Server Motorsport-Magazin.com se ohlíží za jezdci, kteří si během své kariéry vyzkoušeli jak F1 tak DTM. Pokaždé tato jména patřila k největším hvězdám závodů. Ne vždy však hvězdy F1, jezdci jako Mika Häkkinen nebo David Coulthard, v DTM uspěli. Teď to vypadá, že dalším pokračovatelem bude Glock.
Cesta z F1 do DTM:
Pedro Lamy (2000-2001):
V roce 2000 absolvoval Pedro Lamy kompletní sezonu DTM, v následujícím roce už pouze dva závody. Portugalec ukončil svoji smlouvu s týmem Rosberg po dvou závodech na Hockenheimu a Nürburgringu s tím, že v DTM nevidí šanci na úspěch. V roce 2000 získal ve 14 závodech dvakrát 4. místo, což jsou jeho nejlepší výsledky s CKL DTM. V hodnocení jezdců obsadil 13. místo. V F1 jezdil mezi lety 1993 až 1996 a ve 32 Grand Prix získal 1 bod.
Jean Alesi (2002-2006):
Jean Alesi se hned od své první sezony v DTM zařadil mezi nejoblíbenější jezdce šampionátu. Francouz fanoušky nezklamal a hned při svém prvním startu na Hockenheimu v roce 2002 zajel 3. místo. V F1 jezdil mimo jiné pro Jordan nebo Ferrari, v DTM získal při 52 startech v týmu H.W.A. 4 vítězství. Na konci jeho kariéry v DTM už mu však chyběla rychlost a konstantnost, navíc se s vedením týmu neshodoval v otázce technické podpory. V roce 2006 tedy přesedl do ročního vozu a kariéru v DTM zakončil na 9. místě.
Allan McNish (2005):
McNish je specialista především na vytrvalostní závody, v roce 2002 si vyzkoušel F1 s Toyotou (sezonu zakončil na 19. místě), ještě předtím byl testovacím jezdcem několika týmů, a v roce 2005 přesedl do A4 DTM. Úspěchy podobné těm z vytrvalostních závodů však zůstaly v DTM zapovězeny, nejlepším výsledkem bylo 4. místo z Norisringu.
Emmanuele Pirro (1990 - 1992 a 2004):
Účastník 37 Grand Prix zkoušel svoje štěstí v DTM hned dvakrát, pokaždé spíše s průměrnými úspěchy. V 90. letech startoval pro BMW. Hned v prvním závodu sezony 1990 vyhrál na Nürburgringu. V roce 2004 startoval bývalý pilot Benettonu a Scuderie Italie po boku Franka Biely s týmem Jost Audi. Nejlépe zajel 5. místo v Brně. V LeMans vyhrál (opět společně s Bielou) 5krát.
Heinz-Harald Frenzen (2004 - 2006):
Tohoto Němce jsme v DTM viděli poprvé v roce 2004 poté, co po sezoně 2003 už nesehnal u Sauberu místo a nabídku od Eddieho Jordana odmítl. Bývalý jezdec špičkové stáje Wiliams ale brzy zjistil, že Opel Vectra GTS na své soupeře spíše ztrácí. Po dobrých výkonech byla však jeho smlouvy s Opelem prodloužena o další rok a jezdec se dvakárt dostal do TOP3. Po odchodu Opelu se Heinz-Harald domluvil s Audi a i zde získal dvě podia. Jenže pak se nepohodl se šéfem Audi, Dr. Wolfgangem Ullrichem, a na konci sezony po 31 závodech DTM opustil - bez vítězství.
Mika Häkkinen (2005 - 2007):
Mika F1 opustil v roce 2001 a čtyři roky si užíval volna. Na konci roku 2004 ale oznámil svůj návrat na okruhy s Mercedesem právě v DTM. Už při svém třetím závodu v DTM, ve Spa, získal Mika pole position a nakonec i vítězství. V Istanbulu byl Häkkinen druhý a sezonu zakončil na 5. místě. V sezoně 2006 byl jezdec dvakrát na podium, celkově byl však 6. V sezoně 2007 vyhrál Fin další dva závody, ale jeho výkony byly už dost nevyrovnané. Na konci roku se Mika s DTM po 31. závodech (3 vítězství a 6 podiových umístění) rozloučil.
Ralf Schumacher (2008 - 2012):
Ralf Schumacher jezdil v F1 naposledy v roce 2007, v roce 2008 nastoupil do DTM s Mercedesem. Šestinásobný vítěz Grand Prix zahájil svoji "druhou kariéru" s rok starým vozem. Od sezony 2009 už ale jezdil v továrním týmu H.W.A. Za 5 let však Ralf nevyhrál jediný závod a vrcholem zůstává 2. místo z Rakouska 2011. V prvním závodu roku stál také na podium. 8. místo v konečném účtování bylo jeho nejlepším výsledkem v DTM. Zatím stále nevíme, jestli bude Ralf pokračovat v DTM i v roce 2013.
