Škoda mohla předběhnout Range Rover. Otevřený Yeti ale zůstal jen nesplněným snem

Na ženevském autosalonu 2005 Škodovka poprvé nastínila své budoucí plány se segmentem SUV. Ten byl tehdy teprve na vzestupu a okřídlený šíp proto s uvedením Yetiho do sériové produkce nikterak nespěchal, o čemž svědčí například i čtyřletá prodleva mezi konceptem a sériovým vozem. Zpět ale do roku 2005, který se v Mladé Boleslavi nesl ve znamení zajímavých konceptů. Hned na zářijovém frankfurtském autosalonu totiž klasickou pětidveřovou karosérii doplnil Yeti Cabrio, někdy uváděný i jako Yeti II. Ten měl oproti všem nejbližším konkurentům odnímatelnou střechu (v té době to byla výsada především off-roadů jako Mercedes třídy G nebo Jeep Wrangler), konvenční systém to ale rozhodně nebyl.

Zatímco Evoque nebo i Murano mají podobně jako kterýkoliv jiný kabriolet plátěnou střechu místo té pevné, Škoda v kooperaci s německým Karmannem vyvinula i na dnešní poměry velice unikátní systém. Nad předními sedadly se nacházel pevný střešní díl v bílé barvě, od ochranného oblouku, vycházejícího z B-sloupků, dál byla umístěná plátěná střecha.

K jejímu uchycení byla využita konstrukce bočních oblouků s napínacími prvky. Plátěný díl střechy bylo možné pouze stáhnout nebo úplně vyjmout, oba střešní systémy navíc pracují nezávisle na sobě. To znamená, že Yeti Cabrio je možná přetvořit do několika různých podob.

Tou nejklasičtější je asi kompletně otevřený kabriolet, pocit z něj navíc ještě umocňují bezrámová okna předních dveří a zadní boční okna, které je možné umístit do připravených čalouněných schránek. Druhou možností je stažená nebo kompletně vyjmutá plátěná střecha (v takovém případě se umístí mezi zadní sedadla) a použitá pevná střecha, z auta se tak v případě sklopení dvou zadních sedaček stane plnohodnotný pickup. Funguje to ale i naopak, bílý panel je odejmut a plátěný zůstává na svém místě. Pevná střecha se pak navíc složí napůl a umístí se do speciálního prostoru na dně kufru. Vybrat si tak může skutečně každý. Jak už navíc bylo řečeno, v zadní části jsou dvě místa k sezení, plně zapustitelná do podlahy.

Vzhled vozu má na svědomí někdejší šéfdesigner značky Thomas Ingenlath a na voze je jasně patrné, z jakého jiného konceptu vychází. Na původní koncept ze Ženevy odkazují provedení přední části, A-sloupků nebo klik dveří. V zadní části jsou nová světla a především víko kufru, otevírající se směrem dolů. Mezi přechodem vnitřní části víka v ložnou plochu sice vznikne mezera, Škodou nicméně zakrytá plastem. Toto řešení dokáže vytvořit ložnou plochu o délce téměř dva metry. Výrazným prvkem konceptu je též oranžový lak karosérie.

Kabina se vyznačuje jednoduchostí a několika výraznými, ale navzájem nepřekrývajícími se prvky. Jde především o přístrojový panel se třemi budíky a středovou konzoli s vystouplými výdechy ventilace a mezi nimi lehce zapuštěnou obrazovkou, sloužící jako ovládání hudebního systému mezi sedadly. Ten je vyjímatelný, stejně jako do něj zabudované reproduktory. Středový tunel má v sobě zakomponovanou mezeru, nevadí tak pravé noze řidiče, zároveň hostí též řadicí páku se specifickou manžetou, vyrobenou z elastické textilie. V jakékoliv poloze je tak dokonale vypnutá. Před spolujezdcem je nejen otevíratelná schránka, ale také malá lednička, v letních dnech přijdou chlazené nápoje zkrátka vhod.

Jestli kdy byla výroba otevřené Škody Yeti alespoň zvažována ví dnes asi jen tehdejší vedení automobilky. Faktem zůstává, že o technice automobilu se pouze spekuluje, pravděpodobné je použití pohonu přední nápravy, ale jaký motor ji pohání s jistotou nevíme. Na místo premiéry však auto podle tehdejších informací přijelo po svých, to znamená, že motor se v jeho útrobách nachází. Další historii Škody Yeti už jsme nastínili, v roce 2009 přišla sériová verze, omlazená o čtyři roky později. V příštích dvanácti měsících se očekává příchod druhé generace, kabriolet mezi nabízenými karosériemi ale určitě nebude.