Kupodivu jako první auto z území budoucího východního bloku se do Ameriky podívala československá Tatra T87, kterou se Američanům v roce 1947 pokoušel prodat legendární obchodník Max Hoffman, zodpovědný například za vznik Mercedes-Benz 300SL Gullwing. Vzhledem k vysoké ceně vozu, ve srovnání s domácí zavedenou konkurencí a ani přes marketingové pokusy, jako bylo vystavení Tatry v Rockefeller Center v New Yorku, se však T87 Američanům nezalíbila a není tak jisté, kolik kusů se do USA nakonec dostalo.
Škoda | foto: Willy Witkin
Prvním komunistickým vozem prodávaným na americké půdě se zřejmě stala československá Škoda. Její modely do svého portfolia zařadili minimálně dva dealeři v New Yorku v roce 1958. Dochované reklamy z té doby ukazují vůz nazvaný Škoda S440 America, modelový rok 1959, což není nic jiného než známý Spartak. V nabídce ale byla i silnější verze 445 a jako vrchol nabídky také kabriolet 450. Reklamy slibovaly malé a dostupné vozidlo a vyzdvihovaly jeho hliníkový blok motoru a také dlouhou historii samotné Škodovky. Propagaci vozu pomohla i série fotografií s Miss USA 1957 Charlotte Sheffield. O rok později se Škodovky dostaly také do Kalifornie, kde je nabízel ve své síti dealerství obchodník Willy Witkin. Ten už modernizovanou Škodu Felicia v modelovém roce 1960 prezentoval jako úsporný vůz a podle dobové reklamy nechal jeden kus jezdit po ulicích Los Angeles, kde dosáhl průměrné spotřeby 6.91 l/100 km, což je na plakátu prezentováno jako rekord. Kromě Felicie se u Witkina v nabídce objevila i sedan verze, známá už tehdy jako Octavia. I přes malé rozměry a původ se podařilo prodat stovky kusů, modelu 450 údajně 408 kusů a Felicie kolem 100 kusů, úspěch to však nebyl a počátkem 60. let byl celému pokusu konec. Dodnes se však v USA najde pár zachovalých kousků, které se občas objeví na prodej.
Wartburg | foto: Willy Witkin
V roce 1958 se do USA podíval také východoněmecký Wartburg, který do své nabídky ke Škodovkám zařadil Willy Witkin. Vozy mělo původně dostat dealerství z New Yorku, které však nakonec nebylo schopno zaplatit za zásilku prvních 33 vozů, které už stály v americkém přístavu a tak se jich ujal Witkin. Oproti Škodovce nabídl Wartburg 311 prostornější interiér a podle dobových testů také dobrou ovladatelnost, problémem však bylo dílenské zpracování a lak vozu. Witkin se opravdu snažil vozy prodat a zaplatil si reklamy v dobových publikacích, včetně Playboye, kde Wartburg prezentoval jako skvělé levné auto s luxusní výbavou, vyrobené s německou precizností. V nabídce byla kromě základního sedanu také DeLuxe verze sedanu, třídvéřové kombi, pětidvéřové kombi Camping, kupé, pětimístný kabriolet a dvoumístný kabriolet. Prodejům pomohl design vozu, který se očividně inspiroval západoevropskými i americkými produkty.
Wartburg | foto: Willy Witkin
Vůz byl také prezentován jako levný, ačkoliv cenově nevycházel výrazně lépe než konkurence, která však nabídla lepší motorizace. Všechny varianty Wartburgu si samozřejmě ponechaly dvoutaktní tříválec o objemu 901 ccm a výkonu 37 koní. Ten byl v reklamách prezentován jako výkonný motor s pouhými sedmi pohyblivými díly a jenž nepotřebuje nikdy měnit olej. Na některých plakátech dokonce Witkin využil staré reklamy BMW, které částečně překryl svojí prezentací Wartburgu. Prodeje se však nikdy pořádně nerozjely a i když Witkin udával 1303 prodaných kusů, později přiznal že toto číslo zahrnovalo i prodeje Škodovek. Prodej byl ukončen v roce 1961 poté, co byla postavena Berlínská zeď a lidé protestovali před prodejnami nabízejícími Wartburgy. Reálně se tak v USA prodalo mezi 500-600 kusy Wartburgu. Dodnes se dochovalo minimálně 30 kusů, z čehož 17 vlastní kalifornský sběratel Victor.
Wartburg | foto: Willy Witkin
Přítomnost vozů z komunistických zemí na svém území však neuneslo mnoho Američanů, kteří dealerům nabízející Škody nebo Wartburgy posílali naštvané dopisy. V těch prodejce nazývali zrádci a komunisty a nabádali je ať začnou prodávat domácí auta. Mnoho z nich mimochodem zmiňovalo, že Škoda a Wartburg jsou vozy vyráběné otroky. Našli se ale i místní komunisté, kteří prodejce za svoji odvahu chválili.
Prvním úspěšným vozem z komunistické země se tak stala až o pár dekád později jugoslávská Zastava, která do Ameriky dodávala svůj malý model Yugo Koral. Toho se mezi roky 85 a 92 prodalo přes 150 tisíc kusů. Zřejmě posledním vozem původem z východního bloku, který se oficiálně prodával v USA, se ale stala malá Lada Oka. Vůz, vyvinutý v 80. letech v Sovětském svazu, byl do USA uveden až v roce 2005, pouze v elektrické verzi, jako Oka NEV ZEV, tedy malé elektrické vozidlo s maximální rychlostí limitovanou na 25 mil za hodinu.