David Coulthard (2010 - 2012):
Vicemistr světa F1 z roku 2001 patřil k nejsympatičtějším jezdcům v DTM. Po ukončení kariéry v F1 přestoupil Skot do DTM, kde jezdil od roku 2010, nicméně na svoje úspěchy z F1 již nedokázal navázat. David jezdil v roce 2010 s ročním vozem a v závěrečném závodu sezony v Šanghaji získal svůj první bod v DTM. V sezoně 2011 obsadil celkově 16. místo. V roce 2012 měl k dispozici nový vůz a získal svůj nejlepší výsledek - 5. místo na Norisringu. Na konci sezony oznámil ukončení své aktivní kariéry.
Cesta z DTM do F1:
Christijan Albers (2001 - 2004 a rok 2008):
V roce 2001 vstoupil Holanďan do DTM, o dva roky později přesedá do aktuálního auta. V sezoně 2003 převzal v továrním týmu H.W.A. místo Uweho Alzena, vyhrál 4 závody a až v napínavém finále se musel sklonit před Berndem Schneiderem. O rok později už legendárního Němce porazil, nicméně se musel sklonit před mistrem Ekströmem a kolegou Paffettem. Mezi lety 2005 a 2007 působil Christijan v F1 (týmy Minardi, Midland a Spyker), rok 2008 znamenal návrat do DTM. Jenže Albers měl k dispozici pouze dva roky starý vůz, a tak na svoje předešlé úspěchy nenavázal.
Paul di Resta (2007 - 2010):
Současný jezdec Force India, Paul di Resta, také před svým vstupem do F1 startoval v DTM. V roce 2007 všechny překvapoval svou rychlostí s dva roky starým vozem C-Klasse DTM. Není divu, že Skot hned v dalším roce povýšil do továrního týmu, nicméně titul získal až v roce 2010. Po jeho zisku postoupil do Formule 1.
Gary Paffett (2003 - současnost)
Mistr DTM z roku 2005 je stále testovacím pilotem stáje McLaren v F1. V DTM absentoval ale pouze v sezoně 2006, po návratu se musel spokojit s ročním vozem - nicméně i s ním slavil vítězství.
Bernd Schneider (1986 - 1989 a 1991 - 1996 a 2000 - 2008):
Legenda DTM, Bernd Schneider, okusil F1 v letech 1988 - 1990. Jen málokdo si však na jeho výkony vzpomene. V týmech Arrows a Zakspeed se dokázal kvalifikovat pouze do 9 Grand Prix, poté svět Formule 1 opustil a opět se soustředil na DTM. Nutno dodat, že zde se mu velmi dařilo a stal se nejúspěšnějším jezdcem historie - v 235 závodech oslavil vítězství 43krát. Mistrem se stal v letech 1995, 2000, 2001, 2003 a 2006. Po odchodu z DTM se stal představitelem AMG.
S příchodem elekromobility jsme byli svědky vzniku hned několika opravdu rychlých aut na baterky, které na semaforu sice potrápily kde jaký supersport, ale při řízení chyběly emoce a ani v zatáčkách to mnohdy nebyla moc zábava. Rychlost zkrátka neznamená automaticky zábavu a proto vznikl Ioniq 5 N, který se rozhodl zbořit mýty o tom, že elektromobil nemůže být zábavný. Jak se to podařilo?
V závěrečné kapitole naší dlouhodobé recenze se zaměříme především na konkurenty a také na cenu, která je hlavním, ale rozhodně ne jediným trumfem, který DS 7 drží v ruce. Zaslouží si tato akční DS 7 vaší pozornost a nebo je lepší volbou vyhlášené německé trio – Mercedes-Benz, BMW a Audi?
Čínská automobilka Denza, společný podnik značky BYD a Mercedesu, oznámila evropské uvedení svého vrcholného modelu Z9 GT, který vstoupí na trh jako elektrické vozidlo (EV) v říjnu 2025, následované plug-in hybridní verzí (PHEV) v lednu 2026.
Společnost BYD, světový lídr v oblasti vozidel na nové energie, oficiálně vstupuje na český trh. Tuzemským zákazníkům nabídne čistě elektrické i plug-in hybridní vozy s technologiemi, které jsou součástí její rychlé expanze v Evropě.
V Druhé kapitole naší dlouhodobé recenze se podíváme na zoubek naftovému čtyřválci o objemu 1,5 litrů, který pracuje ve voze, jehož pohotovostní hmotnost činí 1585 kg. Je to důstojná motorizace pro načančané SUV, které o sobě tvrdí, že hraje vysokou hru? A co spotřeba?
Tento týden v naší redakční garáži zaparkoval nejsilnější Superb, který na první pohled vypadá celkem běžně, ale opak je pravdou. Na silnici dokáže být překvapivě svižným autem, které si však stále zachovává svou klidnou povahu, která je nad věcí. Jaká je nová generace ve srovnání s tou předchozí, která nabídla výkon 206 kW ?