Christian von Koenigsegg stojí se svým týmem za několika unikátními super- i hypersporty. Příběh jeho automobilky se však začal psát již v roce 1994, kdy se stalo cílem vyrobit minimalistický, čistý a smysl dávající sporťák s trochou „švédského“ koření. A tak vznikl model CC, inspirovaný Ferrari F40 nebo McLarenem F1.
Aby se vůbec potencionální zákazníci začali o nový švédský supersport zajímat, použil Koenigsegg několik do té doby unikátních prvků. Například odnímatelnou střechu šlo pohodlně uložit do kufru, auto navíc vypadalo stejně dobře s ní i bez ní. Podlahová plošina byla vyztužena karbonem, zatímco karosérie z kompozitních materiálů byla uložena na prostorovém rámu s chrom-molybdenovými trubkami.
Sériové modely švédského výrobce dnes využívají karbonového monokoku, první prototyp však dostal monokok z oceli. Pod kapotou se objevil 4.2litrový osmiválec Audi v kombinaci s manuální šestistupňovou převodovkou, což měla být předzvěst nikdy nezapočaté spolupráce s německou automobilkou.
Ačkoliv původní plány počítaly s představením hotového prototypu již v roce 1995, kvůli nespokojenosti s podobou zmenšených modelů se tak stalo až o rok později při setkání na švédském okruhu Anderstorp. Tehdejší podoba auta měla stříbrný lak, kola BBS s unikátními středy a ještě konvenční otevírání dveří. Za volant usedl Rickard Rydel, který si údajně velmi pochvaloval jízdní vlastnosti a výkon modelu CC.
Po vcelku úspěšné prezentaci se auto vrátilo zpět do Koenigseggových dílen, kde dostalo pilotní specifikaci dnes již legendárního dveřního mechanismu švédského výrobce. Přestavba byla samozřejmě dělána ručně a došlo při ní k poškození stříbrného laku. Proto má CC na většině fotek černou barvu. Ale ani ta nebyla Christianu von Koenigseggovi příliš po chuti, především kvůli četnosti, s jakou se na konkurenčních supersportech vyskytovala. Volba tedy padla na ohnivě oranžovou, kterou dokázalo nabídnout Volvo. Majitel nově vznikající automobilky však byl v době lakování na služební cestě a přesný odstín tedy s lakýrníkem domlouval po telefonu. A to nebyl ten nejšťastnější nápad. Když se totiž Koenigsegg vrátil, zjistil, že představy o oranžové se zásadně liší a auto místo ní dostalo světle hnědý lak, který mu vydržel dodnes.
Ve sbírce švédského malosériového výrobce už dnes úplně první auto se štítem ve znaku nenajdete. Nachází se totiž asi 200 kilometrů jihovýchodně od Stockholmu v městečku Motala, kde je automobilové muzeum. Do továrny se ale prototyp čas od času vrátí, například na focení se svými následovníky. Další auto totiž Koenigsegg představil až na pařížském autosalonu v roce 2000, přičemž se jednalo opět o prototyp s označením CC. Tentokrát už ale byl mnohem blíže „sériovému“ modelu CC8S, jehož první exemplář opustil brány továrny o dva roky později.
V pokračování našeho dlouhodobého testu se vrhneme na to, jak „čtyřka“ po faceliftu jezdí a zda-li je motor důstojnou volbou do takto charismatického vozu s krásným interiérem. Nechybí ani nějaké ty vady na kráse a finální hodnocení.
Praha zpřísnila pravidla parkování pro elektromobily a plug‑in hybridy. Zvýhodnění zůstává pouze rezidentům s čistě elektrickým nebo vodíkovým pohonem, zatímco ostatní – včetně firem a živnostníků bez pražského sídla – platí plnou cenu i za svá elektrická vozidla. Parkování i dobíjení však mohou firmy vyřídit jedinou Energokartou v aplikaci, která zároveň umožňuje plug‑in hybridům pohodlně zaplatit i tankování.
DS Automobiles patří mezi značky, které se nebojí jít vlastní cestou. Místo honby za objemy sází na emoce, design a francouzskou eleganci. Model DS 4 byl toho dobrým důkazem – stylový hatchback s prémiovými ambicemi, který se snažil nabídnout alternativu k německé konkurenci. Nyní přichází jeho modernizovaná verze, nově pojmenovaná DS N°4, a spolu s ní i zajímavý paradox - auto je v zásadě stejné, ale levnější než kdy dřív.
Na lyžování do Alp jezdí kde kdo. My jsme si pro zimní dovolenou vybrali český rodinný ideál v podobě nové Škody Kodiaq. Jeli jsme ve 4 lidech do přibližně 400 km vzdáleného Rakouska. Bohužel sněhu příliš nebylo, takže jsme neměli prostor otestovat pohon všech kol. S jakou spotřebou to plně naložený Kodiaq zvládl?