Ještě před koncem sedmdesátých let patřila společnost LIAZ k velice perspektivním společnostem s dlouhou tradicí a bohatými zkušenostmi, které mnozí predikovali zářnou budoucnost. Zanedlouho po změně režimu a otevření trhu však přišla studená sprcha, která se pro LIAZ změnila v noční můru. O návrat do hry se kdysi úspěšný výrobce pokusil ještě pod novým názvem, ovšem i tento pokus skončil bohužel fiaskem. Brzy by se však značka LIAZ znovu mohla objevit. Víc už ale níže.
Historie společnosti LIAZ, neboli Liberecké automobilové závody, se začala oficiálně psát v roce 1951, ačkoliv první roky se jednalo jen o označení výrobních podniků dnešní Škody Auto, tehdy ještě AZNP. Ostatně s mladoboleslavskou automobilkou toho má LIAZka mnoho společného.
Už jen díky svému spojení s městem Liberec se totiž často označuje za nepřímého nástupce automobilky Reichenberger Automobil Fabrik (RAF), kterou v roce 1907 založil v Liberci Johann Liebieg. Produkce automobilky však s nástupem první světové války nedokázala konkurovat společnosti Laurin & Klement, která ji nakonec roku 1912 koupila, výrobu automobilů zastavila a techniku odvezla do Mladé Boleslavi.
Vraťme se ale k LIAZce z padesátých let, kterou tvořili závody v Rýnovicích, Mnichově Hradišti a Liberci. V prvních letech, tedy vlastně až do 70. let, se zde totiž vyrábělo pro Mladou Boleslav - konkrétně šlo o náklaďáky a autobusy Škoda 706 RO i RTO. později se přechází na označení Škoda Liaz.
Začátky společnosti byly poměrně divoké, neboť chyběly zkušenosti. LIAZ se však poměrně rychle odrazil od dna, což skvěle odrážejí čísla vyrobených modelů. Zatímco v roce 1951 závod vyrobil 931 vozidel, v roce 1954 to bylo 4 120 vozidel a v roce 1971 už dokonce 13 600 vozidel ročně.
Tou dobou už LIAZ zaměstnával okolo 11 000 lidí a jeho produkce zahrnovala bohatou paletu užitkových automobilů, včetně sklápěčů, tahačů, atd.. K podniku navíc byly připojovány další závody, v Mělníku, Přerově, Holýšově, Zvolenu a Veľkém Krtíši na jižním Slovensku.
V osmdesátých letech si LIAZka vede víc než dobře a tak už z názvu svých modelů konečně vypouští i označení Škoda. Od začátku roku 1986 jsou navíc LIAZce podřízeny i společnosti Karosa Vysoké Mýto, tradiční výrobce autobusů, nebo podnik Škoda Ostrov, kde se vyrábí trolejbusy. Jen samotných náklaďáků se přitom vyrábí okolo 8 000.
LIAZ navíc úspěšně vyváží své modely i za hranice. Kromě tradičních odběratelů ve východním bloku se LIAZky dostávají i k zájemcům z východní Asie, jižní Ameriky a některých arabských států.
V osmdesátých letech bylo portfolio LIAZky skutečně velmi pestré. Stále se totiž vyráběla Škoda 706 MT (modernizovaný trambus) sloužící k přechodu mezi modely 706 a řadou 100. Vedle toho už se vyráběly modernější vozy řady LIAZ 100, které doplnily modernizované kusy se sklápěcí kabinou označované LIAZ 110. V nabídce byly i sklápěče 150 (4x2), 151 (4x4) a podvozky pro nástavby 111 (4x4) a 122 (6x4). Stále navíc probíhala i výroba těžkého traktoru ŠT-180.
