První automobily vyráběné na území dnešní Číny vznikaly pomocí CKD kitů, kompletních sad dílů dopravovaných do Číny ze západních továren. Mezi první takové výrobce patřil už ve 20. letech americký Studebaker, vyrábějící v Shanghaji model Light-six. Prvním opravdu čínským vozem se stal až v roce 1931 nákladní Mingsheng, jehož prototyp postavil ve městě Shenyang americký konstruktér Daniel F. Meyers. Kvůli japonskému bombardování se však výroba Mingsheng nikdy nerozběhla. Vzhledem k tomu, že události následujících dekád výrobě automobilů moc nepřály, považuje se za opravdový start čínského autoprůmyslu až rok 1958. Právě tedy byly poprvé představeny první čínské osobní automobily.
Dongfeng CA71 | foto: wheelsage.org
Dongfeng CA71
Vůbec prvním osobním automobilem čínské značky a konstrukce se stal 12. května 1958 sedan Dongfeng CA71 a to údajně na přímý rozkaz Mao Ce-tunga, který si přál lokálně vyráběný vůz pro členy vlády. Ačkoliv jméno Dongfeng, v čínštině „východní vítr“, v současné době nese jedna z největších čínských automobilek, nemá s tímto vozem nic společného. Postavila jej první čínská automobilka Diyi Qiche, známá v zahraničí jako FAW - First Automobile Works.
Základem pro design CA71 se stala francouzská Simca Vendette, kterou si FAW nechalo zaslat do Číny jako vzor. Pro podvozek si čínští konstruktéři vzali vzor v německém Mercedesu W120, ze kterého se jim podařilo okopírovat i motor. Čtyřválec o objemu 1930 ccm s výkonem 70 koní poskytoval vozu maximální rychlost 128 km/h, se spotřebou kolem 9.5 l/100km.
Vzhledem ke stavu čínské ekonomiky v roce 1958 nebylo vybavení FAW dostatečné pro sériovou výrobu a CA71 tak vznikalo ručně, což vedlo k lehce odlišnému vzhledu na každém z 20 vyrobených kusů. Designéři si však vzali inspiraci i v čínské tradici a například zadní světla tak připomínají čínskou lucernu a na přídi se nacházela pozlacená soška čínského draka.
V současnosti se ví jen o dvou dochovaných exemplářích Dongfeng CA71, jeden v muzeu historických vozidel v Pekingu a druhý ve firemním muzeu Hongqi ve městě Changchun, kde se nacházela původní továrna FAW produkující CA71.
Hongqi CA72 | foto: wheelsage.org
Hongqi CA72
Vzhledem k malým rozměrům Dongfengu CA71 se čínská vláda v čele s Mao Ce-tungem na počátku roku 1958 rozhodla i pro vývoj většího vozu, pro nejvyšší členy komunistické strany. Stejně jako u CA71, i vývoj CA72 byl zadán FAW v Changchunu a výsledek měl být dle požadavků konkurenceschopný ve srovnání s Rolls Royce, Cadillacem či sovětským Zilem. Sériová produkce musela odstartovat do roku 1959, kdy se slavilo desáté výročí vlády komunistické strany. Jako jméno pro nový vůz bylo výborem komunistické strany v Changchun vybráno Hongqi, neboli „rudá vlajka“, na počest rudých vlajek symbolizujících komunismus.
Stejně jako CA71, i Hongqi CA72 bylo založeno na existujícím západním voze. V tomto případě jako vzor posloužil americký Imperial Four Door Sedan z roku 1955. Ten byl údajně vybrán proto, že se jeden exemplář nacházel na univerzitě ve stejném městě. FAW si jej tedy vypůjčil pro své potřeby, k vrácení vozu univerzitě už však nikdy nedošlo.
První prototyp byl totiž postaven přímo na základě Imperialu. Z toho si FAW ponechal části podvozku, motor, převodovku a střechu. Vše ostatní bylo postaveno nově, s inspirací v čínské tradici. Jako vzor pro masku byl vybrán tradiční čínský vějíř, čehož se vozy Hongqi drží dodnes. To samé platí pro červený emblém na kapotě, symbolizujícího rudou vlajku. Podobně jako u CA71, i CA72 mělo zadní světla ve tvaru čínských luceren. Vůz poháněl původní motor z Imperialu, tedy osmiválec o objemu 5.4 litru zvaný „Firepower“. Jeho 200 koní poskytovalo 5.7 metrů dlouhému vozu maximální rychlost až 185 km/h.
