Vůz, nazývaný na západě posměšně jako Ivan Willys, už na pohled ukazuje, odkud se pojmenování vzalo. Jeho vývoj však nebyl tak snadný jak se může zdát, sověti ještě tou dobou neměli k dispozici nic jiné než fotky amerického vozu a tak se tradiční postup prosté kopie nedal použít.
Když v prosinci 1940 vyšel v americkém časopise článek o prototypu nového terénního vozu, který vyvíjela automobilka Bantam pro americkou armádu, všimli si jej i ve velitelství Rudé Armády a vydali příkaz ke stavbě podobného vozu. To alespoň tvrdí populární historka o tom, jak vznikl první sovětský terénní vůz. Ve skutečnosti však byli v Moskvě inspirování spíše Fordem Pygmy, jenž už tou dobou obdržel objednávku na 30 tisíc kusů pro americkou armádu. Už 1. února následujícího roku zaslal generál I. P. Tyagunov požadavek na ministerstvo průmyslu, aby do 15. Dubna byl připraven prototype vozu inspirovaného americkým Fordem Pygmy. To si předvolalo vrchního konstruktéra GAZu, V. A. Gracheva, vybavilo jej americkými publikacemi o Fordu Pygmy i Bantamu a přikázali vytvořit podobné vozidlo.
Projekt nazvaný GAZ 64-416 se rozjel 3. února. V zadání bylo několik jasně daných parametrů, které museli u GAZu dodržet. Šlo například o nosnost 400 kg a životnost minimálně 5000 km. Další požadavky byly postupně doplňovány, poslední přišly dokonce až 22. března. Jen pár dní před dokončením prvního prototypu.
Celý vývoj byl dokončen za rekordně krátkou dobu, pouhých 51 dnů od začátku vývoje. To bylo možné zejména díky využití stejného základu jako už vyráběné vozy GAZ 61, MM a M1. Už 12. února byly předloženy první nákresy vozu, prvního března byl vyroben rám a o tři dny později započala stavba samotného vozu. 17. března byla dokončena karoserie a 25. března byl celý vůz připraven, včetně nalakování. Den poté, 26. března 1941, už byl vůz prezentován zadavateli, generálu Tyagunovi.
Vizuálně vůz připomínal americké prototypy. Výřezy místo dveří, jednoduchá hranatá karoserie se sklopným oknem a bez střechy či rezervního kola. Největší rozdíl byl v přední části, s podkovovitou maskou, připomínající starší produkty GAZu. O tom, kde si vůz vzal inspiraci, může být jasno z jména daného prototypu, nazvali jej totiž prostě Pygmy.
Od 15. Do 27. dubna vůz absolvoval armádní testování, při kterém najel pouhých 776 km, z toho 126 km mimo zpevněné cesty, zejména v tajícím sněhu. Finální verdikt armády byl však zdrcující. Vozidlo nevyhovovalo pro nasazení v armádě z důvodů malého dojezdu jen 334 km, přehřívání motoru v terénu, malé brodivosti a nedostatečného úhlu stoupání na mokrém terénu.
To mělo znamenat konec projektu, na konci dubna se však vozu zastal maršál Kulik, podle kterého rudá armáda potřebovala právě takové vozy, jako byl GAZ 64. Navrhoval vyřešit problémy nalezené při testování a stavbu dalších pěti prototypů upravené verze.
V červnu 1941 tak vyjel z továrny GAZ druhý prototyp, s celou řadou změn. Podvozek byl upraven, karosérie kompletně přepracována, na vůz přibyly plátěné dveře a rezervní kolo. Tento prototype měl znovu projít testy, mezitím se však Sovětský Svaz zapojil do války a místo testů přišel rovnou příkaz k sériové výrobě upraveného GAZu 64,ve dvou verzích -velitelské a průzkumné. Ke konci srpna se v Moskvě představily prototypy obou verzí a prošly testováním, načež ihned následovala výroba a zavedení do výzbroje.
Stejně rychle jako vývoj se však odbyla i výroba. Do konce roku 1941 vzniklo 601 kusů, následující rok se už však výroba spustila jen na dva měsíce, kdy vzniklo dalších 67 kusů. V roce 1943 už vznikly jen poslední 3 kusy a tím se kariéra GAZu 64 uzavřela.
Jedním z důvodů minimální produkce byl požadavek na větší množství obrněného GAZ BA-64, jenž ze standardního GAZu 64 částečně vycházel. BA-64 se nakonec stal jedním z nejpočetnějších vozů ve výbavě rudé armády, s produkcí přes 9000 kusů.
