Historie prvního škodováckého vozu se však začala psát o několik let dříve. Společnost Laurin & Klement, předchůdce dnešní Škoda Auto, se v průběhu 20. let dostal do spirály nešťastných událostí a prodejních neúspěchů, která vedla až k fúzi se strojírenským podnikem Škodovy závody v Plzni. Od té chvíle se začaly automobily označovat logem Laurin & Klement – Škoda.
Změna přišla až s modelem Škoda Hispano-Siuza, který vycházel z úspěšného modelu H6B Španělsko-francouzské společnosti Hispano-Suiza. Licenci k výrobě tohoto vozu koupila Škoda už v roce 1924, tedy ještě rok před sloučením se společností Laurin & Klement.
A proč právě Hispano-Suiza? Těžko soudit, nicméně automobily této značky se v meziválečné Evropě těšily vysoké popularitě a luxusem, výkonem i cenou často překonávaly i dnešní modlu luxusu, vozy Rolls-Royce.
Vraťme se ale ke Škodě. Výroba modelu Hispano-Suiza probíhala v Plzni i Mladé Boleslavi a mezi lety 1925 až 1929 se vyrobilo rovných 100 kusů. Nejednalo se však o hotové automobily, ale pouze o podvozek s motorem a technikou. Karoserii si totiž zákazníci objednávali na míru u některé z renomovaných karosářských firem, jako byl například Brožík, J. O. Jech a další. Ti pak vozu nejčastěji propůjčovali tvary limuzín, landauletů či kabrioletů.
Jak už asi tušíte, vůz byl na tehdejší poměry extrémně drahý a běžnou produkci svou cenou několikanásobně převyšoval. Jen podvozek s motorem vyšel na cca 140 000 korun, přičemž na několik dalších desítek tisíc vyšla karoserie s doplňky dle zadání. Například prezidentský vůz tak nakonec vyšel na 280 000 korun. Pro srovnání, Praga Piccolo tehdy vyšla na 36 000 korun a Praga Grand včetně karoserie na 130 000 korun.
Vozy Škoda Hispano-Suiza však dokázaly svou cenu snadno obhájit. Ve své době se řadily k nejlepším vozům na světě a svůj obdiv údajně neskrývali ani technici z automobilky Hispano-Suiza, kteří se na licenční kopii přijeli podívat a zhodnotit ji.
Pod kapotou se ukrýval licenční Hispano-Suiza řadový, kapalinou chlazený šestiválec o objemu 6,6 litru, který byl spojen s třístupňovým mechanickým řazením a dosahoval maximálního výkonu až 99,4 kW (135 k). Luxusní limuzína o váze 2,3 až 2,7 tuny tak neměla problém dosahovat rychlostí až 120 - 140 km/h, v závislosti na zvolené karoserii. Těmto číslům však sekundovala i poměrně nepříznivá spotřeba, která dosahovala 20 až 25 litrů na 100 kilometrů.
Na svou dobu se tak jednalo o nadmíru zdařilý automobil, který dodnes řadí většina odborníků k tomu nejlepšímu, co český / československý automobilový průmysl kdy stvořil. Nelze se tak ani divit tomu, že prezidentovi sloužil od května 1926 až do poloviny roku 1935. Ze sta vyrobených kusů se do dnešní doby dochovalo cca 5 kusů a jeden z nich si můžete prohlédnout i v muzeu automobilky Škoda Auto v Mladé Boleslavi.
