Britský inženýr, konstruktér a zakladatel značky Lola zemřel 28. května ve věku 88 let. Jeho závodní loly byly úspěšné ve formuli 1, v Indianapolisu i na poli sportovních vozů.
Text: Aleš Sirný
Eric Broadley postavil svůj první závodní vůz v roce 1958. Jmenoval se Lola Mk1 a například v letech 1960 a 1961 byl vítězným nástrojem tisíc kilometrů dlouhého podniku na Nurburgringu.
Co se týče továrního nasazení monopostů Lola ve formuli 1, tomu Broadley odolával až do roku 1997, kdy se pustil do neúspěšného projektu vlastní závodní stáje. Uspěchaný vstup do F1 z důvodu tlaku hlavního sponzora MasterCard skončil po dvou závodech fiaskem. Tým zanikl a Lola se ocitla v dluzích. V roce 1998 koupil značku Martin Birrane.
Nejúspěšněji si Lola počínala v F1 v šedesátých letech, kdy soukromník Bob Anderson vyhrál s modelem Mk4 nemistrovskou velkou cenu v Římě. Poté Broadley spolupracoval s Hondou a v roce 1967 na Monze oslavil s Japonci a Johnem Surteesem první vítězství. V dalších letech stavěl monoposty pro Grahama Hilla a jeho tým Embassy Hill, americký megalomanský projekt Haas Lola, francouzský tým Larrousse a italskou stáj Scuderia Italia.
Daleko úspěšnější byla Lola v jiných sériích. V roce 1996 získala lukrativní zakázku na stavbu monopostů pro šampionát formule 3000. V sedmdesátých letech působila Lola v seriálu formule 5000 a nejúspěšnější období zaznamenala v sérii IndyCar, potažmo Indianapolisu. První vítězství jí přivezl Graham Hill v roce 1966 a další na sebe nenechaly dlouho čekat. V letech 1984 až 2006 pak Lola získala v tamním šampionátu jedenáct titulů.
Ve sportovních vozech se Broadleyův návrh Mk6 stal inspirací pro slavný Ford GT40, na jehož vývoji se rodák z Bromley dokonce podílel. K legendárním výtvorům z dílny Erica Broadleye pak zcela jistě patří Lola T70, vítězící v sérii Can-Am i ve vytrvalostním podniku 24h v Daytoně.
Na začátku roku 2024 dorazila na trh zcela nová, v pořadí už druhá generace tohoto modelu. Proměnou neprošel jen vzhled karoserie, ale také interiér, přičemž úpravy se dotkly i techniky – konkrétně podvozku a nabídky motorizací. V této recenzi se podíváme na to, zda nová generace skutečně představuje posun oproti svému předchůdci, který už má něco za sebou. Zároveň se zaměříme i na otázku, jak si v přímém srovnání stojí Kodiaq vůči Superbu.
Věděli jste, že čtyřkovou Octavii můžete mít s dvoulitrovým benzínovým motorem o výkonu 150 kW a pohonem 4x4? Že ne? Buďte v klidu, v nabídce je tato motorizace poměrně čerstvě, ale dnes ji pořádně proklepneme. Pokud chcete do Octavie kultivovaný benzínový motor a zároveň příjemnou dynamiku, měli byste tento agregát zvážit. Dvoulitr 2,0 TDI o výkonu 110 kW je „traktoroidní“ motor s tupou reakcí na plyn a vedle patnáctistovky 1,5 TSI o stejném výkonu příliš nedává smysl – rozdíl cca jednoho litru ve spotřebě je zanedbatelný. Dnes testovaný benzínový dvoulitr povznesl Octavii na zcela novou úroveň, co ale spotřeba a cena?