Japonské automobilky si v posledních dekádách osvojily pohon všech kol natolik, že jejich vozy patří k tomu nejlepšímu na světě. Víte ale, jak vypadalo první vozidlo, které se v Japonsku s tímto pohonem vyrábělo?
Od počátku třicátých let se Japonské císařství roztahovalo na nová území na západ od japonských ostrovů. Kromě Korejského poloostrova už Japonsko kolonizovalo i Mandžusko, region v současné době patřící Číně.
Jedním z poznatků japonské císařské armády ze západních bojišť byla nutnost malého, lehkého a rychlého vozu, schopného pohybovat se nenápadně na bojištích v rámci průzkumných misí. Žádné z vozidel používaných tehdejší armádou, sestávající ze zahraničních strojů a domácích civilních vozidel, však tohoto nebylo schopné. Na základě těchto požadavků v roce 1934 armáda požádala zbrojařskou divizi automobilky Toyota, aby ve spolupráci s Kurogane navrhla a vyráběla vhodné vozidlo.
Tokyu Kurogane, jedna z prvních japonských automobilek, měla v roce 1936 za sebou teprve necelých deset let zkušeností se stavbou nákladních tříkolek a traktorů. Jedním z modelů vyráběných v její Tokijské továrně byla i kopie tříkolky Harley-Davidson Servi-Car.
V roce 1936 tak začala sériová výroba vozu známého jako Typ 95, s logem Kurogane na přídí. To bylo mimochodem psané v japonském písmu Hiragana, což je pro lokální vozy nezvyklé, neboť už od počátku byla v Japonsku z kulturních důvodů pro označování automobilů vyhrazena pouze latinka. Kromě toho se na přídi skvěla i pěticípá hvězda císařské armády, symbolizující květ sakury.
Vůz se vyznačoval malými rozměry, jen 3.38 metrů na délku, s 18“ terénními pneumatikami v každém rohu, s karosérií téměř bez převisů. Ta se nabízela ve třech verzích, jako roadster pro dvě osoby, pick up a phaeton s dvoudveřovou karosérií s jedním párem dveří a stahovatelnou plátěnou střechou. Místa ale roadster ani phaeton příliš nenabídly, kromě dvou předních sedaček se mohl jeden voják posadit i na jednu uprostřed umístěnou sedačku v zadní části kabiny. Stejně tak Typ 95 nedisponoval ani žádnou formou brnění, některé však byly vybaveny kulomety.
Dvouválcový, vzduchem chlazený motor OHV o objemu 1.3 a později 1.4 litru dostával na zadní kola výkon 24 kW (32.6 koně), v případě potřeby se však dala zapojit i přední náprava. Tím se Kurogane Type 95 stal prvním sériově vyráběným osobním vozem s pohonem všech kol. Ten také vozu dodal jeho japonskou přezdívku Yonki, což znamená doslovně „čtyři síly“.
Vzduchem chlazený motor byl vybrán kvůli nedostatku čisté vody na bojištích severovýchodní Asie, a byl umístěn nad diferenciálem přední nápravy, aby byl vůz schopen průjezdů hlubšími brody. Pro lepší schopnosti v terénu byla ve předu rovnoběžníková náprava, vzadu pak listové pružiny.
Přibližně ve stejnou dobu mimochodem japonská armáda dostala k testování i prototyp většího vozu pro využití důstojníky. První Mitsubishi PX33 bylo vyrobeno ještě dva roky před Kurogane a stalo se tak prvním japonským vozem s pohonem 4x4, vyrobily se však nakonec jen čtyři kusy. V roce 1989 se kopie postavená na podvozku Mitsubishi Pajero dokonce zůčastnila a dokončila Rallye Paris Dakar.
Prvního bojového nasazení se Kurogane Type 95 dočkal v květnu 1939, kdy započala bitva u řeky Chalchyn, na území dnešního Mongolska. Tam se japonci setkali s vojsky Sovětského svazu a Mongolska a po čtyřech měsících bojů uznali porážku. Vozy Kurogane se však osvědčily a japonská armáda tak objednávala další. Dohromady bylo v letech 36-44 vyrobeno kolem 4700 kusů, které byly všechny použity ve válce v Tichomoří. Díky malým rozměrům se vozidlo vešlo do vojenského letadla Kokusai Ko-8 a bylo tak občas přepravováno na bojiště.
