Jak se staví sen: Úvod

Na závěr loňské sezóny požádal Vlastimil Dědic jun. pomocí inzerce na konkurenčním webu o fotografie z Rally Vsetín, kde startoval s Fabií. Poslal jsem mu tedy několik kousků ze svého archivu. Posádka Vlastimil Dědic jun. - Lukáš Dědic a vozidlo Škoda Fabia ve třídě SA/1 si ale svůj první závod v kariéře přiliš neužili, když praskla poloosa na šesté rychlostní zkoušce.

Časem mne napadlo, že by bylo zajímavé tento tým, alespoň mediálně podpořit a tak jsme se stali přáteli na facebooku. Několik večerních rozhovorů vyústilo ve spolupráci, kdy jedna z mých fotek je na servisním voze a také vznikl nápad přiblížit čtenářům, jak takový tým funguje. Dnes to bude o tom, jak vše začíná. Podvídá Vlastimil Dědic junior.

Servisní zázení

"Díky tátovi, který jezdil jako spolujezdec, jsem měl od malička jasno. Chci závodit. Táta s dědou mě nechávali řídit, vždy, jakmile to bylo možné. Půjčovny motokár jsem znal snad všechny v ČR. Do závodního auta, ale cesta nebyla. Proto jsem se pohyboval alespoň v těsné blízkosti v roli mechanika, nebo špiona.

Až v roce 2007, jsem se po dokončení studia a zaměstnání začal poohlížet po nějakých možnostech. V říjnu roku 2008 jsem si vyřídil půjčku a zakoupil auto Škoda Fabia N1. Mělo se jednat o zánovní vozidlo. Po nějakém čase jsem ovšem zjistil nemilou věc. Auto nebylo v takovém stavu, jak jsem byl informován při koupi, což se projevilo až doma při důkladné prohlídce. Tak to dopadá, když kupujete auto závodním srdcem, které zaplesá už při nastartování. Proto jsem se rozhodl, že auto kompletně rozeberu a postavím podle svých představ do špičkového stavu.

Po rozebrání jsem musel nejdříve zbavit plastizolu. Během této práce se však vyskytly problémy, které nedovolovaly pokračovat. Musel jsem opustit původní kamarádovu garáž s dílenským vybavením a ocitnul se rázem bez garáže a nářadí. Nakonec jsem alespoň dokázal vyřešit rozumný pronájem hezké garáže.

S druhým problémem mě velmi pomohl můj skvělý kamarád Pepa Levínský jun., který mě zajistil vybavení dílny, abych měl vůbec čím pracovat. Kromě toho jsme zakoupili také nějaké náhradní díly na Fabii N1, se kterou jsme chtěli spolu závodit.

Vlastík a Lukáš na trati Rally Vsetín 2010

V tého době jsem zárověň zjišťoval co nejvíce informací, jak postavit co nejlépe naše auto. Velmi mile mě překvapilo, že stále ještě existují lidé, kteří dokáží poradit, aniž by si to nechali zaplatit. Mnoho cených rad mě tehdy dal Pepa Dvořák, který s takovým autem jezdil. Jak jsem postupně zjišťoval informace, dostal jsem i k Jirkovi Janeckému. U něj jsem chtěl načerpat nějakou inspiraci, ikdyž měl áčko, které jsem neměl v úmyslu stavět. Jirka mě však začal přesvědčovat, že se dá áčko postavit za relativně rozumné peníze. ( nejvtipnější argument však tehdy pronesl Míla Pokorný, bavič a spolujezdec Jirky. Řekl, že přeci nebudu stavět enko, protože oni se s enkařema nebaví a já bych si pak neměl s kým pokecat :-)  ).

Zároveň mě  dali kontakt na dalšího skvělého člověka a závodníka Luboše Picka. Luboš, který jako první postavil áčkovou Fabii na rally v ČR, mě nabídl pomoc při stavbě N1 i případné A5 a informoval o všem co jsem potřeboval.

Začal jsem si tedy pohrávat s myšlenkou stavby áčka, ale na papíře to bylo stále moc peněz. Proto jsem zatím řešil enko. Čas běžel a blížila se Rally Český Krumlov 2010, zlomový moment. Stále jsem byl v kontaktu s Jirkou Janeckým, jelikož takto sympatického člověka jsem do té doby nepoznal. Proto jsem se zkusil zeptat, zda bych s nimi nemohl jet na Krumlov jako mechanik, jelikož bych zase rád viděl rally z pozice servisu. Jirka mě přijal, což mě udělalo velkou radost. Na Krumlově jsem poznal všechny členy týmu ( skvělí lidé ) a byl jsem moc rád, že jsem se mohl zúčastnit. Jelikož jsem se předvedl v dobrém světle, byla mě nabídnuta další účast. S Jirkou jsem pak jako mechanik jel ještě na Rally Krkonoše, kde si jeho auto pronajímal Honza Dostál. Po této soutěži, jsem Jirkovi nabídnul, že mu budu auto servisovat u sebe na dílně, jelikož na stavbu svého zatím nemám peníze. Jakmile jsem měl auto u sebe, začal jsem vylepšovat co se dalo, aby auto bylo rychlejší. S týmem jsem pak absolvoval ještě Bohemia Rally a Barum Rally. Po těchto závodech mě Jirka nabídl, že si za odměnu můžu auto půjčit na sprint.

Dlouho jsem se snažil odolat, jelikož jsem bál poškození. Nakonec jsem podlehl a odstartoval do svého prvního závodu v životě. Původně měl na sedadlo usednout Pepa Levínský jun., ten byl ovšem pracovně zaneprázdněn, proto padla volba na mého bratra Lukáše, který si také odbyl premiéru."

Pokračování příště ...

Editor a foto: Tomáš Urban/Rallyzone.cz a archiv jezdce.