Kromě toho se navíc LIAZka začínala i poměrně často a hlavně úspěšně ukazovat na závodních tratích. Závodní stroje byly vidět na evropském okruhovém mistrovství tahačů a například do Rally Dakar naskočil LIAZ dříve než Tatra a v roce 1988 obsadily československé společnosti první a druhé místo - úspěšnější byl však Karel Loprais za volantem Tatry, který si připsal své první vítězství. Druhé místo však bylo pro LIAZ a jejího řidiče Jiřího Moskalu také úspěchem. Bohužel jedním z posledních.
V devadesátých letech totiž LIAZ čekala studená sprcha. Ačkoliv byla řada 100 stále spolehlivým a schopným pracantem, konkurence ze západu ji válcovala na plné čáře. Lidem z východního bloku totiž slibovala něco nového a nepoznaného. Obrovský úpadek je vidět i na číslech produkce, která v roce 1994 dosahuje necelých 700 kusů techniky.
Záchranné lano hází v roce 1995 společnost Škoda Plzeň, která se během privatizace stává většinovým vlastníkem. Modernizace v podobě řady 200 a 300, které se odehrály v mezidobí, společnosti také nijak výrazně nepomáhají. Posledním pokusem o záchranu se tak stává nová řada 400.
Nový tahač Xena, který byl vyroben za spolupráce Škody a Liazu a nese tak jména obou společností, byl prezentován v roce 1996 na veletrhu v Hannoveru. O pár let později byla představena ještě odvozená sklápěčka pojmenovaná Fox. Ačkoliv byly u obou modelů použity díly i ze starších řad, hlavní díly jako motor, kabina a podvozek jsou zcela nové.
Xena ani Fox však nedokázali vzbudit dostatečný zájem a tak už Škodě nezbývalo mnoho možností. Kromě restrukturalizace a změny názvů na Škoda Liaz dochází i k hledání zahraničních partnerů. O něčem takovém se spekulovalo již na přelomu devadesátých let, ovšem nyní je to poslední možnost na záchranu. Podle některých zdrojů jednala Škoda dokonce i se společnostmi jako Mercedes-Benz, ovšem z toho nakonec sešlo.
V roce 2000 tak Liaz míří do slovenského Holdingu Sipox, který dílo zkázy dokoná. Poslední Liazka, asistenční vozidlo pro dakarský tým závodníka Martina Macíka, je vyrobeno 1. září roku 2003. Tím Liaz definitivně končí. Tedy značka.
Výrobu se totiž pokusila obnovit společnost Tedom, která si k tomu v roce 2006 zřídila značku Tedom Truck - v ní mimochodem figuroval velký milovník Liazek a závodník Martin Macík. Tedom odkupuje jednu z částí bývalých závodů, mototrárnu v Rýnovicích, která se přejmenovala na Jamot a.s.. Navíc Tedom odkupuje i technickou dokumentaci, know how, techniku a práva na výrobu řady 300 a 400.
V následujícím roce se rozjíždí produkce, která však končí debaklem. Ani Tedom Truck nedokáže sehnat pro Liazky dostatečný odběr a místo plánované výroby 5 000 vozidel ročně se jich celkem vyrobí pouze devatenáct. Devět z nich jsou navíc přestavěné Liazky. Ke dni 1.1.2010 tak společnost vstupuje do likvidace.
Milovníci značky LIAZ stále věří v návrat této značky a brzo by se mohli dočkat. Dne 22.12.2017 totiž vznikla akciová společnost LIAZ Trucks, jejímž jediným akcionářem je Czechoslovak Group a.s. Tato společnost, kterou ovládá Jaroslav Strnad, přitom vlastní i 65 % akcií společnosti Tatra Trucks a.s. V budoucnosti bychom se tak mohli dočkat velkého návratu.
Čínský výrobce Zeekr, vlastněný koncernem Geely, odhalil ceny a specifikace nového elektrického SUV Zeekr 7X pro Austrálii i Evropu. Prémiově laděný elektromobil, který vznikl pod taktovkou evropských vývojářů, míří přímo proti Tesle Model Y, Audi Q6 e-tron či BMW iX3. S dojezdem až 870 km, extrémně rychlým nabíjením a výbavou srovnatelnou s luxusní třídou může výrazně zamíchat kartami v segmentu.