Konec GAZu 64 však neznamenal úplný konec program terénního vozu pro rudou armádu. Na základě 64 byla postavena modernizovaná verze 67, s vyšším výkonem, upraveným podvozkem, zesíleným rámem a řadou dalších změn. Stejně jako předchůdce dostal motor o objemu 3.3 litru z GAZu M1, původem od Fordu. Výkon se však zvýšil o 4 koně na 54 koní.
Na rozdíl od svého předchůdce se 67 dostalo výrazně početnějšího nasazení v armádě, a po skončení války i v civilním sektoru. Úspěšně byl vyvážen i do dalších zemí východního bloku a tak se při ukončení výroby v roce 1953 zastavilo číslo vyrobených kusů na 92483.
Facelift populárního korejského crossoveru Kia Sportage přináší kromě kosmetických úprav i technologický skok. Nový infotainment zvládne streamování videa, aktualizace přes internet i platby za parkování. Pod kapotou se objeví výkonnější hybridy s novou automatickou převodovkou a poprvé i plug-in verze s pohonem předních kol.
BMW na prestižním festivalu elegance u jezera Como představilo vůz, který bere dech. Nový model Speedtop navazuje na loňské koncepty a tentokrát nepůjde jen o výstavní kus – limitovaná série 70 vozů s osmiválcem pod kapotou míří do výroby. Design, luxus a výkon v unikátním shooting braku, který si ale běžný smrtelník nekoupí.
Nejmenší model Toyoty dostal to, co u městských vozů nevídáme – silný full-hybridní pohon. Omlazené Aygo X nejen že výrazně posílilo, ale nově nabídne i techniku z větších modelů a lepší výbavu. A to všechno dál vyrábějí čeští dělníci v Kolíně.
Čínský výrobce Zeekr, vlastněný koncernem Geely, odhalil ceny a specifikace nového elektrického SUV Zeekr 7X pro Austrálii i Evropu. Prémiově laděný elektromobil, který vznikl pod taktovkou evropských vývojářů, míří přímo proti Tesle Model Y, Audi Q6 e-tron či BMW iX3. S dojezdem až 870 km, extrémně rychlým nabíjením a výbavou srovnatelnou s luxusní třídou může výrazně zamíchat kartami v segmentu.
Francouzská značka Alpine oficiálně představila svůj první elektrický crossover. Novinka s označením A390 navazuje na loňský koncept a zaujme nejen ostře řezaným designem, ale především technikou: pod kapotou má tři elektromotory, až 470 koní a baterii s kapacitou 89 kWh. Do prodeje půjde koncem roku.
Škoda Auto představila futuristickou vizi legendárního modelu Favorit. Kultovní hatchback z konce osmdesátých let se v nové studii mění na elektrický crossover, který spojuje retro prvky s aktuálními designovými trendy. Projekt vznikl z iniciativy designérů Ljudmila Slavova a Davida Stingla.
Nissan se s novou Microu vydal cestou nejmenšího odporu – převzal Renault 5 E-Tech a přemaloval ho. Výsledek? Elektromobil bez vlastní identity, který selhává v designu i konkurenceschopnosti. Japonci vsadili na špatného koně a přidali vlastní chyby.
Ročně se v Česku prodá na 650 000 ojetých aut. Může se proto zdát, že koupit si ojeté auto není žádný problém. Velký výběr ovšem ještě není zárukou kvality. Nemalé množství prodávaných ojetin skrývá před kupujícím svou historii. K tomu, aby se nechali vlákat do pasti, napomáhá i řada častých chyb, které zájemci při výběru vozu dělají. Které to jsou a čemu se vyhnout?
Každý motorkář, ať už jezdí po městě, okreskách nebo v lehkém terénu, ví, jak snadno může dojít k nečekanému pádu. Někdy stačí kluzká vozovka, jinak postavený stojan nebo prosté zaváhání při manipulaci na místě. A právě v těchto situacích často dochází k poškození některé z nejcitlivějších částí – ovládacích páček.
Toyota udělala revoluční krok. Její nejprodávanější SUV RAV4 bude od modelového roku 2026 k mání výhradně jako hybrid nebo plug-in hybrid. Bez čistě benzínové varianty tak míří ke stovkám tisíc Američanů, kteří si změny ani nemusí všimnout – a přesto začnou jezdit čistěji.
Čínská technologická značka Xiaomi oficiálně představila svůj druhý elektromobil – sportovní SUV YU7. S dojezdem přes 830 kilometrů, výkonem až 681 koní a vzhledem evokujícím Ferrari Purosangue má YU7 ambici stát se vážnou konkurencí Tesly Model Y – alespoň na domácím trhu.
Toyota odhalila šestou generaci svého úspěšného SUV RAV4. Vizuálně navazuje na dosavadní model, ale uvnitř přináší výrazné technologické novinky. Hybrid i plug-in hybrid slibují vyšší výkon, inteligentní využití energie podle trasy v navigaci a posun k softwarově definovanému vozu.