Praví Alfisti moc dobře znají vůz vyšší střední třídy s názvem 164. Ten byl součástí rozvinutého projektu „Tipo 4“ a vznikl ze společného záměru koncernu Fiat a automobilek Saab, Lancia a Alfa Romeo. Jednotlivé značky ale stavěly svá auta naprosto rozdílně, takže defacto z jednoho projektu vznikly hned čtyři dodnes výjimečné automobily.
Vše začalo na podzimním autosalonu ve Frankfurtu v roce 1987, kde se představila italská kráska se jménem Alfa Romeo 164. Jednalo se o vlastně nejlepšího člena z dané čtveřice (Saab 9000, Lancia Thema a Fiat Croma) a Alfa se lišila doslova vším, a to i základními konstrukčními řešeními.
Cílem při vývoji modelu Alfa Romeo 164 bylo vytvořit sportovní limuzínu, která nabídne nejen dynamický vzhled, vynikající jízdní vlastnosti a dynamiku, ale také špičkový komfortní interiér. Zajímavostí je taktéž fakt, že všechny verze 164ky měly za úkol dosahovat rychlosti minimálně 200 km/h.
Karoserii Alfy 164 navrhoval Enrico Fumia v dílnách studia Pininfarina. To mělo za výsledek, že v aerodynamickém tunelu vůz dosáhl aerodynamického koeficientu odporu vzduchu cx = 0,30. Mohla za to nízká příď, ploché boky i dveře překrývající sloupky B přecházející až do střechy. V porovnání s předchůdcem Alfa Romeo 6 měla 164ka omezen počet bodových svarů z 6 na 4 tisíce. Celých 55 % z nich přitom zajišťovali roboti, takže vůz byl zpracován opravdu kvalitně.
Další zajímavostí je, že jelikož italská auta velmi ráda podléhala korozi, více než 60 % prvků karoserie bylo na této Alfě pozinkováno. Dutiny chránila vosková náplň, podvozek a podběhy kol byly pro změnu chráněny nástřikem vrstvy PVC. Motor byl usazen spolu s prvky závěsů předních kol v samostatném pomocném rámu, což přineslo lehčí výrobu a taktéž snížení hluku v prostoru pro posádku.
Top verze
Vrcholným provedením modelu 164 se nejprve stala verze s třílitrovým vidlicovým šestiválcem s hutným zvukem, výkonem 192 koní a točivým momentem 261 Nm. Pak se do nabídky dostal i dvoulitrový přeplňovaný šestiválec s výkonem 200 koní, který se ve spojení s pohonem 4x4 pro změnu montoval do verze Quadrifoglio Verde (QV). V roce 1992 přišel facelift vozu, s nímž přišel i třílitrový šestiválec o výkonu 232 koní. Současně s tím omlazená verze dostala přívlastek Super.
V roce 1997 ale přišel defitinitivní konec výroby tohoto prestižního sedanu. Po něm se na trhu objevil nástupce se jmenovkou 166, který ale moc krásy nepobral a celkově byl dost kontroverzní. A jakou vlastně měla Alfa 164 výbavu? O dnes tak populárních příplatcích se u ní už od začátku moc neuvažovalo. V základu jste tak dostali elektricky ovládaná všechna okna, centrální zamykání, elektricky nastavitelná zpětná zrcátka, imobilizér, dvěma směry nastavitelný volant a nebo systém ABS.
Závodní verze, která zněla jak Formule 1
V roce 1988 se představila závodní verze Alfa Romeo 164 Pro-Car s motorem uprostřed. Ta se měla účastnit doprovodných závodů hlavního šampionátu Formule 1, ale díky nedostatku financí se nakonec z toho auta stala pouhá velmi rychlá rarita. Pod jeho kapotou se nacházel 3,5-litrový benzínový desetiválec s výkonem 620 koní při 13.300 otáčkách za minutu a 380 Nm točivého momentu při 9500 otáčkách za minutu. Vůz vážil pouze 750 kg a verze 164 Pro-Car dosáhla maximální rychlosti 340 km / h.
Mladoboleslavská automobilka Škoda Auto představila světu svůj nejnovější crossover, Škoda Epiq. Nejdostupnější elektrické auto značky se dosud ukazovalo pouze jako designová studie, nyní se ale Epiq představil v Mnichově po boku dalších koncernových kompaktních crossoverů koncernu Volkswagen. Přestože detaily ohledně výbavy a cen zůstávají tajemstvím, víme, že cena by měla začínat na částce kolem 600 000 Kč. Sériová výroba započne už příští rok.
Minulý týden nám dělalo společnost velice příjemné SUV, které skvěle vypadá, výborně jezdí, má rozumný nájezd kilometrů a nestojí majlant. Potěší především řidiče, kteří si potrpí na špičkovou ergonomii, nízkou spotřebu a velmi dobré jízdní vlastnosti. Má to vůbec nějaký háček?
Kodiaq druhé generace už nějaký čas brázdí české silnice a tak se na trhu s ojetými vozy začaly objevovat první vlaštovky. Jednu takovou jsme si v nejnižší výbavě Selection vybrali do naší dnešní recenze. Jedná se o roční auto z Mototechny s nájezdem necelých 27 tisíc kilometrů za 940 tisíc, což je proti ceně nového vozu aktuálně úspora přes 250 tisíc korun. Má to nějaký háček?
Do dnešní recenze dorazil Elroq, který si v prodejích vede od uvedení na trh velmi dobře. Většinou testujeme auta v nejvyšších výbavách, ale tentokrát jsme záměrně do testu vzali co možná nejlevnější provedení, abychom zjistili, zda-li základní verze v testu obstojí.
Sháníte-li ojeté SUV se silným motorem, tak máte v nabídce sekundárního trhu s auty rozhodně z čeho vybírat. Mnoho lidí má rozpočet na rodinné SUV přibližně milion korun, což na nového Kodiaqa nestačí, na prémiové značky už vůbec ne. Dnešní recenze se podívá na zoubek 6 let staré Audi Q7, kterou za milion pořídíte. To je mimochodem podobná částka, za jakou koupíte modernizovaný Kodiaq RS první generace – co je lepší volba?
Čtyřková Octavia se po pěti letech dočkala faceliftu v rámci kterého přišlo několik inovací. Důležité ovšem je, že byl zachován charakter vozu, který si stále drží velice dobrou kombinaci praktičnosti a zábavy za volantem. Jedná se o nejsilnější Octavii, která kdy vznikla. Měli byste si ji koupit nebo se vyplatí porozhlédnout u sourozenecké Cupry, která nabízí ještě podstatně silnější exempláře?