Superauto je auto založené na extrémech, musí mít výkon, sílu a moderní technologii a to vše zabaleno v přitažlivém kabátě. Přesně takové bylo Lamborgnini Miura.
Miura se poprvé představila veřejnosti v roce 1965 na turínské přehlídce, šlo pouze o podvozkovou formu z děrované oceli pro nízkou hmotnost a V12 motorem uloženým nad převodovkou před zadními koly. Ten přitahoval takovou pozornost, že byl vzápětí o dokončení projekt požádán Bertone, ten ušil doslova kabát na míru. O rok později byla Miura hotova a představena na ženevském autosalóně.
Zatímco prostřední průřez vozidla byl tvořen z ocelového rámu, přední a zadní části jsou z hliníku. Až po 125 prodaných kusů bylo třeba provézt změnu na podvozku, nosný rám přibral na tloušťce a to zamezilo kroucení auta, a to jak při prudké akceleraci, tak průjezdy zatáčkou. Dvoumístné kupé s velmi omezeným vnitřním prostorem bylo velmi úspěšné, už jen díky cenovce 20.000 dolarů. V první sérii Miura P400 jich bylo vyrobeno 475 kusů.
Od roku 1968 byla na turínském motorshow představena vylepšená verze P400S. 12-ti válcový motor o obsahu 3,9 litru s novým tvarem spalovacích komor, 4 karburátory Weber 40IDL-3L, vylepšené sání a speciální vačka zvedla výkon o 20 koní na rovných 370 v 7700 ot. s kroutícím momentem 286 N.m v 5500 ot. Převodovka byla 5-ti stupňová. Maximální rychlost dosahovala 285km/h. Změn se dočkal i interiér - kvalitní materiály z vinuly, elektrická okna, za příplatek klimatizace nebo rádio. Dřevěný volant byl nahrazen koženým. Posílená byla rovněž brzdná soustava s větranými kotouči. Miur s označením P400S bylo vyrobeno 140.
Poslední verzi se stala Miura P400SV, to se psal rok 1971. Nejvýznamnější změna u modelu SV se týkala odděleného přívodu oleje ke klikové hřídeli a převodovce, tím se podstatně zlepšilo mazání motoru. To si vyžádalo instalaci nového ZF diferenciálu. Také řazení se stalo hladším a rychlejším. Zvětšením válců, časovaní a změnou karburátorů se spotřeba paliva zvedla natolik, že bylo třeba zvětšit nádrž na 110 litrů. Výkon se potom vyhoupl na 385 koní. Exteriér se dočkal rozšíření blatníků a použití 9 palců širokých ráfků o velikosti 15 palců. Interiér se pyšnil koženým čalouněním. Lamborghini vyrobilo 150 kusů těchto modelů.
foto: Autoindex
Do další recenze dorazila spalovací verze aktuální generace „céčka“ v praktické karoserii kombi, navíc s nájezdem necelých 50 tisíc kilometrů. S podobným nájezdem se hravě dostává pod hranici milionu, přestože původní cenovka byla výrazně vyšší. Jak si ale vede moderní interiér s velkým displejem? A neubírá snížený podvozek na komfortu?
Mini Cooper S není nejlevnější ani nejrychlejší hothatch na trhu, přesto patří mezi ty nejžádanější. Důvod je jednoduchý – styl, charisma, tradice a jízdní projev. Nestojí málo, ale jako 2 roky stará ojetina s nízkým nájezdem už může začít dávat smysl.