Autoservis v Senátu a prodej aut na Náměstí Republiky? Takto vznikala prodejní a servisní síť Škoda

Po první světové válce, přinášející rozpad tradičních odbytišť, se značka Laurin & Klement výrazně zaměřila na posilování pozic na domácím trhu. V intenzitě budování distribuční a servisní sítě se pochopitelně odrážely propastné rozdíly v ekonomické rozvinutosti jednotlivých regionů Československé republiky, od výrazně průmyslových oblastí Čech, Moravy a Slezska přes tehdy ještě převážně agrární Slovensko po nejméně vyspělou východní část nového státu, Podkarpatskou Rus, nyní součást Ukrajiny.

První výraznou kvalitativní změnu znamenalo v létě 1920 vybudování moderního servisního centra „Elka, výzbroj a opravy automobilů, a.s.“. Do té doby svěřovali zákazníci společnosti L&K větší opravy svých vozidel přímo výrobnímu závodu v Mladé Boleslavi, Elka (název vznikl fonetizací značky L&K) zlepšila dostupnost služeb v největším odbytišti, metropoli Praze. Tato dceřiná společnost automobilky působila v historickém centru města, v jedné polovině Valdštejnské jízdárny. V současné době tento barokní areál využívá Národní galerie a Senát Parlamentu ČR. Kromě oprav zajišťovala Elka také distribuci náhradních dílů, pneumatik či maziv a tehdy ještě málo obvyklý komisní prodej ojetých vozidel.

V polovině 20. let bylo zákazníkům značky k dispozici již 25 prodejních míst, z toho 22 na území současné České republiky, dvě na Slovensku a jedno na Podkarpatské Rusi. Velkorysý rozvoj automobilky, včetně rozšiřování jejího výrobního zázemí a distribuční sítě, umožnila v roce 1925 fúze firmy Laurin & Klement s Akciovou společností, dříve Škodovými závody v Plzni. Obchodní zástupci začali nově nabízet například ekonomické nákladní parovozy Škoda -Sentinel, distribuce a servis luxusních osobních automobilů Škoda Hispano-Suiza byly nadále soustředěny v Plzni.

Nejintenzivnější rozvoj služeb zákazníkům značky Škoda je spojen s přelomem 20. a 30. let, kdy současně došlo k zahájení pásové výroby v nově vybudované moderní mladoboleslavské továrně. Na jaře 1929 bylo v ČSR k dispozici 30 prodejen, o 12 měsíců později již zákazníkům sloužilo 61 tuzemských zastoupení, z nichž 20 nabízelo také opravy vozidel. Pro zajímavost: v roce 1932 hlavní pražská prodejna značky Škoda na náměstí Republiky předala zákazníkům 465 automobilů.

Za řečí čísel jsou skryty zajímavé příběhy konkrétních automobilů Škoda , jejich spokojených zákaznic a zákazníků. Můžeme je rekonstruovat díky pečlivě vedeným dobovým rukopisným záznamům, dochovaným v Archivu Škoda Auto. Například 28. května 1935 byl hlavní pražskou prodejnou předán herečce Olze Scheinpflugové uzavřený dvoudveřový automobil Škoda 418 Popular s motorem číslo 41 955. Byl vyroben 15. května, přičemž známe i detaily zakázky: kód barvy laku „04“ znamená rudohnědou „Maron“, čalounění vzoru „85“ reprezentovalo textilii hnědé barvy. Olga Scheinpflugová podnikla se svým přítelem, spisovatelem Karlem Čapkem tímto vozem v létě 1935 cestu do Alp, po níž je Popular dovezl na svatební obřad. O dvě léta později si umělecká dvojice na stejném místě přebírala vůz vyšší třídy, automobil Škoda Rapid.

Po překonání negativních důsledků světové hospodářské krize, odeznívající až v polovině 30. let, nastoupila značka Škoda s novým výrobním programem cestu na vrchol. V roce 1936 se stala největším domácím výrobcem osobních a užitkových automobilů. Významně se o to zasloužila právě efektivní distribuční a servisní síť. Na samém sklonku prvorepublikové éry, v roce 1938, bylo na území Čech nově registrováno 2749 vozů s okřídleným šípem (54,7 % celkového odbytu značky), na Moravě 977 kusů (19,4 %), v oblasti odtržených tzv. „Sudet“ 749 vozů (14,9 %) a na Slovensku 399 automobilů (7,9 %). Tržní podíl značky Škoda na československém trhu (bez Podkarpatské Rusi) tak dosáhl úctyhodné hodnoty 39,30 %.