Vůz, nazývaný na západě posměšně jako Ivan Willys, už na pohled ukazuje, odkud se pojmenování vzalo. Jeho vývoj však nebyl tak snadný jak se může zdát, sověti ještě tou dobou neměli k dispozici nic jiné než fotky amerického vozu a tak se tradiční postup prosté kopie nedal použít.
Když v prosinci 1940 vyšel v americkém časopise článek o prototypu nového terénního vozu, který vyvíjela automobilka Bantam pro americkou armádu, všimli si jej i ve velitelství Rudé Armády a vydali příkaz ke stavbě podobného vozu. To alespoň tvrdí populární historka o tom, jak vznikl první sovětský terénní vůz. Ve skutečnosti však byli v Moskvě inspirování spíše Fordem Pygmy, jenž už tou dobou obdržel objednávku na 30 tisíc kusů pro americkou armádu. Už 1. února následujícího roku zaslal generál I. P. Tyagunov požadavek na ministerstvo průmyslu, aby do 15. Dubna byl připraven prototype vozu inspirovaného americkým Fordem Pygmy. To si předvolalo vrchního konstruktéra GAZu, V. A. Gracheva, vybavilo jej americkými publikacemi o Fordu Pygmy i Bantamu a přikázali vytvořit podobné vozidlo.
Projekt nazvaný GAZ 64-416 se rozjel 3. února. V zadání bylo několik jasně daných parametrů, které museli u GAZu dodržet. Šlo například o nosnost 400 kg a životnost minimálně 5000 km. Další požadavky byly postupně doplňovány, poslední přišly dokonce až 22. března. Jen pár dní před dokončením prvního prototypu.
Celý vývoj byl dokončen za rekordně krátkou dobu, pouhých 51 dnů od začátku vývoje. To bylo možné zejména díky využití stejného základu jako už vyráběné vozy GAZ 61, MM a M1. Už 12. února byly předloženy první nákresy vozu, prvního března byl vyroben rám a o tři dny později započala stavba samotného vozu. 17. března byla dokončena karoserie a 25. března byl celý vůz připraven, včetně nalakování. Den poté, 26. března 1941, už byl vůz prezentován zadavateli, generálu Tyagunovi.
Vizuálně vůz připomínal americké prototypy. Výřezy místo dveří, jednoduchá hranatá karoserie se sklopným oknem a bez střechy či rezervního kola. Největší rozdíl byl v přední části, s podkovovitou maskou, připomínající starší produkty GAZu. O tom, kde si vůz vzal inspiraci, může být jasno z jména daného prototypu, nazvali jej totiž prostě Pygmy.
Od 15. Do 27. dubna vůz absolvoval armádní testování, při kterém najel pouhých 776 km, z toho 126 km mimo zpevněné cesty, zejména v tajícím sněhu. Finální verdikt armády byl však zdrcující. Vozidlo nevyhovovalo pro nasazení v armádě z důvodů malého dojezdu jen 334 km, přehřívání motoru v terénu, malé brodivosti a nedostatečného úhlu stoupání na mokrém terénu.
To mělo znamenat konec projektu, na konci dubna se však vozu zastal maršál Kulik, podle kterého rudá armáda potřebovala právě takové vozy, jako byl GAZ 64. Navrhoval vyřešit problémy nalezené při testování a stavbu dalších pěti prototypů upravené verze.
V červnu 1941 tak vyjel z továrny GAZ druhý prototyp, s celou řadou změn. Podvozek byl upraven, karosérie kompletně přepracována, na vůz přibyly plátěné dveře a rezervní kolo. Tento prototype měl znovu projít testy, mezitím se však Sovětský Svaz zapojil do války a místo testů přišel rovnou příkaz k sériové výrobě upraveného GAZu 64,ve dvou verzích -velitelské a průzkumné. Ke konci srpna se v Moskvě představily prototypy obou verzí a prošly testováním, načež ihned následovala výroba a zavedení do výzbroje.
Stejně rychle jako vývoj se však odbyla i výroba. Do konce roku 1941 vzniklo 601 kusů, následující rok se už však výroba spustila jen na dva měsíce, kdy vzniklo dalších 67 kusů. V roce 1943 už vznikly jen poslední 3 kusy a tím se kariéra GAZu 64 uzavřela.
Jedním z důvodů minimální produkce byl požadavek na větší množství obrněného GAZ BA-64, jenž ze standardního GAZu 64 částečně vycházel. BA-64 se nakonec stal jedním z nejpočetnějších vozů ve výbavě rudé armády, s produkcí přes 9000 kusů.
