Nejstarší, nejsledovanější a nejslavnější závod série IndyCar se stal kořistí Takuma Saty. Japonský závodník za sebou udržel dotírajícího Helia Castronevese a odepřel mu rekordní čtvrté prvenství ve Staré cihelně.
Text: Aleš Sirný
Závod protkala řada žlutých fází včetně jedné červené po velké havárii Jaye Howarda a Scotta Dixona, jenž se po dlouhém letu vzduchem zastavil až o hrazení na vnitřní straně dráhy. Vítěz kvalifikace naštěstí z totálně zdemolovaného monopostu vystoupil po svých.
Tři čtvrtiny závodu udávaly tempo jezdci týmu Michaela Andrettiho. Na špici se nejčastěji střídali loňský vítěz Alexander Rossi, šampion Indy 500 z roku 2014 Ryan Hunter-Reay a nováček Fernando Alonso. V popředí byl po celý závod i Takuma Sato. Potíž byla v tom, že všechny poháněly poruchové motory Honda.
Už v průběhu tréninků se u téměř deseti agregátů objevila porucha a sérii nešťastných odstoupení v závodě zahájil jeden z favoritů Hunter-Reay. Američan byl jedním z mála, kteří měl reálnou šanci na vítězství, ale kouř z motoru mu dal jasnou stopku. Krátce po něm se z třetího místa poroučel Charlie Kimball – taktéž s Hondou. Třetí motor Honda, jenž nevydržel plných 500 mil, byl ironicky za zády Fernanda Alonsa. Dvojnásobný šampion formule 1, který dal přednost Indianapolisu před Monte Carlem, se v průběhu závodu několikrát ocitl na čele a nebál se odvážných předjížděcích manévru po vnější stopě. V závěrečné části se pohyboval v druhé pětce a takový výsledek by byl pro nováčka velký úspěch.
Nejlepším nováčkem byl nakonec Ed Jones, který dojel na třetím místě s odstupem půl sekundy za vítězným Satem. Helio Castroneves se na krátko propracoval do čela, ale necelých pět kol před cílem ho pokořil Takuma Sato a vedení si udržel až k šachovnicovému praporku. Vděčit za to mohl vyššímu výkonu Hondy oproti Chevroletu v monopostu Helia Castronevese. Trojnásobný vítěz Indy 500 tak mohl jen přihlížet, jak si Sato míří pro historicky první vítězství v Indianapolisu a další týmový úspěch pro Michaela Andrettiho, jenž je dodnes považován za nejlepšího pilota, který v Indy nikdy nevyhrál.
Mezi prémiovými sedany nižší střední třídy máte stále poměrně široký výběr. Pravděpodobně vás jako první napadne německá trojice v podobě BMW řady 3, Mercedes-Benz třídy C a Audi A4. Jsou to skvělá auta, která nabídnou velmi dobré zpracování, technologie i komfort, ale u běžných motorizací často postrádají jednu důležitou věc – emoce. Pokud ale hledáte auto, které nebude jen perfektním dopravním prostředkem, ale při každém nastartování vám vykouzlí úsměv na tváři, možná by vás měla zajímat Alfa Romeo Giulia.
Nové BMW třídy 5 je klasickým reprezentantem vyšší střední třídy. Ačkoliv na nejnovější generaci stále nahlížím pohledem, že se jedná o nedávno představenou novinku, čas neúprosně letí a od zahájení prodeje utekly už tři roky. Začíná se tedy objevovat i na sekundárním trhu mezi zánovními vozy. Jeden takový kus jsme si vybrali do dnešní recenze a to především proto, že stojí téměř stejně, jako zánovní Superb čtvrté generace.