Z pražské garáže mezi nejcennější vozy světa. Delahaye 135 M Cabriolet uchvátil svět

Když jsme procházeli náš oblíbený web BarnFinds, na kterém jsou publikovány různé nálezy veteránů a vzácných automobilů z polorozpadlých garáží a stodol, narazili jsme na článek z roku 2013, který popisuje záchranu jednoho velice cenného, vzácného a hlavně elegantního vozidla. Tím strojem byl právě francouzský Delahaye 135 M Cabriolet s karoserií od karosárny Figoni & Falaschi, který přežil nacisty, komunisty i divoká devadesátá léta. Na jeho stavu se však roky podepsaly.

Máte rádi auta? Hledáme nové lidi do redakce. Napište nám na redakce@autoroad.cz a staňte se naším redaktorem.

Začněme ale na začátku, tedy v roce 1936. Právě v tom roce jistý český podnikatel Adámek navštívil pařížský autosalon, kde spatři vůz Delahaye 135 M Cabriolet s karoserií od společnosti Figoni & Falaschi. Vůz, který byl určen pro indického prince, však padl Adámkovi do oka, a tak si v roce 1937 u vídeňského zastoupení automobilky Hoffman & Hupport objednal ten samý.

Automobilka Delahaye tedy vyrobila šasi s číslem 48666, které následně odeslala do karosárny Figoni et Falaschi. Zde vůz dostal karoserii číslo 676, která byla určena pro model s krátkým rozvorem "Competition Court" nebo "Roadster Grand Sport". Vůz pak dostal velice elegantní světle šedé lakování se sytě červenými doplňky nazvané "gris lumière et rouge foncé."

Adámek před válkou tušil, že vůz by mohl být zabaven, proto ho ukryl. Po válce byl znovu oživen, nicméně v jeho vlastnictví prý zůstal jen krátce. Podle automuzeum.cz byl Adámek v roce 1946 obviněn z kolaborace a jakožto úspěšný český podnikatel německé národnosti byl odsunut do Německa. Automobil však zůstal v Česku a až do šedesátých let měl jezdit po silnicích libereckého kraje, kde byl registrován. Tou dobou se měl vůz také zúčastnit amatérských závodů.

V roce 1969 se však měl stáhnout ze silnic do garáže, kde si ho nový majitel chtěl zrenovovat. Na to však z různých důvodů nikdy nedošlo, a tak vůz stál téměř tři desetiletí částečně rozebraný a padal na něj prach.

Český majitel vozu však věděl, jakou má stroj hodnotu - a to i v rozebraném stavu. Když se ho tedy rozhodl prodat, obrátil se na ty správné lidi. A právě díky nim se informace o vozu dostala i ke známému americkému sběrateli, kterým byl Jacques Harguindeguy. Ten měl na rozhodnutí poměrně krátkou dobu, ovšem i tak se mu povedlo s francouzskými sběrateli ověřit pravost a příběh vozu.

Jeden z francouzských sběratelů měl údajně pronést, že o vozu sice věděl již delší dobu, ovšem majitel za něj chtěl 250 000 dolarů (dnes cca 5,1 mil Kč), což mu přišlo hodně. Navíc panovaly obavy, že by se mohlo jednat o jednu z desítek replik. Tyto obavy se však ukázaly být bezpředmětné. Když se Harguindeguy přijel na vůz podívat, vzal si sebou raději ještě odborníka. Ten okamžitě poznal pravý vůz, na jehož karoserii byly stále viditelné stopy původního laku. Karoserie byla kompletní, pouze chyběly chromované drobnosti a chladič.

Harguindeguy při prohlídce vozu prý řekl jen „Velice vám děkuji" a vůz koupil. Cenu sice neznáme, ale rozhodně nebyla nízká. Ostatně součástí vozu byl i původní motor s výrobním číslem 37, což byla další rarita. Pod kapotou se totiž ukrýval 3.6 litrový řadový šestiválec se třemi karburátory Solex a manuální čtyřstupňovou převodovkou. Výkon se pohyboval okolo 115 koní a maximální rychlost dosahovala 160 km/h.

Koupě vozu však byla jen jedním z mnoha kroků. Tím dalším a neméně náročným bylo dostat vůz, který byl rozebrán na desítky součástí, z České republiky do Kalifornie, kde Harguindeguy bydlel. Tato operace prý vyžadovala řadu poplatků pro české úředníky, přičemž některé prý byly předávány "pod stolem."

Do Kalifornie dorazil vůz v roce 1998 a renovace začala v dubnu 1999. Práce to byla velice náročná, zvláště kvůli omezeným informací o původním stavu a lakování. Restaurátoři se museli probírat starými, rozmazanými a vybledlými fotografiemi. Blok motoru byl navíc ve špatném stavu a bohužel i prasklý, ovšem podařilo se ho zachránit. Renovace si prý vyžádala pořízení dalších tří vozů Delahayes, které posloužily jako dárci dílů.

Vůz se vrátil ze servisu v červenci 2000 a svou premiéru zažil na akci Pebble Beach Concours d’Elegance. Sem byl zcela náhodou přizván i Claude Figoni, syn jednoho ze zakladatelů známé karosárny Figoni et Falaschi. Ten měl to privilegium vidět vůz jako první. 

Harguindeguy nechal vůz po celou dobu ukrytý v přívěsu a poprvé ho vyvezl až v den, kdy se konala soutěž o nejkrásnější automobil. Ve voze s ním seděla i jeho dcera a společně projížděli kolem stovek návštěvníků a porotců, kteří jen nevěřícně zírali. Vzácný Delahaye 135 M Cabriolet s karoserií Figoni & Falaschi v ten den vyhrál nejprestižnější ocenění ve světě veteránů.

Vůz, který přežil druhou světovou válku, řádění komunistů, amatérské závody i desetiletí v pražské garáži, se stal pro mnohé nejhezčím vozem světa a jeho příběh dodnes vzbuzuje emoce. A není se čemu divit, tohle auto je skutečně jedinečné...