První „britský knedlík“ s plátěnou střechou vznikl už před čtvrt stoletím a možná trochu překvapivě se vůbec nejedná o výmysl vedení značky, tehdy ještě patřící pod Rover. Nápad vzešel od německého dealerství v Kappelrodecku, kde zkrátka běžnému hatchbacku uřízli střechu, dali výztuhy do dveřních prahů a doprostřed karosérie nainstalovali bezpečnostní oblouk na její vyztužení.
Jelikož ale byla konverze velice kvalitní, dostala se až k vedoucím Roveru, kteří rozhodli, že série 75 těchto automobilů bude nabídnuta také britským zákazníkům. Ti si otevřené Mini rychle oblíbili a automobilka proto rozhodla o sériové výrobě nové karosářské varianty.
Její premiéra proběhla v říjnu 1992 na autosalonu v Birminghamu, přičemž k zákazníkům se první kousky dostaly v červenci o rok později. Pod kapotou Cooperu Cabrio se objevila zážehová třináctistovka o výkonu 63 koní, která s autem dokázala slušně zacvičit.
Vedle plátěné střechy, jež byla za příplatek plně elektricky ovládaná, se model dále odlišoval přepracovanými nárazníky vpředu i vzadu, vytaženými blatníky, nástavci prahů, chromovanými rámečky předních světlometů nebo hlavicí řadicí páky z kořenového dřeva. Paleta laků zahrnovala červenou Nightfire, zelenou British Racing a modrou Carribbean.
Výroba probíhala v závodě v Longbridge až do srpna 1996, přičemž za necelé čtyři roky stihlo Mini vyprodukovat 1081 otevřených Cooperů.
Podruhé se Mini s plátěnou střechou objevilo na ženevském autosalonu v roce 2004, tehdy už plně vyvinuté pod taktovkou BMW. Vidět to bylo nejen na designu, ale také na použité technice a celkové kvalitě auta, kterou však výrobce samozřejmě nezapomněl vyjádřit vyšší cenou.
Přesto si ale Mini Cabrio s elektrohydraulicky ovládanou plátěnou střechou ve verzích One, Cooper a Cooper S dokázalo za pět let najít na 164 000 spokojených zákazníků. Ti jistě ocenili rovněž vysokou praktičnost, vyjádřenou dolů se otevírajícím víkem kufru, sklopitelnými zadními sedadly nebo funkcí Easy Load.
V roce 2009, přesně v době oslavy padesáti let značky, se na trhu objevil kabriolet ve značně zmodernizované podobě. Ta nezahrnovala jen upravený design, ale také přepracovanou plátěnou střechu s vyhřívaným zadním oknem a vyšší bezpečností standardy včetně ochrany proti převrácení.
Pod kapotou mohl být vůbec poprvé také naftový motor (Cooper D a Cooper SD), sportovně založené řidiče potěšila verze John Cooper Works s přitvrzeným podvozkem, 211koňovým přeplňovaným čtyřválcem a samosvorným diferenciálem. Výroba skončila letos v létě.
Čtvrtá generace se světu představila poprvé na letošním tokijském autosalonu. Auto si sice zachovalo plátěnou stahovací střechu, která je už od základu ovládána pouze elektricky, ale díky nárůstu rozměrů už pomalu začíná ztrácet kouzlo původního kapesního modelu. Samozřejmostí je použití nejmodernějších prvků jako full-LED světel, dvouzónové klimatizace s automatickým regulováním teploty se staženou střechou, head-up displeje nebo multimediálního systému.
Pod kabátkem se stále se zvětšujícími zadními světly najdeme zcela novou platformu UKL s pohonem předních kol. Zatím je novinka v nabídce jako Cooper, Cooper S a Cooper D, už jen díky optickému paketu JCW je ale jasné, že i na „supersportovní“ verzi dojde. Cena v přepočtu startuje na necelý sedmi stech tisících.
Samostatnou kapitolou se v roce 2012 stala puristická dvoumístná verze Roadster, která doplnila podobně koncipované Coupé. Nabídka verzí kopírovala z větší části běžné Cabrio, když zahrnovala Cooper, Cooper S, Cooper SD a JCW. Pohon předních kol i nabídka šestistupňové manuální nebo automatické převodovky rovněž zůstala. I díky vysoké ceně ale poptávka nebyla tak silná a Roadster skončil letos na jaře bez nástupce.
