Alfa Romeo 164 - Italská kráska s mnoha přednostmi

Vše začalo na podzimním autosalonu ve Frankfurtu v roce 1987, kde se představila italská kráska se jménem Alfa Romeo 164. Jednalo se o vlastně nejlepšího člena z dané čtveřice (Saab 9000, Lancia Thema a Fiat Croma) a Alfa se lišila doslova vším, a to i základními konstrukčními řešeními.

Cílem při vývoji modelu Alfa Romeo 164 bylo vytvořit sportovní limuzínu, která nabídne nejen dynamický vzhled, vynikající jízdní vlastnosti a dynamiku, ale také špičkový komfortní interiér. Zajímavostí je taktéž fakt, že všechny verze 164ky měly za úkol dosahovat rychlosti minimálně 200 km/h.

Karoserii Alfy 164 navrhoval Enrico Fumia v dílnách studia Pininfarina. To mělo za výsledek, že v aerodynamickém tunelu vůz dosáhl aerodynamického koeficientu odporu vzduchu cx = 0,30. Mohla za to nízká příď, ploché boky i dveře překrývající sloupky B přecházející až do střechy. V porovnání s předchůdcem Alfa Romeo 6 měla 164ka omezen počet bodových svarů  z 6 na 4 tisíce.  Celých 55 % z nich přitom zajišťovali roboti, takže vůz byl zpracován opravdu kvalitně.

Další zajímavostí je, že jelikož italská auta velmi ráda podléhala korozi, více než 60 % prvků karoserie bylo na této Alfě pozinkováno. Dutiny chránila vosková náplň, podvozek a podběhy kol byly pro změnu chráněny nástřikem vrstvy PVC. Motor byl usazen spolu s prvky závěsů předních kol v samostatném pomocném rámu, což přineslo lehčí výrobu a taktéž snížení hluku v prostoru pro posádku.

Top verze

Vrcholným provedením modelu 164 se nejprve stala verze s třílitrovým vidlicovým šestiválcem s hutným zvukem, výkonem 192 koní a točivým momentem 261 Nm. Pak se do nabídky dostal i dvoulitrový přeplňovaný šestiválec s výkonem 200 koní, který se ve spojení s pohonem 4x4 pro změnu montoval do verze Quadrifoglio Verde (QV). V roce 1992 přišel facelift vozu, s nímž přišel i třílitrový šestiválec o výkonu 232 koní. Současně s tím omlazená verze dostala přívlastek Super.

V roce 1997 ale přišel defitinitivní konec výroby tohoto prestižního sedanu. Po něm se na trhu objevil nástupce se jmenovkou 166, který ale moc krásy nepobral a celkově byl dost kontroverzní. A jakou vlastně měla Alfa 164 výbavu? O dnes tak populárních příplatcích se u ní už od začátku moc neuvažovalo. V základu jste tak dostali elektricky ovládaná všechna okna, centrální zamykání, elektricky nastavitelná zpětná zrcátka, imobilizér, dvěma směry nastavitelný volant a nebo systém ABS.

Závodní verze, která zněla jak Formule 1

V roce 1988 se představila závodní verze Alfa Romeo 164 Pro-Car s motorem uprostřed. Ta se měla účastnit doprovodných závodů hlavního šampionátu Formule 1, ale díky nedostatku financí se nakonec z toho auta stala pouhá velmi rychlá rarita. Pod jeho kapotou se nacházel 3,5-litrový benzínový desetiválec s výkonem 620 koní při 13.300 otáčkách za minutu a 380 Nm točivého momentu při 9500 otáčkách za minutu. Vůz vážil pouze 750 kg a verze 164 Pro-Car dosáhla maximální rychlosti 340 km / h.