První prototyp byl představen 1. srpna 1958 a během roku vznikly další čtyř, včetně otevřené verze pro armádní přehlídky. Sériová výroba se rozběhla v roce 1959 a první generace Hongqi se udržela ve výrobě až do roku 1980. Během té doby vzniklo zhruba pouze 1600 kusů CA72, mimo jiné i v prodloužené či neprůstřelné verzi. Všechny však byly určeny pouze pro členy komunistické strany a nikdy se nedostaly do volného prodeje.
Fenghuang | foto: blog.sina.com.cn
Fenghuang
Na rozdíl od státního FAW patřila Shanghai City Agricultural Machinery Manufacturing Company přímo pod vládu města Shanghai. A právě vláda města se rozhodla, že když má svá čínská auta Peking, bude je mít i Shanghai - a zadala vývoj prvního auta právě výše jmenované továrně.
Jako vzor pro svůj vůz si vybrali sedan Mercedes Benz W180, který byl zaslán do továrny a rozebrán do posledního šroubku. Výsledky rozboru potom byly sepsány a odeslány do dalších továren v Shanghaji, každá dostala za úkol konstrukci dílu dle své specializace. Po dodání všech dílů do hlavní továrny byl smontován prototyp a 28. září představen. Vůz dostal název Fenghuang, neboli čínský Fénix.
Design Fenghuang byl německým sedanem pouze inspirovaný a zejména předek se podstatně odlišoval. Kulatá světla částečně krytá prodlouženým blatníkem s bohatě chromovanou maskou i zadní část s vysokými ploutvemi byly vlastním designem. Na kapotě se nad nápisem Fenghuang nacházela pozlacená soška čínského Fénixe. Motor zřejmě okopírovaný z Mercedesu, o objemu 2.2 litru, stačil k maximální rychlosti jen 105 km/h.
Během následujících tří let bylo postaveno pouhých 18 kusů Fenghuang a každý byl přidělen nižšímu vedení komunistické strany. V roce 1960 byla výroba kvůli ekonomické situaci pozastavena.
Shanghai SH760 | foto: wheelsage.org
O tři roky později se však produkce rozběhala nanovo, pod novým názvem Shanghai SH760. Vůz prošel modernizací, která změnila tvar masky (tentokrát více připomínající soudobý GAZ 61) a záď přišla o ploutve. Pod kapotu se dostal nový motor o výkonu 90 koní, čímž se maximální rychlost zvýšila na 130 km/h.
Zpočátku byla roční produkce pouhých zhruba 50 kusů, po schválení centrální vládou v roce 1965 se však výroba rozběhla naplno s roční produkcí kolem 5000 kusů. Během následujících dekád prošel vůz několika modernizacemi vzhledu a postaveny byly i neprůstřelné verze, kabriolet, pick-up a kombi. V 70. letech dostal předek hranatá světla a masku, v roce 1987 pak přišla verze využívající například zadní světla z VW Santana, díky novému joint venture s VW. Obě varianty se udržely ve výrobě až do 25. listopadu 1991, kdy poslední Shanghai SH760 sjel z montážní linky.
Ze shanghajského výrobce je dnes státní výrobce SAIC, největší čínská automobilka a sedmá největší na světě. Mezi její značky patří mimo jiné i MG, Roewe a ve svých joint venture vyrábí vozy pod značkami VW, Škoda, Buick či Chevrolet.
Shanghai 58 | foto: blog.sina.com.cn
Shanghai 58 a Shanghai 58-1
Kromě tří sedanů vznikly v roce 1958 i dva zcela odlišné vozy. Shanghai 58 se stal prvním čínským off-roadem a jeho design i konstrukce byly silně inspirovány americkým Willysem CJ3A. Výrobcem byla stejná shanghajská továrna, která vyrobila sedan Fenghuang. Ke konstrukci se využily Willysy zanechané v Číně ještě z války. Pod kapotou se nacházel čtyřválec neznámého původu s výkonem 50 koní, který vůz dostal na 45 km/h.
Shanghai 58-1 | foto: wheelsage.org
Shanghai 58-1 je tříkolový náklaďák silně inspirovaný japonským Daihatsu SDF-8, které čínská vláda dostala od Japonců jako projev přátelství. První prototypy byly vyrobeny v Shanghai Car Decoration Factory, další továrně z Shanghaje, nesouvisející s předchozí zmíněnou. Pohon zajišťoval dvouválec o výkonu 25 koní, se kterým bylo vozidlo schopno uvézt až 1000 kg nákladu. Ve výrobě se tříkolka udržela až do roku 1989.