Konec GAZu 64 však neznamenal úplný konec program terénního vozu pro rudou armádu. Na základě 64 byla postavena modernizovaná verze 67, s vyšším výkonem, upraveným podvozkem, zesíleným rámem a řadou dalších změn. Stejně jako předchůdce dostal motor o objemu 3.3 litru z GAZu M1, původem od Fordu. Výkon se však zvýšil o 4 koně na 54 koní.
Na rozdíl od svého předchůdce se 67 dostalo výrazně početnějšího nasazení v armádě, a po skončení války i v civilním sektoru. Úspěšně byl vyvážen i do dalších zemí východního bloku a tak se při ukončení výroby v roce 1953 zastavilo číslo vyrobených kusů na 92483.
Plug-in hybridy jsou zajímavým kompromisem mezi elektromobily a spalovacími vozy – z obou světů si berou to dobré. Model DS 7 jsme již testovali a to jak v nejvýkonnější verzi s 360 koňmi, tak opak v podobě naftového provedení v základní výbavě Pallas. Do dnešní recenze dorazila akční zvýhodněná verze Edition France se středně silným plug-in hybridním pohonem. Vyplatí se příplatek 400 tisíc za svižný plug-in hybrid proti naftovému základu?
Trh s novými automobily prošel za poslední roky poměrně turbulentním obdobím. Mizí mnoho tradičních modelů, řeší se emise a pozornost se soustředí na vozy typu SUV či elektromobily. Negativem je všeobecný nárůst cen nových aut a proto je skvělá zpráva, že zde existuje velké množství lehce ojetých automobilů, které jsou často o více, než třetinu levnější a nabízí mnoho prostoru za přijatelnou cenu. Přesně to je případ tohoto šikovně postaveného Mercedesu.
Každé vozidlo, se kterým vyrážíte na pozemní komunikace, musí mít sjednané alespoň nějaké pojištění. To se označuje jako povinné ručení a je klíčovou součástí odpovědného provozování motorového vozidla. Jeho sjednání je nejen zákonnou povinností, ale také ochranou před finančními následky potenciálních škod, proto si ho nezapomeňte sjednat a vybrat si nejen to nejvýhodnější, ale i nejlepší. Jak na to?
Jako žena motoristického novináře jsem si na místě spolujezdce vyslechla už nespočet monologů svého muže, když si nahlas komentoval výhody nebo naopak nedostatky jednotlivých vozů. Takový pohled na auto já bohužel nemám, takže nedokážu říct, kolik má pod kapotou koní nebo o jaký typ hybridu se jedná, ale mám mnoho svých postřehů, které jsem za dobu používání této krásné DS3 vypozorovala. Bude to tedy poněkud netradiční recenze.
Třetí generace modelu Audi Q3 přijíždí po sedmi letech s výrazným technologickým posunem. Nabídne micro-LED světla s desítkami tisíc pixelů, inteligentní páčky pod volantem i umělou inteligenci v infotainmentu. Kromě benzínu a dieselu nabídne také plug-in hybrid s dojezdem 120 km čistě na elektřinu. Do showroomů dorazí letos v říjnu, cena základní verze startuje v Německu na 44 600 eurech.
BMW vypustilo první technické detaily k nové generaci elektromobilu iX3 a nastavilo laťku vysoko. Dojezd přes 800 kilometrů, ultrarychlé nabíjení výkonem 400 kW a zcela nový softwarový mozek s názvem „Srdce radosti“. Premiéru chystá v září na autosalonu IAA.
Tesla rozšiřuje nabídku restylovaných Modelů S a X. Design téměř beze změn, ale dojezd i ceny míří nahoru. Novinkou jsou adaptivní světla, vylepšené odpružení a delší dojezd až 660 kilometrů. Američané si ale připlatí – až o 5 tisíc dolarů (cca 108 tisíc korun) více než dosud.
Tento týden nám do redakční garáže přijela nová generace legendárního Land Cruiseru. Proti předchůdci udělala velký skok kupředu, což je znát hlavně uvnitř. Mezi novinky se však neřadí jen hranatější design a modernější interiér, ale také různé technické vychytávky, které oceníte především v terénu, kde je proti předchůdci schopnější. Dnešní recenze však ukáže i nějaké oblasti, které jsou v novince horší, které to jsou?