Škoda Felicia a Wartburg v USA. S čím se potýkali prodejci a jaký jiný východní vůz je překonal?

Kupodivu jako první auto z území budoucího východního bloku se do Ameriky podívala československá Tatra T87, kterou se Američanům v roce 1947 pokoušel prodat legendární obchodník Max Hoffman, zodpovědný například za vznik Mercedes-Benz 300SL Gullwing. Vzhledem k vysoké ceně vozu, ve srovnání s domácí zavedenou konkurencí a ani přes marketingové pokusy, jako bylo vystavení Tatry v Rockefeller Center v New Yorku, se však T87 Američanům nezalíbila a není tak jisté, kolik kusů se do USA nakonec dostalo.

Prvním komunistickým vozem prodávaným na americké půdě se zřejmě stala československá Škoda. Její modely do svého portfolia zařadili minimálně dva dealeři v New Yorku v roce 1958. Dochované reklamy z té doby ukazují vůz nazvaný Škoda S440 America, modelový rok 1959, což není nic jiného než známý Spartak. V nabídce ale byla i silnější verze 445 a jako vrchol nabídky také kabriolet 450. Reklamy slibovaly malé a dostupné vozidlo a vyzdvihovaly jeho hliníkový blok motoru a také dlouhou historii samotné Škodovky. Propagaci vozu pomohla i série fotografií s Miss USA 1957 Charlotte Sheffield. O rok později se Škodovky dostaly také do Kalifornie, kde je nabízel ve své síti dealerství obchodník Willy Witkin. Ten už modernizovanou Škodu Felicia v modelovém roce 1960 prezentoval jako úsporný vůz a podle dobové reklamy nechal jeden kus jezdit po ulicích Los Angeles, kde dosáhl průměrné spotřeby 6.91 l/100 km, což je na plakátu prezentováno jako rekord. Kromě Felicie se u Witkina v nabídce objevila i sedan verze, známá už tehdy jako Octavia. I přes malé rozměry a původ se podařilo prodat stovky kusů, modelu 450 údajně 408 kusů a Felicie kolem 100 kusů, úspěch to však nebyl a počátkem 60. let byl celému pokusu konec. Dodnes se však v USA najde pár zachovalých kousků, které se občas objeví na prodej.

V roce 1958 se do USA podíval také východoněmecký Wartburg, který do své nabídky ke Škodovkám zařadil Willy Witkin. Vozy mělo původně dostat dealerství z New Yorku, které však nakonec nebylo schopno zaplatit za zásilku prvních 33 vozů, které už stály v americkém přístavu a tak se jich ujal Witkin. Oproti Škodovce nabídl Wartburg 311 prostornější interiér a podle dobových testů také dobrou ovladatelnost, problémem však bylo dílenské zpracování a lak vozu. Witkin se opravdu snažil vozy prodat a zaplatil si reklamy v dobových publikacích, včetně Playboye, kde Wartburg prezentoval jako skvělé levné auto s luxusní výbavou, vyrobené s německou precizností. V nabídce byla kromě základního sedanu také DeLuxe verze sedanu, třídvéřové kombi, pětidvéřové kombi Camping, kupé, pětimístný kabriolet a dvoumístný kabriolet. Prodejům pomohl design vozu, který se očividně inspiroval západoevropskými i americkými produkty.

Vůz byl také prezentován jako levný, ačkoliv cenově nevycházel výrazně lépe než konkurence, která však nabídla lepší motorizace. Všechny varianty Wartburgu si samozřejmě ponechaly dvoutaktní tříválec o objemu 901 ccm a výkonu 37 koní. Ten byl v reklamách prezentován jako výkonný motor s pouhými sedmi pohyblivými díly a jenž nepotřebuje nikdy měnit olej. Na některých plakátech dokonce Witkin využil staré reklamy BMW, které částečně překryl svojí prezentací Wartburgu. Prodeje se však nikdy pořádně nerozjely a i když Witkin udával 1303 prodaných kusů, později přiznal že toto číslo zahrnovalo i prodeje Škodovek. Prodej byl ukončen v roce 1961 poté, co byla postavena Berlínská zeď a lidé protestovali před prodejnami nabízejícími Wartburgy. Reálně se tak v USA prodalo mezi 500-600 kusy Wartburgu. Dodnes se dochovalo minimálně 30 kusů, z čehož 17 vlastní kalifornský sběratel Victor.

Přítomnost vozů z komunistických zemí na svém území však neuneslo mnoho Američanů, kteří dealerům nabízející Škody nebo Wartburgy posílali naštvané dopisy. V těch prodejce nazývali zrádci a komunisty a nabádali je ať začnou prodávat domácí auta. Mnoho z nich mimochodem zmiňovalo, že Škoda a Wartburg jsou vozy vyráběné otroky. Našli se ale i místní komunisté, kteří prodejce za svoji odvahu chválili.

Prvním úspěšným vozem z komunistické země se tak stala až o pár dekád později jugoslávská Zastava, která do Ameriky dodávala svůj malý model Yugo Koral. Toho se mezi roky 85 a 92 prodalo přes 150 tisíc kusů. Zřejmě posledním vozem původem z východního bloku, který se oficiálně prodával v USA, se ale stala malá Lada Oka. Vůz, vyvinutý v 80. letech v Sovětském svazu, byl do USA uveden až v roce 2005, pouze v elektrické verzi, jako Oka NEV ZEV, tedy malé elektrické vozidlo s maximální rychlostí limitovanou na 25 mil za hodinu.