Francouzská značka Alpine oficiálně představila svůj první elektrický crossover. Novinka s označením A390 navazuje na loňský koncept a zaujme nejen ostře řezaným designem, ale především technikou: pod kapotou má tři elektromotory, až 470 koní a baterii s kapacitou 89 kWh. Do prodeje půjde koncem roku.
Škoda Auto představila futuristickou vizi legendárního modelu Favorit. Kultovní hatchback z konce osmdesátých let se v nové studii mění na elektrický crossover, který spojuje retro prvky s aktuálními designovými trendy. Projekt vznikl z iniciativy designérů Ljudmila Slavova a Davida Stingla.
Nissan se s novou Microu vydal cestou nejmenšího odporu – převzal Renault 5 E-Tech a přemaloval ho. Výsledek? Elektromobil bez vlastní identity, který selhává v designu i konkurenceschopnosti. Japonci vsadili na špatného koně a přidali vlastní chyby.
Ročně se v Česku prodá na 650 000 ojetých aut. Může se proto zdát, že koupit si ojeté auto není žádný problém. Velký výběr ovšem ještě není zárukou kvality. Nemalé množství prodávaných ojetin skrývá před kupujícím svou historii. K tomu, aby se nechali vlákat do pasti, napomáhá i řada častých chyb, které zájemci při výběru vozu dělají. Které to jsou a čemu se vyhnout?
Každý motorkář, ať už jezdí po městě, okreskách nebo v lehkém terénu, ví, jak snadno může dojít k nečekanému pádu. Někdy stačí kluzká vozovka, jinak postavený stojan nebo prosté zaváhání při manipulaci na místě. A právě v těchto situacích často dochází k poškození některé z nejcitlivějších částí – ovládacích páček.
Toyota udělala revoluční krok. Její nejprodávanější SUV RAV4 bude od modelového roku 2026 k mání výhradně jako hybrid nebo plug-in hybrid. Bez čistě benzínové varianty tak míří ke stovkám tisíc Američanů, kteří si změny ani nemusí všimnout – a přesto začnou jezdit čistěji.
Čínská technologická značka Xiaomi oficiálně představila svůj druhý elektromobil – sportovní SUV YU7. S dojezdem přes 830 kilometrů, výkonem až 681 koní a vzhledem evokujícím Ferrari Purosangue má YU7 ambici stát se vážnou konkurencí Tesly Model Y – alespoň na domácím trhu.
Toyota odhalila šestou generaci svého úspěšného SUV RAV4. Vizuálně navazuje na dosavadní model, ale uvnitř přináší výrazné technologické novinky. Hybrid i plug-in hybrid slibují vyšší výkon, inteligentní využití energie podle trasy v navigaci a posun k softwarově definovanému vozu.
Korejská automobilka Kia rozšiřuje svou elektrickou flotilu. Na veletrhu IAA Mobility v Mnichově představí nový model EV5, který se v Evropě začne prodávat začátkem roku 2026. Elektromobil nabídne dojezd až 720 kilometrů a dva typy pohonu.
Americká Tesla se po dramatickém ústupů registrací v Evropě propadla mimo první desítku nejúspěšnějších značek elektromobilů. Její místo zaujal čínský konkurent BYD, který na evropském trhu prudce roste. Vyplývá to z aktuálních dat poradenské společnosti Jato.
Zemský soud v Braunschweigu vynesl rozsudek v jednom z hlavních trestních procesů spojených s emisní aférou Volkswagenu. Čtyři bývalí manažeři byli uznáni vinnými z podvodu, dva z nich dostali nepodmíněné tresty. Verdikt však není pravomocný a soudní dohru skandálu z roku 2015 tak ještě zdaleka neukončuje. Uvedla to agentura DPA.