Ještě před koncem sedmdesátých let patřila společnost LIAZ k velice perspektivním společnostem s dlouhou tradicí a bohatými zkušenostmi, které mnozí predikovali zářnou budoucnost. Zanedlouho po změně režimu a otevření trhu však přišla studená sprcha, která se pro LIAZ změnila v noční můru. O návrat do hry se kdysi úspěšný výrobce pokusil ještě pod novým názvem, ovšem i tento pokus skončil bohužel fiaskem. Brzy by se však značka LIAZ znovu mohla objevit. Víc už ale níže.
Historie společnosti LIAZ, neboli Liberecké automobilové závody, se začala oficiálně psát v roce 1951, ačkoliv první roky se jednalo jen o označení výrobních podniků dnešní Škody Auto, tehdy ještě AZNP. Ostatně s mladoboleslavskou automobilkou toho má LIAZka mnoho společného.
Už jen díky svému spojení s městem Liberec se totiž často označuje za nepřímého nástupce automobilky Reichenberger Automobil Fabrik (RAF), kterou v roce 1907 založil v Liberci Johann Liebieg. Produkce automobilky však s nástupem první světové války nedokázala konkurovat společnosti Laurin & Klement, která ji nakonec roku 1912 koupila, výrobu automobilů zastavila a techniku odvezla do Mladé Boleslavi.
Vraťme se ale k LIAZce z padesátých let, kterou tvořili závody v Rýnovicích, Mnichově Hradišti a Liberci. V prvních letech, tedy vlastně až do 70. let, se zde totiž vyrábělo pro Mladou Boleslav - konkrétně šlo o náklaďáky a autobusy Škoda 706 RO i RTO. později se přechází na označení Škoda Liaz.
Začátky společnosti byly poměrně divoké, neboť chyběly zkušenosti. LIAZ se však poměrně rychle odrazil od dna, což skvěle odrážejí čísla vyrobených modelů. Zatímco v roce 1951 závod vyrobil 931 vozidel, v roce 1954 to bylo 4 120 vozidel a v roce 1971 už dokonce 13 600 vozidel ročně.
Tou dobou už LIAZ zaměstnával okolo 11 000 lidí a jeho produkce zahrnovala bohatou paletu užitkových automobilů, včetně sklápěčů, tahačů, atd.. K podniku navíc byly připojovány další závody, v Mělníku, Přerově, Holýšově, Zvolenu a Veľkém Krtíši na jižním Slovensku.
V osmdesátých letech si LIAZka vede víc než dobře a tak už z názvu svých modelů konečně vypouští i označení Škoda. Od začátku roku 1986 jsou navíc LIAZce podřízeny i společnosti Karosa Vysoké Mýto, tradiční výrobce autobusů, nebo podnik Škoda Ostrov, kde se vyrábí trolejbusy. Jen samotných náklaďáků se přitom vyrábí okolo 8 000.
LIAZ navíc úspěšně vyváží své modely i za hranice. Kromě tradičních odběratelů ve východním bloku se LIAZky dostávají i k zájemcům z východní Asie, jižní Ameriky a některých arabských států.
V osmdesátých letech bylo portfolio LIAZky skutečně velmi pestré. Stále se totiž vyráběla Škoda 706 MT (modernizovaný trambus) sloužící k přechodu mezi modely 706 a řadou 100. Vedle toho už se vyráběly modernější vozy řady LIAZ 100, které doplnily modernizované kusy se sklápěcí kabinou označované LIAZ 110. V nabídce byly i sklápěče 150 (4x2), 151 (4x4) a podvozky pro nástavby 111 (4x4) a 122 (6x4). Stále navíc probíhala i výroba těžkého traktoru ŠT-180.
Kromě toho se navíc LIAZka začínala i poměrně často a hlavně úspěšně ukazovat na závodních tratích. Závodní stroje byly vidět na evropském okruhovém mistrovství tahačů a například do Rally Dakar naskočil LIAZ dříve než Tatra a v roce 1988 obsadily československé společnosti první a druhé místo - úspěšnější byl však Karel Loprais za volantem Tatry, který si připsal své první vítězství. Druhé místo však bylo pro LIAZ a jejího řidiče Jiřího Moskalu také úspěchem. Bohužel jedním z posledních.
V devadesátých letech totiž LIAZ čekala studená sprcha. Ačkoliv byla řada 100 stále spolehlivým a schopným pracantem, konkurence ze západu ji válcovala na plné čáře. Lidem z východního bloku totiž slibovala něco nového a nepoznaného. Obrovský úpadek je vidět i na číslech produkce, která v roce 1994 dosahuje necelých 700 kusů techniky.
Záchranné lano hází v roce 1995 společnost Škoda Plzeň, která se během privatizace stává většinovým vlastníkem. Modernizace v podobě řady 200 a 300, které se odehrály v mezidobí, společnosti také nijak výrazně nepomáhají. Posledním pokusem o záchranu se tak stává nová řada 400.
Nový tahač Xena, který byl vyroben za spolupráce Škody a Liazu a nese tak jména obou společností, byl prezentován v roce 1996 na veletrhu v Hannoveru. O pár let později byla představena ještě odvozená sklápěčka pojmenovaná Fox. Ačkoliv byly u obou modelů použity díly i ze starších řad, hlavní díly jako motor, kabina a podvozek jsou zcela nové.
