Česká značka Wikov byla tak trochu exotem na tuzemském automobilovém kolbišti. Vznikla spojení dvou tradičních firem, Wichterle a Kovařík, proto Wikov. Obě tyto společnosti vyráběly zemědělské stroje a byly si konkurenty. Za první světové války se však sblížily a fúze nastala těsně po vzniku samostatné republiky, v prosinci 1918.
Automobily nebyly v žádném případě hlavní náplní výroby, tou byly stále zemědělské stroje, Nápad vyrábět auta vznikl až později a první auto z továrny vyjelo v roce 1925. Prvním vozem byl model 7/28. Tedy, abych byl přesnější, firma už v té době několik let experimentovala s různými prototypy, ty ale byly vyrobeny jen v počtu jednotek kusů. Wikov nikdy neprováděl hromadnou výrobu, ani modelů 7/28 se nevyrobilo mnoho. Měly velmi pokročilou konstrukci, která ale byla důvodem vysoké ceny. Vyrobilo se tak nakonec jen 280 těchto vozů.
Následoval o chlup vydařenější model 35 z roku 1932. I on byl technicky na vrcholu své doby, motoricky vycházel ze staršího modelu, přinesl ale velmi inovativní prvek v podobě aerodynamiky. Byť se to nezdá, na krabicoidní karoserii najdeme několik prvků, které mají usnadnit obtékání vzduchu, zejména jde o blatníky. Ani tento vůz neznamenal výrazný prodejní úspěch, bylo jich za tři roky vyrobeno jen 150. Zajímavostí je, že tento vůz již byl vybaven volantem na levé straně, jak jej známe dnes, přestože strany provozu byly změněny až o několik let později. Již ve 30. letech se totiž o změně uvažovalo, proto se Wikov přizpůsobil.
Na podvozku modelu 35 také vznikl jistě nejzajímavější vůz továrny. Wikov Kapka byl prvním aerodynamickým vozem vyráběným u nás a jedním z prvních vůbec. Za celou dobu se ale vyrobily jen tři kusy (některé prameny udávají až 6). Neúspěch je možné hledat hned v několika faktorech. Design byl na tehdejší dobu přece jenom příliš progresivní, aerodynamika stále nebyla nikterak úchvatná (nebyl zakryt podvozek) a především, aerodynamická úspora se nijak neprojevila na jízdních vlastnostech. Přidané aerodynamické štíty totiž přidaly více než metrák na hmotnosti. Zajímavé je, že design vycházel z tehdy platné představy o kapce, která byla trochu jiná než dnes.
V roce 1934 se na výrobní linky dostal Wikov 40. Tento vůz vyráběný v paletě karoserií, jak bylo tehdy zvykem, dostal posílený motor a byl ještě luxusnější než starší model 35. Za tři roky výroby jich bylo vyrobeno 330.
Za pozornost stojí také Wikov 70. Mělo jít o nejluxusnější model v nabídce, pro pohon byly použity dvě jednotky z modelu 35, které daly dohromady osmiválec o objemu 3,5 litru a výkonu 70 koní. Luxusní karoserie byla sice zajímavým lákadlem, ale výroba skončila absolutním neúspěchem. Roku 1933 bylo vyrobeno jen několik kusů.
Wikov to zkoušel i z druhé strany. Model Wikov Baby měl zaútočit proti nejlevnějším vozům tehdejší doby, jeho výroba ale nakonec vůbec nezačala.
Firma Wikov byla v automobilové výrobě takovým Járou Cimrmanem, prionýrem slepých uliček. Na trhu se nikdy neprosadila, přesto jsou veterány této značky dnes mimořádně ceněným zbožím. I proto, že osobních Wikovů se sumárně vyrobilo jen asi osm set. Navíc vzniklo ještě něco přes sto nákladních vozidel.
Pro Wikov byla automobilová výroba jen tak navíc, hlavní byla výroba zemědělských strojů, kam se značka i vrátila. Po druhé světové válce byla společnost znárodněna a stal se z ní Agrostroj Prostějov. Dnes je v konkurzu.
