Prakticky po celé období 19. století a první polovinu století 20. byla železnice jediným dopravním prostředkem umožňujícím hromadnou dopravu lidí na větší vzdálenosti. K přepravě menšího počtu lidí, či obsluhy železnice, však vznikaly i menší kolejové dopravní prostředky, zvané drezíny. Ty byly dlouho poháněny pouze fyzickou silou, což se však změnilo s rozvojem automobilů.
Když tedy nadešla vhodná doba pořídit motorizované drezíny i pro železnici v Československu, vypsalo ministerstvo dopravy výběrové řízení, které vyhrála Tatrovácká motorová drezína T15, která vycházela z osobního automobilu T11.
Psali jsme
Výroba drezín T15 byla rozdělena na dvě části. V té první byly vyráběny drezíny T15/30, které se vyznačovaly tatrováckým motorem T30 o výkonu 17.6 kW (24 koní). Tato verze byla vyráběna v letech 1932 až 1938. Poté však nastala výrobní přestávka.
Druhá varianta vznikla v roce 1944, tentokrát již s označením Tatra T15/52, které odkazovalo na použití motoru Tatra 52, který disponoval výkonem 22 kW (30 koní). Prvních 12 kusů bylo vyrobeno ještě pro protektorátní železnice a od staršího typu se vzhledově nikterak neodlišovalo.
V poválečném období, konkrétně mezi lety 1947 až 1952, nastala další vlna výroby. Tato vozidla se však již na první pohled odlišovala maskou s žebrováním, která pocházela z osobního vozu Tatra 57.
Všechny tyto vozy disponovaly čtyřmístnou (DM4), nebo šestimístnou (DM6) karoserií, plochým vzduchem chlazeným motorem, převodovkou se dvěma rychlostmi vpřed i vzad, ruční brzdou na přední kola, nožní brzdou na přední kola a speciálním únikovým oknem ve střeše pro případ nehody.
Karoserie Tatrovek byla, jak bylo na tuto dobu zvykem, vyrobena ze dřeva a pokrytá ocelovými plechy. Pokud však došlo k poškození karoserie / při opravě bylo zjištěno její poškození, byly dřevěné karoserie nahrazovány karoseriemi z vozů Wartburg 1000 nebo Škoda 1202 STW.
