Audi v DTM sezoně 2018 nestíhá, což nutí dle Reného Rasta jezdce ingolstadtské značky podstoupit větší riziko. Mezi značkami je Audi beznadějně poslední a mezi jezdci patří Rastovi devátá příčka - je nejlepším zástupcem čtyř kruhů.
I tak ale úřadující mistr DTM nehodlá sklopit hlavu a naopak požaduje, aby jezdi Audi podstupovali větší riziko. Jenom tak mohou zajet dobré výsledky. To ale s sebou přináší větší riziko chyb. "V Budapešti jsem zajel kolo, které by mi vloni s přehledem stačilo na pole position s náskokem dvou desetin.
Letos ale přede mnou stálo pět Mercedesů. Je jasné, že člověk jde potom více do rizika, protože musí. Jsme slabší, proto musí všichni jezdci Audi podstoupit určité riziko," popisuje bojovně René Rast. Tento přístup ale může ústit v hodiny tak, jako tomu bylo na Norisringu. Dle Němce se každý jezdec snaží "brzdit později a zatáčku projet rychleji".
Vzdát se ale pilot Audi nehodlá: "I tak se snažím být na každý závodní víkend maximálně motivovaný. Není to tak, že bych si řekl: 'Nemůžeme vyhrát, tak do toho nedám vše'. To by bylo špatně. Vždy se snažím získat maximum dostupného. Je zde pár pozitivních momentů jako Budapešť nebo Hockenheim, kde jsem byl v první řadě."
Proč má Audi letos takové problémy neví dle Rasta nikdo: "Z dat je vidět, že ztrácíme na maximální rychlosti." Nová aerodynamika ale není na vině problémů. Je tedy těžší jezdit s letošním vozem ve srovnání s loňským? "Určitě. Ale dá se s ním jezdit podobně jako vloni. Přilnavost je ale nižší, proto dost často v zatáčkách kloužeme."
Zvýšené kombíky jsou fantastickým příkladem toho, jak jsou vlastně všechna SUV zbytečná a právě proto je mám tak rád. Dnes testované Volvo nabídne kvalitnější materiály uvnitř, než minule testovaný Mercedes GLE, světlá výška je vyšší než u Kodiaqu a výbavou dokáže konkurovat luxusním německým limuzínám. To vše za podobnou cenu ekvivalentně ojetého trojkového Superbu Scout, který je o úroveň níž. Má to vůbec nějaký háček?
Prémiová SUV jsou u nás velice oblíbená a na silnicích jich vídáme opravdu mnoho. Pořizovací ceny ovšem běžně atakují hranici 3 milionů korun, což není úplně málo. Není tak divu, že se lidé rozhlíží i na trhu ojetých automobilů, kde jsou ceny podstatně příznivější. Jak jezdí tento bílý kousek z roku 2020?