V Sovětském svazu měl svůj význam i rozvoj motoristického sportu. Tím hlavním byla ale propagace vojenské služby. Narozdíl od mezinárodního motoristického sportu měl ten sovětský jeden důležitý rys. Závodů se mohly účastnit pouze armádní automobily a ty, které byly zapojeny do tvorby národního hospodářství.
Sovětský autokros zpočátku připomínal americkou soutěž Baja1000. Kruh o délce asi 10 kilometrů museli jezdci překonat deset až patnáctkrát. Závodníci se během jízdy museli potýkat s různými terénními nástrahami. Překonávali rokle, brody a všudypřítomné bláto. V prvních letech probíhal start ve stylu Le Mans. Po zahájení závodu řídíči běželi ke svým vozům, nastartovali a až poté se rozjeli po trati.
Mezi nejčastější závodní vozy se řadily GAZ-51, GAZ-52 a GAZ-53. Později přibyl i těžší nákladní automobil Zil-130, pro kterého záhy vznikla vlastní třída. V případě převrácení byl řidič chráněn silným ocelovým rámem namontovaným za kabinou. Na rámu bylo závodní číslo. Ta se nacházela též z boku na dveřích.
Autokros měl mezi diváky velikou oblibu. V dobách největší slávy bylo podél trati rozmístěno až 40 000 příznivců tohoto nevídaného soutěžního klání. V roce 1980 přišlo velké ochlazení. Na víně byl kritický článek v tehdejších novinách Pravda, s názvem "Proč kamióny létají?". Nákladní autokros byl shledán za škodlivý. Počet závodníků i diváků se snižoval, až byly nakonec závody zcela zakázané.
Po rozpadu SSSR byl zákaz zrušen a jezdí se do dnešních dnů. Většina závodníků i nadále používá stařičké náklaďáky GAZ a ZIL, jako v dobách jejich největší slávy.
Zvýšené kombíky jsou fantastickým příkladem toho, jak jsou vlastně všechna SUV zbytečná a právě proto je mám tak rád. Dnes testované Volvo nabídne kvalitnější materiály uvnitř, než minule testovaný Mercedes GLE, světlá výška je vyšší než u Kodiaqu a výbavou dokáže konkurovat luxusním německým limuzínám. To vše za podobnou cenu ekvivalentně ojetého trojkového Superbu Scout, který je o úroveň níž. Má to vůbec nějaký háček?
Prémiová SUV jsou u nás velice oblíbená a na silnicích jich vídáme opravdu mnoho. Pořizovací ceny ovšem běžně atakují hranici 3 milionů korun, což není úplně málo. Není tak divu, že se lidé rozhlíží i na trhu ojetých automobilů, kde jsou ceny podstatně příznivější. Jak jezdí tento bílý kousek z roku 2020?