Tento hybridní vůz je poháněn soustavou lithium-ion baterií o napětí 336 voltů. Jejich kapacita stačí k ujetí vzdálenosti 40 km, poté vstoupí do hry palivové články, které udržují baterie nabité. V tomto režimu urazí vůz vzdálenost až 320 km, což znamená celkem 360 km s nulovými emisemi zplodin. V závislosti na konkrétních jízdních podmínkách bude možné prodloužit intervaly mezi doplněním vodíku až na 640 kilometrů.
Dvojice asynchronních elektromotorů o výkonu 130 kW umožňuje Fordu Edge HySeries Drive dosáhnout rychlosti až 140 km/h. Soustavu baterií od konsorcia Johnson Controls-Saft Advanced Power Solutions je možné napájet z běžné rozvodné sítě prostřednictvím integrované nabíječky na 120/230 V.
Jakmile kapacita baterií poklesne pod 40 procent, automaticky se zapne soustava 220 vodíkových článků, která baterie znovu dobíjí. Palivové články vyvinula společnost Automotive Fuel Cell Cooperation (AFCC), v níž má Ford majetkový podíl.
Vodík je uchováván v nádrži pod tlakem 350 barů, náplň 4,5 kg vodíku postačí k ujetí 320 kilometrů.
Inovativní spojení elektrického hnacího ústrojí s palivovými články pomohlo snížit velikost, hmotnost, cenu i složitost o 50 procent v porovnání s „běžnou“ technologií palivových článků. Životnost soustavy by měla být naopak až dvojnásobná.
Vodík jako součást širších ekologických iniciativ Fordu Předtím, než se vodíkové automobily stanou každodenní realitou běžného motoristy, musejí překonat celou řadu technických, hospodářských, legislativních a jiných překážek. Za největší problémy jsou v této fázi považovány infrastruktura, skladování vodíku, ceny použitých komponent a udržitelná výroba vodíku.
Výzkum hnacích ústrojí na bázi vodíku se zrodil v rámci snahy Fordu o boj se změnami klimatu a závislostí na fosilních palivech. Automobilka hledá řešení na několika frontách současně. Dalšími příklady může být hybridní pohon pro americké modely Ford Escape Hybrid a Mercury Mariner Hybrid, vodíkové palivové články, spalovací motor na vodík, biolíh, ekologicky šetrné vznětové agregáty nebo i nejnovější generace hospodárných zážehových motorů. Technologie jako Flexifuel nebo ECOnetic představují krátkodobá řešení, zatímco palivové články je nutno chápat jako vizi pro vzdálenější budoucnost.
Ford se zabývá vodíkovým pohonem již od začátku devadesátých let dvacátého století. První vůz Ford s palivovými články vyjel na veřejné silnice již roku 2001 - šlo o prototyp s lehkou hliníkovou karoserií, založený na modelu Focus. Stejný vůz automobilka využila také pro experimentování s vodíkovým spalovacím motorem.
Ford v současné době provozuje flotilu třiceti vozidel Focus s vodíkovými palivovými články, které jsou celosvětově testovány v podmínkách skutečného každodenního provozu. Firma tak získává cenné informace o technologii palivových článků, spolehlivosti vodíkové infrastruktury, systémech doplňování vodíku nebo údržbě takto poháněných automobilů. Flotila v souhrnu nakumulovala již více než jeden milion testovacích kilometrů.
Dalším významným mezníkem ve „vodíkové historii“ Fordu byl úspěch studie Fusion 999. Vůz založený na standardním sedanu pro americký trh a poháněný elektromotorem o výkonu 770 koní dosáhl na solných pláních Bonneville v americkém státě Utah rekordní rychlosti 330 km/h (rekord pro pozemní vozidla s elektrickým pohonem). Fusion 999 je v současné době k vidění v prostorách Výzkumného střediska Ford v Aachenu.
