Ještě žádný greenhorn to tady nevyhrál

V roce 1963 vstupuje Colin Chapman s Jimem Clarkem na americkou půdu. Závodní stroje jezdící na oválných autodromech vypadaly jako nepovedené vozy formule 1 z 50. let. Američané dávali přednost síle motoru a jízdní vlastnosti ponechávali stranou. Základní stavební prvek byl motor Offenhauser umístěný vpředu. Chapman přišel do USA s upraveným Lotusem 29 a sklidil s ním jen urážky a hloupé posměšky. To bylo ovšem ještě před závodem, po úspěšném vystoupení Jima Clarka všem sklaplo. Nebýt vlivného muže Freda Agabashiana, byl by Clark vyhrál.

Američané si uvědomili, že měli na mále. Podle vzoru Lotusu začali stavět své vozy a na těžkopádné stroje se pomalu zapomínalo. Pak přišel rok 1966. Invaze předních jezdců Evropy nabrala obrátky: včetně Clarka se v Indianapolis objevil i Jackie Stewart a Graham Hill. Jim Clark měl připraven Lotus v barvách olejářské firmy STP a v kvalifikaci si vyjel druhé místo před Mariem Andrettim. Jackie Stewart obsadil jedenácté místo a Graham Hill na Lole zajel až patnáctý čas.

Po projetí cílem byl Clark nepříjemně překvapen. Domníval se, že vyhrál on a Graham Hill byl o kolo zpět. Jenže Hill jezdil ve stejném kole jako Clark a po jeho dvojitém smyku převzal vedení. Na jedné straně bylo možné vidět naprosté zklamání a na druhé neskrývanou radost. Graham Hill neváhal a po slavnostním ceremoniálu zašel Foytovi poděkovat za radu.

Graham Hill se stal prvním jezdcem, který v Indianapolis dokázal vyhrát na první pokus a dosud jako jediný drží nejcennější světový hattrick – zvítězil v závodě Indianapolis 500, vyhrál 24 hodin Le Mans a získal titul mistra světa ve formuli 1.

* Phil Hill – Americký jezdec formule 1, mistr světa roku 1961. Foto: www.f1-facts.com; A. J. Foyt Enterprises