Nejlepší off-road druhé světové války? Burma Jeep zdolával nejextrémnější silnice světa

Ford GTB-G622, mnohdy přezdívaný jako Burma Jeep, byl vyvinut během druhé světové války jako nákladní automobil s pohonem 4x4, který měl dokázat přepravit náklad o hmotnosti až 1,5 tuny prakticky kamkoliv. A nutno uznat, že své řemeslo zvládal bravurně.

Nejznámější nasazení těchto strojů se spojuje s tzv. Burma Road, převážně prašnou silnicí dlouhou 717 mil (1 154 km), která vedla z Barmy (dnešní Myanmar) do jižní Číny. Většina cesty přitom vedla přes hory, které jsou pokryty jednou z nejneprostupnějších džunglí světa.

Tehdejší Bruma Road byla pro většinu nákladních vozidel spojenců prakticky neprostupnou. Na cestě se vyskytovaly extrémně prudké svahy, které bylo potřeba vyjíždět i sjíždět s maximální opatrností. Úzké zatáčky vyžadovaly stroje s extrémně malým poloměrem zatáčení, některé úseky se nedaly projet bez pohonu všech kol a na mnoha místech byla nutností redukční převodovka. Burma Jeep ale tomu všemu odpovídal.

Pojďme se ale podívat do minulosti, kde se vlastně tenhle stroj vzal. Ford GTB byl již od počátku navrhován pro nasazení v extrémních podmínkách, jaké panovaly například právě na Burma Road. Většinu z délky rozvoru tohoto stroje tvoří nákladní korba, malá kabina je umístěna až extrémně vepředu a nabízí prostor pouze pro řidiče a spolujezdce.

Před kabinou je sice malá kapota, ovšem motor zasazuje až do prostoru mezi řidičem a spolujezdcem a vytváří zde tunel. Za pozornost stojí i sedadlo spolujezdce, které je natočeno směrem k řidiči. Spolujezdec tak mohl kontrolovat náklad i cestu a radit tak řidiči se zvolením vhodné stopy.

Automobilka Ford zvolila za pohonnou jednotku osvědčený řadový šestiválec o objemu 3.7 litru, který při 3400 otáčkách nabízel 90 koní. Jednou z největších předností tohoto motoru však byla jeho schopnost spalovat velice nekvalitní palivo, které mohlo mít okolo 70 oktanů. Daní za tuto univerzálnost však byla poměrně vysoká spotřeba a celkem nízká maximální rychlost.  Průměrná spotřeba se pohybovala lehce přes 26 litrů na 100 km a maximální rychlost byla jen 72 km/h. V terénu, pro který byl Ford GTB konstruován, se však této rychlosti většinou nikdo ani nepřiblížil

Čtyřrychlostní převodovka byla spojena s redukční převodovkou, poloměr otáčení byl 9.7 metru a do palivové nádrže se vešlo 40 galonů paliva, díky čemuž se dojezd pohyboval okolo 643 kilometrů. Vždy ale hodně záleželo na terénu, ve kterém se stroj pohyboval. Na zadní nápravě byla vždy použita dvojmontáž kol a na předním nárazníku býval často usazen masivní naviják s nosností 4.5 tuny, který byl vítaným společníkem při cestě rozbahněnými úseky.

Většinu Fordů GTB využívala americká námořní pěchota nebo námořnictvo během bojů v Pacifiku a Asii. Některé stroje však sloužily i na letištích, kde na speciálních nosičích rozvážely munici k letadlům a malá skupinka sloužila k odtahování a servisu vraků. Dohromady bylo vyrobeno pouze okolo 1500 strojů, což z tohoto modelu dělá v dnešních dnech cenný sběratelský artikl.

Stroj, který vidíte na fotografiích, byl vyroben v roce 1943 a podle všeho je v naprosto perfektní kondici. Je jasné, že na voze musela v minulosti proběhnout rozsáhlá renovace, nikdo už ale neví kdy se tak stalo a kdo ji provedl. V současnosti ale nese identickou armádní barvu, vojenské značení, původní látkovou střechu a nákladový prostor je uzpůsoben pro transport vojáků.

Hodnotu vozu neznáme, ovšem tento konkrétní kousek bude brzy dražen aukční společnosti Mecum, jak upozornil web Silodrome. Ta zatím neuveřejnila jeho cenu, která je vlastně malou záhadou. Podobné stroje se totiž neobjevují na trhu příliš často a tak si budeme muset počkat, na kolik svého nového majitele vyjde.