Václav Klement se narodil v pátek 16. října 1868 ve středočeských Velvarech. Po absolvování pětileté obecné školy nastoupil do učení na knihkupce. V té době se nadchnul pro jízdní kola. Zřejmě v roce 1883 nastoupil Klement jako příručí v mladoboleslavském knihkupectví, které o osm let později odkoupil. Přivydělával si svým hobby, cyklistikou: nabízel jízdní kola rakouských, anglických a německých značek.
S turnovským mechanikem Václavem Laurinem se Klement dohodl na založení společného podniku pro opravy a později výrobu jízdních kol. V prosinci 1895 zahájila v Mladé Boleslavi „Na Hejtmance“, v Benátské ulici č.p. 149/III, činnost přízemní dílna o ploše 120 m2. Již na jaře 1896 odstartovala ve firmě Laurin & Klement produkce bicyklů Slavia, velmi kreativní a agilní Václav Klement měl na starost hlavně obchodní záležitosti. V říjnu 1896 zavedl výhodný prodej na splátky, výrobky osobně propagoval, pracoval od pěti hodin ráno do jedenácti večer, jeho manželka Antonie v prvních třech letech podnikání vykonávala veškerou administrativní práci ve firmě.
Václav Klement byl vizionářem, držel prst na tepu doby a společnost L&K pod jeho vedením patřila – i ve světovém měřítku - k průkopníkům moderně koncipovaných „motorových dvoukolek“: 18. listopadu 1899 Klement na Bubenské dráze v Praze představil první dva modely motocyklů Slavia. Osobně je prezentoval i v zahraničí, sám motocykly skvěle ovládal, patřil k úspěšným závodníkům. Připomeňme jeho vítězství v největším závodě motorových vozidel v Rakousko-Uhersku, do vrchu Exelberg u Vídně dne 11. května 1902. Klement byl zároveň manažerem úspěšného mladoboleslavského týmu, spolupracovníka Václava Vondřicha dovedl 25. června 1905 k vítězství na neoficiálním mistrovství světa motocyklů v Dourdanu.
Produkce motocyklů firmy L&K již převažovala nad jízdními koly, jejichž výroba byla v březnu 1905 ukončena. Bylo třeba uvolnit výrobní kapacity, na popud V. Klementa se totiž intenzivně pracovalo na vývoji automobilu vlastní konstrukce, představeném v závěru roku 1905. Přes silné vlastenecké cítění Václav Klement z výrazných osobností cílevědomě budoval úspěšný mezinárodní tým. Angažoval například špičkového německého konstruktéra a závodníka ing. Ottu Hieronima. Pod vedením V. Klementa se mladoboleslavská automobilka stala jedničkou v rámci rakousko-uherské monarchie a úspěšně se etablovala na desítkách zahraničních trhů. Například v roce 1907 připadalo na export téměř 70 % obratu firmy.
Generální ředitel Klement byl všeobecně respektovanou osobností, platil za osobně skromného, zároveň na sebe i své spolupracovníky velmi náročného manažera, současně se silným sociálním cítěním. Ve složitém období první světové války se mu podařilo vyreklamovat zpět do továrny většinu zaměstnanců, kteří byli odvedeni na vojnu. Jím vedená společnost podporovala také rodiny vojáků a akutní nedostatek potravin řešila zajišťováním proviantu pro své osazenstvo.
Kromě vlastní úspěšné závodní kariéry byl Klement také manažerem továrního týmu. Na snímku s Václavem Vondřichem po vítězství v neoficiálním MS v Dourdanu v roce 1905 (Klement stojící uprostřed). | foto: Škoda Auto
Po první světové válce čelil V. Klement ztrátě tradičních exportních trhů i rozpadu monarchie, mimo jiné lukrativní produkcí leteckých motorů. Stabilizaci a další rozvoj firmy po ničivém požáru mladoboleslavské továrny z léta 1924 se v roce 1925 podařilo zajistit vstupem silného strategického partnera, plzeňské společnosti Škoda. Generální rada Klement poté především analyzoval trendy ve světovém automobilovém průmyslu. Poznatky a kontakty získané v roce 1927 během jeho studijní cesty do USA významně napomohly k vybudování moderně řešené mladoboleslavské továrny s pásovou výrobou, ale odrážely se i v moderním vedení propagace. Značka Škoda se na sklonku života svého spoluzakladatele pevně etablovala na pozici největšího výrobce automobilů v Československu.
Václav Klement zemřel 13. srpna 1938, v nedožitých 70 letech. Svého společníka v podnikání a především blízkého přítele Václava Laurina přežil o takřka osm let. Bydleli v Husově ulici č.p. 237 a 208, ob jeden dům, v těsném sousedství se nacházejí také jejich hroby na mladoboleslavském
hřbitově
