistý čas strávený vlastním ovládáním závodního vozu.

Dalším aspektem, který se bedlivě sleduje, je teplota v kokpitu závodního vozu. Ta je detailně kontrolována jak vlastním týmem, tak i pořadateli. Je lékařsky prokázáno, že stoupající teplota v kokpitu má negativní vliv na kondici jezdce, zvyšuje jeho únavu a vyčerpanost a omezuje jeho výkon. Proto je zvláštními předpisy stanoveno, že pokud teplota v kokpitu vystoupá na 32°C a výše, může jízda každého z jezdců trvat maximálně 80 minut a současně minimální doba strávená jezdcem mimo kokpit mezi jednotlivými jízdami nesmí být kratší, než 30 minut. Tyto předpisy dále stanoví, že pořadatel závodu musí očekávané teploty a od nich odvozená časová omezení zveřejnit 120 minut před startem závodu.

A jak jsou na tom další členové týmů? Jim žádný předpis v této oblasti nepomáhá. Inženýři tráví celý čas trvání závodu na boxové zídce, odkud neustále sledují stav techniky a vývoj vlastního závodu a neustále vyhodnocují nejlepší možnou strategii.  A mechanici? Ti si mohou odpočinout mezi jednotlivými zastávkami. Ale v okamžiku nenadálého technického problému musí být ihned připraveni přiložit ruku k dílu.