Z čistě praktických důvodů BMW vymění pevnou skládací střechu za plátěnou. Jde o prospěch zákazníků nebo jde o šetření na jejich pohodlí?
Pevná střecha byla po léta považovaná za nejlepší volbu. Slibovala celoroční využívání kabrioletu, nižší riziko poškození (nezřídka majitelé plátěných střech v ní našli vyříznutou díru) a také nižší hluk při vších rychlostech.
Na druhou stranu zabírají v kufru více místa, jsou výrazně těžší, vynucují si složitější skládací mechanizmus a v neposlední řadě jsou i dražší. Není tedy divu, že se postupně výrobci vrací k dříve hojně využívaným plátěným střechám.
Stejnou cestu, tedy s nadsázkou řečenou, cestu zpět, zvolilo i BMW. Jediný kabriolet s modrobílou vrtulí ve znaku, který nabízel pevnou skládací střechu, v příští generaci vsadí na látku. Budoucnost BMW cabrio je tedy jasný.
Vážně zákazníkům tolik vadilo pár kilo navíc? Nebo mírně zvýšené riziko poruchovosti mechanizmu nebo snad těch pár litrů objemu v kufru? Nebo spíše BMW vadila vyšší cena? Zřejmě je to kombinace. Snížení ceny, hmotnosti (tedy i spotřeby) a zvětšení objemu kufru.
Zvýšené kombíky jsou fantastickým příkladem toho, jak jsou vlastně všechna SUV zbytečná a právě proto je mám tak rád. Dnes testované Volvo nabídne kvalitnější materiály uvnitř, než minule testovaný Mercedes GLE, světlá výška je vyšší než u Kodiaqu a výbavou dokáže konkurovat luxusním německým limuzínám. To vše za podobnou cenu ekvivalentně ojetého trojkového Superbu Scout, který je o úroveň níž. Má to vůbec nějaký háček?
Prémiová SUV jsou u nás velice oblíbená a na silnicích jich vídáme opravdu mnoho. Pořizovací ceny ovšem běžně atakují hranici 3 milionů korun, což není úplně málo. Není tak divu, že se lidé rozhlíží i na trhu ojetých automobilů, kde jsou ceny podstatně příznivější. Jak jezdí tento bílý kousek z roku 2020?