11. prosince 1972 se uskutečnila jedna z nejvýznamnějších a také nejodvážnějších výprav v historii lidstva i motorismu. Zhruba 384 400 kilometrů od Země totiž usedli astronauti Gene Cernan a Jack Shmitt do svého lunárního roveru LVR a vydali se na nejdelší a zároveň poslední cestu po Měsíci.
Urazit vzdálenost 35 kilometrů zřejmě není v očích žádného dobrodruha příliš velkou výzvou, zvláště když jste vybaveni dopravním prostředkem, nad kterým si lámaly hlavy nejgeniálnější mozky z celé NASA. V sedmdesátých letech, kdy se poslední výprava s Lunar Roverem konala, však nebylo nikdy nic jisté ani stoprocentní.
I proto se celá výprava, která dohromady trvala 4 hodiny a 26 minut, rozdělila do 3 jednotlivých etap. Během každé z nich nejdříve astronauti dojeli na nejvzdálenější plánovaný bod a poté se postupně vraceli. Tento postup byl zvolen kvůli možnosti návratu v případě poruchy či jakýchkoliv komplikací.
A k těm nakonec opravdu došlo, ale naštěstí ještě předtím, než se astronauti na cestu vypravili. Kladivo astronauta Cernana, které měl zavěšené na obleku, totiž zavadilo svou násadou o blatník roveru a rozbilo ho. Z našeho pohledu se jedná o maličkost, ovšem na Měsíci to znamenalo obrovské přívaly prachu na kombinéze i technice. Cernan se však nedal zahanbit a dal se do oprav za pomoci lepící pásky. Ta však kvůli prachu špatně fungovala, proto nakonec použil kus mapy a vše co bylo v modulu navíc.
S podobně upraveným Roverem pak astronauti procestovali všechny tři naplánované trasy a zpět na Zemi přivezli 90 kilogramů různých vzorků, včetně mapy plné měsíčního prachu, která posloužila jako blatník a dodnes je umístěna v muzeu.
Agentura Nasa, jak upozornil web Jalopnik, pak k výročí této události zveřejnila několik snímků a hlavně mapu, na které je celá výprava znázorněna pomocí trasy nad americkým ostrovem Manhattan. Co se týče trasy na samotném Měsíci, stopy po lunárním vozítku jsou zde údajně patrné dodnes.
A pokud bychom měli k dispozici snímky s ještě vyšším rozlišením, pravděpodobně bychom na Měsíci mohli spatřit i samotný lunární rover, který zde musel zůstat. Díky jeho dálkově ovládané kameře s přenosem obrazu však mohl natočit start lunárního modulu a s tím spojený začátkem úspěšné cesty astronautů domů.
Věděli jste, že čtyřkovou Octavii můžete mít s dvoulitrovým benzínovým motorem o výkonu 150 kW a pohonem 4x4? Že ne? Buďte v klidu, v nabídce je tato motorizace poměrně čerstvě, ale dnes ji pořádně proklepneme. Pokud chcete do Octavie kultivovaný benzínový motor a zároveň příjemnou dynamiku, měli byste tento agregát zvážit. Dvoulitr 2,0 TDI o výkonu 110 kW je „traktoroidní“ motor s tupou reakcí na plyn a vedle patnáctistovky 1,5 TSI o stejném výkonu příliš nedává smysl – rozdíl cca jednoho litru ve spotřebě je zanedbatelný. Dnes testovaný benzínový dvoulitr povznesl Octavii na zcela novou úroveň, co ale spotřeba a cena?
Tento oblíbený městský crossover prošel v loňském roce spolu se Scalou drobnou omlazovací kúrou. Dnes se zaměříme na Kamiq a to hned v nejvyšší výbavě Monte Carlo. Proti svým konkurentům boduje vnitřní prostorností, snadným ovládáním a také nízkou spotřebou. Vše má ovšem svou cenu, která v tomto případě není zrovna nízká. Otázka tedy zní, zda-li není lepší volbou Scala, která je ve stejné výbavě a motorizaci levnější.