Po první světové válce, za globální epidemie Španělské chřipky, mělo zvláště v rozvrácené Evropě absolutní prioritu zásobování potravinami. Dobové „soutěžní“ úspěchy značky Laurin & Klement proto byly spojeny s jejími motorovými pluhy Excelsior, výrazně zvyšujícími produktivitu zemědělství. V roce 1919 zvítězil Excelsior v Senlis u Paříže při soutěži v orbě nad 75 soupeři, o dvě léta později triumfoval v katalánské Lleidě: otevřel tak značce L & K brány k exportu na francouzský, španělský i latinskoamerické trhy.
V poválečné situaci, kdy bylo vlastnictví automobilu spojeno s neúměrně vysokými náklady, patřil k nejpádnějším prodejním argumentům důkaz vysoce nadprůměrné trvanlivosti a nenáročnosti v provozu. Vozy Laurin & Klement ji opakovaně prokázaly svými úspěchy v řadě populárních soutěží spolehlivosti. Například na 2000 kilometrů dlouhé trati vytyčené v červenci 1921 Československým klubem automobilistů dobyl vůz L & K typu So stříbrnou plaketu a verze Se obdržela zvláštní cenu předsedy autoklubu, profesora Otakara Kukuly.
V roce 1921 vznikly z iniciativy legendárního závodníka Saši Kolowrata-Krakowského na bázi dvou starších vozů speciály Laurin & Klement RK/M. Mohutný padesátikoňový čtyřválec OHV o objemu 4713 cm3 /50 k (37 kW), vybavený zdvojeným zapalováním, umožňoval otevřenému vozu dosáhnout rychlosti 125 km/h. Kromě soutěží spolehlivosti zaznamenal úspěch například i v závodu do vrchu Zbraslav-Jíloviště 1922, kde se jezdec František Svoboda umístil čtvrtý ve třídě do 5300 cm3.
Od poloviny 20. let se nákladné závodní speciály již příliš vzdalovaly sériové produkci, v roce 1929 navíc vypukla světová hospodářská krize. Společnost Laurin & Klement / Škoda proto dočasně omezila své angažmá v motoristickém sportu, soustředila se na zavádění progresivních
konstrukčních prvků, efektivní pásové výroby a zlepšování kvality služeb zákazníkům. Nové sportovní trofeje vozů Škoda přinesla 30. léta. Šestiválce Škoda 637, předcházející modelové řadě Superb, se úspěšně zúčastnily závodu 1000 mil československých (1933 a 1934), v ročníku 1935 obsadila Škoda Rapid Six páté místo v celkové klasifikaci.
Na prestižní Rallye Monte Carlo se jen 790 kg těžký roadster Škoda Popular Sport s motorem z většího modelu Rapid umístil na skvělém 2. místě ve třídě do 1500 cm3 . Jízdu z Prahy přes Atény do Monaka přitom posádka Pohl – Hausman absolvovala v lednových mrazech, často po neupravených silnicích. Odměnou byl zisk cenných bodů. V následujícím roce svůj úspěch zopakovala s kupé Škoda Rapid, tentokrát zamířila z Československa na Riviéru po 4134 km dlouhé trase přes sicilské Palermo. Z druhého místa ve třídě na čtvrté Pohla s Hausmanem odsunula penalizace za malé rozměry vnějšího zpětného zrcátka. Česká posádka nevyužila příležitosti k jeho výměně, dala přednost fair play.
Na Rallye Monte Carlo 1937 startovalo kupé Škoda Rapid. Umístilo se čtvrté ve třídě do 1500 cm3 . Snímek z přivítání u pražského Autoklubu. | foto: Škoda Auto
Exportní úspěchy prvorepublikové automobilky Škoda vytvářely podmínky i pro účast zahraničních jezdců v místních motoristických podnicích. Například vítězství v balkánské rallye Bělehrad – Atény 1937 zajistila jugoslávská posádka, ve stejném roce absolvoval již tři roky provozovaný běžný model Popular 8000 kilometrů jihoafrického závodu Nairobi – Johannesburg bez závad. K posílení pozic značky Škoda na jihoamerických trzích výrazně přispělo také nečekané absolutní vítězství Uruguayce Victora Borrata Fabiniho v náročném závodě Mercedes – Montevideo v roce 1938 a jeho druhé místo celkově (první ve třídě) v podniku Montevideo – Melo – Montevideo (1939). Tou dobou však již patřila první československá republika minulosti, sportovní zápolení přerušila druhá světová válka.