Xena ani Fox však nedokázali vzbudit dostatečný zájem a tak už Škodě nezbývalo mnoho možností. Kromě restrukturalizace a změny názvů na Škoda Liaz dochází i k hledání zahraničních partnerů. O něčem takovém se spekulovalo již na přelomu devadesátých let, ovšem nyní je to poslední možnost na záchranu. Podle některých zdrojů jednala Škoda dokonce i se společnostmi jako Mercedes-Benz, ovšem z toho nakonec sešlo.
V roce 2000 tak Liaz míří do slovenského Holdingu Sipox, který dílo zkázy dokoná. Poslední Liazka, asistenční vozidlo pro dakarský tým závodníka Martina Macíka, je vyrobeno 1. září roku 2003. Tím Liaz definitivně končí. Tedy značka.
Výrobu se totiž pokusila obnovit společnost Tedom, která si k tomu v roce 2006 zřídila značku Tedom Truck - v ní mimochodem figuroval velký milovník Liazek a závodník Martin Macík. Tedom odkupuje jednu z částí bývalých závodů, mototrárnu v Rýnovicích, která se přejmenovala na Jamot a.s.. Navíc Tedom odkupuje i technickou dokumentaci, know how, techniku a práva na výrobu řady 300 a 400.
V následujícím roce se rozjíždí produkce, která však končí debaklem. Ani Tedom Truck nedokáže sehnat pro Liazky dostatečný odběr a místo plánované výroby 5 000 vozidel ročně se jich celkem vyrobí pouze devatenáct. Devět z nich jsou navíc přestavěné Liazky. Ke dni 1.1.2010 tak společnost vstupuje do likvidace.
Milovníci značky LIAZ stále věří v návrat této značky a brzo by se mohli dočkat. Dne 22.12.2017 totiž vznikla akciová společnost LIAZ Trucks, jejímž jediným akcionářem je Czechoslovak Group a.s. Tato společnost, kterou ovládá Jaroslav Strnad, přitom vlastní i 65 % akcií společnosti Tatra Trucks a.s. V budoucnosti bychom se tak mohli dočkat velkého návratu.
Tento týden se podíváme na zoubek zánovní Toyotě ProAce. Jedná se o 7 místnou dodávku v nejvyšší výbavě, která je levnější alternativou k Multivanu či Mercedesu třídy V. Mimo bohatou výbavu nabízí také solidní dynamiku i spotřebu a pořádnou porci praktičnosti. Má smysl sáhnout po starší verzi s nízkým nájezdem nebo se vyplatí připlatit si za zcela nové auto?
Společnost Tesla je podle nově podaných regulačních dokumentů v Číně připravena uvést na trh novou verzi svého Modelu 3. Neoficiálně označovaný jako Model 3+ má elektromobil nabídnout rekordní dojezd až 800 kilometrů podle čínského cyklu CLTC, což by z něj učinilo nejdéle jedoucí vůz značky Tesla. Tento údaj výrazně překonává dosavadní verzi Modelu 3 Long Range AWD, která v Číně dosahuje maximálního dojezdu 713 km.
Plug-in hybridy jsou zajímavým kompromisem mezi elektromobily a spalovacími vozy – z obou světů si berou to dobré. Model DS 7 jsme již testovali a to jak v nejvýkonnější verzi s 360 koňmi, tak opak v podobě naftového provedení v základní výbavě Pallas. Do dnešní recenze dorazila akční zvýhodněná verze Edition France se středně silným plug-in hybridním pohonem. Vyplatí se příplatek 400 tisíc za svižný plug-in hybrid proti naftovému základu?
Trh s novými automobily prošel za poslední roky poměrně turbulentním obdobím. Mizí mnoho tradičních modelů, řeší se emise a pozornost se soustředí na vozy typu SUV či elektromobily. Negativem je všeobecný nárůst cen nových aut a proto je skvělá zpráva, že zde existuje velké množství lehce ojetých automobilů, které jsou často o více, než třetinu levnější a nabízí mnoho prostoru za přijatelnou cenu. Přesně to je případ tohoto šikovně postaveného Mercedesu.
Každé vozidlo, se kterým vyrážíte na pozemní komunikace, musí mít sjednané alespoň nějaké pojištění. To se označuje jako povinné ručení a je klíčovou součástí odpovědného provozování motorového vozidla. Jeho sjednání je nejen zákonnou povinností, ale také ochranou před finančními následky potenciálních škod, proto si ho nezapomeňte sjednat a vybrat si nejen to nejvýhodnější, ale i nejlepší. Jak na to?
Jako žena motoristického novináře jsem si na místě spolujezdce vyslechla už nespočet monologů svého muže, když si nahlas komentoval výhody nebo naopak nedostatky jednotlivých vozů. Takový pohled na auto já bohužel nemám, takže nedokážu říct, kolik má pod kapotou koní nebo o jaký typ hybridu se jedná, ale mám mnoho svých postřehů, které jsem za dobu používání této krásné DS3 vypozorovala. Bude to tedy poněkud netradiční recenze.