Je tomu už 60 let co z dílen Volkswagenu vyjela první dodávka, ve své době Volkswagen Typ 2, dnes již tradičně Transporter.
Psal se rok 1945. Německo bylo zničené prohranou válkou, ale na konferencích po celém světě se již politici dohadovali, jak pomoct dříve nacistickému státu s hospodářskou a demokratickou obnovou.
V témže roce se v továrně ve Wolfsburgu rozjela produkce lidového vozítka, Volkswagenu Type 1. Bylo to možné, protože tento dnes již legendární vůz navrhl Ferdinand Porsche ještě před válkou. Ostatně, šlo o jeden z taháků Hitlera, který slíbil, že pokud Německo zvítězí, dostane Brouka, tehdy ještě pojmenovaného jako KdF, každá rodina.
Během války z linky sjížděly vojenské vozy od Brouka odvozené, po válce ale už nic nebránilo obnovení výroby v dnes jedné z největších automobilek světa.
Když v roce 1946 přijel do Wolfsburgu, sídla Volkswagenu, holandský dealer, aby si prohlédl nový vůz a objednal jej do své prodejny, zaujaly ho pomocné stroje v továrně odvozené právě od Brouka. Načrtl proto karoserii vozu stojícího na podvozku malého Brouka a v roce 1950 vyjely z továrny první sériové vozy s označením Type 2. První předchůdce dnešního Transporteru.
Dnes už si asi nedokážeme představit, že tato dodávka měla motor ukrytý vzadu, podobně jako Brouk. Byl tak pod ložnou plochou a přístup k němu nebyl zrovna snadný.
Když už jsme u motoru, tak ten byl vzduchem chlazený, měl objem 1,1 litru a výkon 24 koní. Ten se postupně spolu s objemem navyšoval až na 52 koní z motoru o objemu 1,5 litru.
První generace Transporteru, kterou dnes označujeme T1, takto ale Volkswagen svůj vůz pojmenoval až zpětně v roce 1990, se vyráběla od roku 1950 do roku 1967, v Brazílii vydržela dokonce o osm let déle. Byla vystřídána generací druhou, která byla v prodeji v Evropě až do roku 1979 a v Brazílii se vyrábí dodnes. Šlo jen o pozměněný a modernizovaný klasický Typ 2, který jednoznačně poznáte posle neděleného předního skla.
Po skončení výroby generace T2 v Evropě se objevila generace T3, kterou je možné na silnicích občas potkat dodnes. Přinesla modernější, tedy hranatější design - a to zvláště po faceliftu.
Stále ale zůstala zachována původní konstrukce s motorem uloženým pod podlahou ložné plochy, jen v průběhu času se změnil způsob chlazení, které je realizováno kapalinou.
Teprve roku 1990se na trhu objevil Transporter T4, dodávka jak ji známe dnes. Měla motor vepředu a dodnes jich jezdí mraky. Nic na tom nezměnil ani přichod zatím poslední, páté generace v roce 2003, která před nedávnou dobou prodělala malý facelift.
Nové BMW třídy 5 je klasickým reprezentantem vyšší střední třídy. Ačkoliv na nejnovější generaci stále nahlížím pohledem, že se jedná o nedávno představenou novinku, čas neúprosně letí a od zahájení prodeje utekly už tři roky. Začíná se tedy objevovat i na sekundárním trhu mezi zánovními vozy. Jeden takový kus jsme si vybrali do dnešní recenze a to především proto, že stojí téměř stejně, jako zánovní Superb čtvrté generace.
Segment ostrých hatchbacků neboli „hot-hatchů“ mám velice rád. Jedná se o dostupné vozy s levným servisem, které řidiče baví při každé jízdě a zároveň se s nimi dá jezdit i každý den po městě. V posledních letech jsou bohužel téměř vyhynulým druhem – mluvím například o hravé Fiestě ST, precizním Hyundai I20 N, ale i o Renaultu Clio RS, Peugeotu 208 GTI či VW Polo GTI. Je nová Škoda Fabia 130 autem, které zaujalo místo po těchto legendách?