Po prohrané válce se Tokyu Kurogane zaměřilo na výrobu lehkých náklaďáků a dodávek. V 60. letech se firma stala součástí koncernu Nissan a později byla přejmenována na Nissan Machinery. Ta jako samostatná jednotka v rámci Nissanu vyvíjela až do roku 2006 motory využívané ve vozech Nissan.
V současné době se ví jen o čtyřech dochovaných vozech Kurogane Type 95. Jedno je v muzeu historických vozidel v Moskvě, v původním stavu bez renovace a další vlastní americký Redball Military Transport Club v Pennsylvánii. V Japonsku vlastní jeden kus muzeum automobilů v Ishikawě a druhý byl nalezen teprve v roce 2013 zapomenutý v garáži v Kyóto. Vzhledem ke stavu musel být tento kus z roku 1939 kompletně renovován, což se podařilo za pomoci veřejné sbírky, ve které bylo získáno téměř tři miliony korun. Část dílů potřebných k renovaci byla získána od ruských sběratelů vojenských předmětů a v roce 2016 byl vůz představen veřejnosti.
Když jsem před pár měsíci vybíral auto, které vezmu na dovolenou do italských Alp, tak jsem zvažoval více kandidátů, ale nakonec padla volba na tento Superb. Po cca 1500 km v jednom týdnu se ukázalo, že šlo o vynikající volbu. Proč zrovna jsem si vybral tento model a kolik zvládne tento úsporný fešák ujet kilometrů na jedno natankování?
Cestování vlastním autem po Evropě má své kouzlo, ať už je to svoboda, flexibilita nebo možnost vzít s sebou bez obav i větší zavazadla. Ale co když se za hranicemi něco pokazí? Správné pojištění vám zajistí klidnou dovolenou i v nečekaných situacích. Pojďme si projít, na co byste se měli připravit, než se vydáte na silnici za hranice.
Mercedes-Benz oznámil prudký propad zisku za druhé čtvrtletí letošního roku. Automobilka přiznává, že hlavními důvody jsou dodatečná cla v USA a oslabující prodej v Číně. Kvůli tomu německý výrobce luxusních aut přehodnocuje svůj výhled tržeb na celý rok a očekává jejich výrazný pokles. Informují o tom agentury AFP a Reuters.
S bezpečností dětí na cestách není radno experimentovat. Autosedačka je jedním z nejdůležitějších vybavení pro rodiče a výběr té pravé ovlivní ochranu vašich nejmenších během jízdy. Mezi mnoha značkami, které jsou na trhu autosedaček k mání, vynikají tři z nich – RÖMER, CYBEX a RECARO. Proč jsou mezi rodiči i odborníky v oblasti bezpečnosti tak oblíbené? Čtěte dál!
Elektrifikace postupuje a do měst se kromě velkých SUV začínají tlačit i elektromobily výrazně kompaktnějších rozměrů. Hyundai Inster je jedním z nich – čistě elektrický prcek, který vsází na originální design, užitečnou výbavu a kompaktní rozměry usnadňující městské jízdy. Dokáže však obstát i mimo městské prostředí? A jaká je jeho reálná konkurenceschopnost při ceně, která v našem případě přesáhla hranici 800 tisíc korun?
Tento týden se podíváme na zoubek zánovní Toyotě ProAce. Jedná se o 7 místnou dodávku v nejvyšší výbavě, která je levnější alternativou k Multivanu či Mercedesu třídy V. Mimo bohatou výbavu nabízí také solidní dynamiku i spotřebu a pořádnou porci praktičnosti. Má smysl sáhnout po starší verzi s nízkým nájezdem nebo se vyplatí připlatit si za zcela nové auto?
Společnost Tesla je podle nově podaných regulačních dokumentů v Číně připravena uvést na trh novou verzi svého Modelu 3. Neoficiálně označovaný jako Model 3+ má elektromobil nabídnout rekordní dojezd až 800 kilometrů podle čínského cyklu CLTC, což by z něj učinilo nejdéle jedoucí vůz značky Tesla. Tento údaj výrazně překonává dosavadní verzi Modelu 3 Long Range AWD, která v Číně dosahuje maximálního dojezdu 713 km.
Plug-in hybridy jsou zajímavým kompromisem mezi elektromobily a spalovacími vozy – z obou světů si berou to dobré. Model DS 7 jsme již testovali a to jak v nejvýkonnější verzi s 360 koňmi, tak opak v podobě naftového provedení v základní výbavě Pallas. Do dnešní recenze dorazila akční zvýhodněná verze Edition France se středně silným plug-in hybridním pohonem. Vyplatí se příplatek 400 tisíc za svižný plug-in hybrid proti naftovému základu?